Politická perverznost v praxi anebo Zdaněním úspěšnějších k vynucené solidaritě
Zdroje sice zatím jsou, ale časem by mohly vysychat. Hledá se tedy, odkud by mohly přitéct další. A bylo jen otázkou času, kdy od některých vládních stran začne zaznívat ten nejjednodušší nápad – zvýšení daní. Pochopitelně jen těm bohatším, úspěšnějším a ziskovějším. Ať už firmám či jednotlivcům.
V uplynulých dnech tyto nápady zazněly hned ze dvou stran. Jednak od šéfa Pirátů Ivana Bartoše, který přišel s návrhem ukrojit více ze zisku energetických firem, případně pak oživit uvažování o sektorové (rozuměj: bankovní) dani. Jeho koaliční kolega, šéf KDU-ČSL Marian Jurečka šel ještě dál – větší zátěž by přenesl i na jednotlivce s vyššími příjmy. A společně se ohánějí slovem solidarita.
Je logické a správné, že se vládní představitelé snaží o dobré hospodaření státu. A když rostou výdaje, je holt potřeba i vyšších příjmů. Ale ne touhle cestou, která je z podstaty nespravedlivá, je v rozporu s podstatou středopravicové politiky – tedy pokud se na ni u koaličních partnerů nezapomnělo – a navíc má často i sporný finanční efekt. Stručně řečeno, je to nesmysl a politická perverze. A je dobře, že to zbytek vládní koalice včetně premiéra smetl ze stolu.
Už takhle totiž platí to, pod čím si většina lidí představuje spravedlnost. Neboli kdo víc vydělává, odvádí i vyšší daně (nechme stranou různé „optimalizace“ či dokonce úniky). Navíc už i nyní platí u daně z příjmu dvě sazby.
Dá se to přitom vzít i naruby. Co třeba kdyby každý – ať už jednotlivec či firma – odváděl absolutně stejnou částku bez ohledu na příjmy a zisk? V dnešní době pochopitelně nepředstavitelné… Naopak nápady, že by lidé/firmy s vyššími příjmy, zisky či majetkem měli odvádět i větší procento daní, se oknem vrací stále zpět. A jak vidno, nejen u zjevně levicových politiků.
A nyní jak tyto nápady oba dotyční zdůvodňují. Nejdřív Marian Jurečka: „Solidaritu, která by nyní měla být namístě, bychom měli vyžadovat nejenom od právnických osob a podnikatelských subjektů. I my lidé, kteří máme vyšší příjmy, bychom mohli mít nějakou míru solidarity,“ vysvětlil v rozhovoru pro deník Právo.
A co když to nebude solidarita dobrovolná a dotyční na ni nebudou připraveni, jak doufá? Tak se bude prostě „aplikovat“: „I proto je pro nás důležité, abychom aplikovali solidaritu v oblasti daní, a to jak u právnických, tak i u fyzických osob.“ Navrhuje sice jen„dočasné zvýšení těchto daní na 2–4 roky, ale víme, jak to u nás s dočasností dopadá.
Přes argumentaci „solidárním příspěvkem“ na to jde i šéf Pirátů Ivan Bartoš, který ale celé věci dodává i narudlý ideologický rozměr: „Zisk, který je tvořen pouze tím, že ceny energií jdou na burzách nahoru a často vedou k vyplacení enormních odměn managementu, by měly tyto firmy částečně vrátit do systému, aby mohl jít na pomoc lidem,“ uvedl v rozhovoru pro MF DNES.
A dodává, do jakých vod kromě energetických by se dalo pro dodatečné daňové příjmy vplout: „Druhou variantou by pak bylo začít se bavit o sektorové nebo segmentové dani. V tomto případě by se to mohlo týkat bankovního sektoru.“
I když se prozatím tyto nápady daří odrazit, je vzhledem k ekonomickým výhledům pravděpodobné, že se budou opět vracet. Je to totiž řešení jednoduché a z voličského hlediska – tedy zvláště pro některé z koaličních stran – i nejméně bolestné. A nedá se vyloučit ani to, že to může přerůst také v jisté koaliční neshody. Ostatně zárodků je víc, viz nedávné hlasování pirátských europoslanců proti vládní preferenci jaderné energetiky.
V každém případě by bylo dobré si připomenout, že jedním z poznávacích znaků solidarity je dobrovolnost. Což se týká i té daňové…
