Co udělat s inflací aneb Bylo líp, než na co jsme měli

Nejvyšší inflace v našich moderních dějinách byla v roce 1991. Ceny vzrostly o 56,6 procenta. Tehdy byla zrušena většina socialistické cenové regulace a ceny si začali volně určovat výrobci i obchodníci. Druhá nejvyšší byla v roce 1993. Tehdy to bylo 20,8 procenta a z velké části šlo o důsledek daňové reformy, kdy jsme přešli od socialistického systému ke standardním daním, jak je známe dnes. Bylo to hodně, ale byli jsme zároveň jedinou postkomunistickou zemí, která při transformaci neprošla hyper- inflací a neznehodnotila úspory obyvatelstva prakticky na nulu.

Jak to, že po třiceti letech jsou z inflačních premiantů naprostí loseři a s červnovým růstem spotřebitelských cen o 17,2 procenta jsme kromě baltských zemí na špičce? Když jsme zvládli transformační šok, měli bychom se vypořádat srovnatelně i s šokem energetickým, jenž není nijak dramatičtější, spíše naopak. Proč nám to nejde?

Bývali jsme střídmí