Plynová apokalypsa. Čas hraje pro nás, do dvou až tří let mohou být normální časy zpátky

U nás ministr průmyslu Jozef Síkela sebevědomě hlásí, že díky získané kapacitě na terminálu pro příjem LNG v Nizozemsku a naplněným zásobníkům zimu minimálně do března zvládneme. A možná i déle, když zase plynovodem Nord Stream začalo proudit trochu plynu. A prý šetříme už dávno. Premiér Fiala se pochlubil, že spotřeba klesla už o dvacet procent meziročně, a šíří optimismus.

Určitě se nezhroutíme

Máme se bát apokalypsy a umrzlých lidí v ulicích, nebo furiantsky mávnout rukou s tím, že to zvládneme jako vždycky a ani si moc neodřeme uši, takže na Putina můžeme v klidu vystrčit prostředníček?

Každý pokus o odpověď na tuto otázku je nutně více věštbou než nějakou věcně podloženou prognózou. Každopádně je jisté, že západní civilizace se v případě úplného uzavření ruského kohoutu nezhroutí, nicméně dopady by byly velmi vážné. S vysokou pravděpodobností nejméně srovnatelné s dopady západních sankcí na ruskou ekonomiku. Nejspíše v období nejbližších dvou, možná až tří let není plná kompenzace tohoto výpadku reálná přinejmenším u nás a v Německu, ale i některých dalších zemích s omezeným přístupem k moři. Evropská zelená politika mohutně vyostřila v posledních deseti letech naši závislost na ruském plynu. A slovo závislost prostě znamená, že se bez dotyčné látky neobejdeme. A léčba závislostí bývá notně nepříjemná a trvá déle než chvilku.