EET končí, ale ne napořád. Na čem systém ztroskotal a jak by se mohl vrátit?
Poslanci schválili zrušení elektronické evidence tržeb. Úplně vypnout by se měla od nového roku. Vláda a poslanci prý usoudili, že benefity EET, pokud nějaké vůbec jsou, nestojí za to, aby se systém udržoval při životě. Stejně se nikdy nestačil rozšířit na všechny plánované podnikatelské obory a v posledních covidových letech už EET běželo jen na dobrovolné bázi. Byť tedy zrušení EET asi nikomu, včetně jeho samotných uživatelů, srdce neláme, ještě bych s vyhazováním registračních pokladen chvíli počkal.
Nalijme si čistého vína a zapomeňme na to, kdo EET zaváděl anebo jaká rétorika celou věc provázela. Podnikatelé nepřiznávali a stále spousta z nich nepřiznává část svých příjmů, aby ušetřili na daních. Ať si každý říká, co chce, ale podvádějí. Myslím to bez despektu nebo odsuzování. Pokud je to v byznysu normou, tak by nepodváděním jen podrývali svou konkurenceschopnost.
EET bylo prezentované tak, že podnikatelské prostředí narovná. V případě třeba pohostinství k určitému narovnání došlo. Důslednější evidenci tržeb nakonec ocenili také zaměstnanci, kteří měli běžně ve smlouvách jen minimální mzdu a dostávali peníze na ruku. Mnohem víc jich je teď placených regulérně. Stejně tak majitelé díky elektronické evidenci ocenili, že je zaměstnanci nemohou tak snadno okrádat jako předtím.
O narovnání podnikatelského prostředí jako takového ale řeč být nemůže. Mám třeba známého, který vede středně velký autoservis a stěžoval si na to, že svými cenami nemůže konkurovat menším firmám či jednotlivcům, kteří EET nedodržují, protože k nim kontroly na rozdíl od něj jen tak nezavítají.
Jinými slovy, je naštvaný, že jiní díky podvádění mohou nabídnout nižší ceny a odlákávají mu část zákazníků. A není jediný. Asi jsme se u nás stále úplně nezbavili přesvědčení, že kdo nekrade, okrádá svou rodinu. Tato totalitní fráze ale stále přesně vystihuje, v čem je s přiznáváním příjmů a daní, ať už s EET anebo bez ní, problém. Podnikatel si přece nemá vyčítat, že nepodvádí jako ostatní nebo že ostatní můžou beztrestně podvádět a tím se obohacovat na jeho úkor.
Stále ale platí, že EET nebylo zavedeno plošně a také nelze pohlídat, jestli systém používá každý, komu to zákon ukládá. EET také nezmění to, že audity z finančáku nevěnují pozornost všem podnikatelským subjektům ve stejné míře.
A co je nejdůležitější: EET přirozeně neumí pohlídat pokladního, aby zaevidoval každou platbu. Stále je to jen na daném člověku, jestli platbu na ministerstvo financí pošle, nebo jen vytiskne účtenku bez kódu. Pořád je možné finančnímu úřadu hlásit jen část tržeb, stejně jako to bylo možné před zavedením EET, a auditoři na to tak nemusí přijít. Efektivnější by v tom byli kontroloři účtenek. Jenže kolik jich je?
Nechci tvrdit, že je potřeba na každého podnikatele delegovat dozorce. Naopak. Pokud už takové pravidlo máme, je spíše potřeba se dobře zamyslet nad tím, jak lidi motivovat k tomu, aby ho dodržovali. A tím nemyslím pomocí nechvalně proslulého udavačského webu, který počátek EET doprovázel.
Pořád se mluví o nutnosti digitalizovat stát a komunikaci s ním. EET do toho naprosto zapadá. Nemluvím však o té, se kterou se loučíme, ale o té, jaká by bývala mohla být. Ideální evidence tržeb by vlastně neměla sloužit k vymáhání daní a ke sbírání dat, pro které nikdo nemá užitek. Měla by sloužit k tomu, aby státu i podnikatelům přinejmenším zjednodušovala administrativu a veškeré procesy spjaté s daněmi a účetnictvím. Ideální by bylo, aby měli podnikatelé z EET takový užitek, že by se jim podvádět zkrátka nevyplatilo.
Navíc ve státech Evropy je nějaká forma EET relativně běžná. Z unijní 27 ji provozuje více než polovina států. Některé ji zavedly relativně nedávno, například Slovensko v roce 2019, Polsko o rok dřív a Německo v roce 2020, v jiných funguje už výrazně déle. Ve Švédsku EET zavedli pro omezení daňových podvodů již v roce 2010. Funguje ale i v celé řadě dalších států mimo EU.
Proto se domnívám, že se s EET loučíme jen dočasně. Ona se časem vrátí, byť třeba v jiném a doufejme o mnoho lepším převleku.
Autor je akademický ředitel programu CEMS na Fakultě podnikohospodářské VŠE v Praze a odborník na mezinárodní podnikové strategie.
