Neděle s odposlechy: Nechutná praxe úniků z policejních spisů je v Česku téměř tradicí
Politickou scénou před nekolika týdny rozvířila aféra kolem bývalého náměstka pražského primátora Petra Hlubučka a kontroverzního podnikatele Michala Redla, který kdysi spolupracoval s gangsterem Radovanem Krejčířem. Vysokou cenu za ni platí zejména hnutí STAN. Velmi vážné otazníky však vyvolává aranžmá této kauzy, opřené o rozsáhlé a plošné úniky odposlechů z vyšetřovacích dokumentů.
Pokračování 2 / 4
Nechutná praxe pokračuje.
V médiích se souběžně s policejní razií Národní centrály proti organizovanému zločinu objevily články o „organizované skupině“, jež plánovala, jak vytěžit peníze z Dopravního podniku hlavního města Prahy, VZP a Středočeské správy silnic. V kauze Dozimetr figurují úplatky, ovlivňování zakázek nebo schůzky v konspiračních bytech.
Presumpce viny
Politici v čele s exministrem školství Petrem Gazdíkem a europoslancem Stanislavem Polčákem udělali vážnou chybu, když udržovali úzké vazby s Michalem Redlem, bývalým komplicem zločince Radovana Krejčíře (ten si od roku 2015 odpykává v Jihoafrické republice 35letý trest odnětí svobody za různé trestné činy). Informací o Redlovi existovalo dost, těžko o nich Gazdík a Polčák nevěděli. Za chyby se platí a nesou za ně politickou odpovědnost, i když nejsou podezřelí ze spáchání trestného činu.
Dnes už ale zase platí presumpce viny pro politiky po mocenském vakuu éry Andreje Babiše, kdy mohl vládu řídit trestně stíhaný premiér. Sociální demokracie, jeho koaliční partner, a také s hnutím ANO v důležitých věcech hlasující KSČM nereptaly. Naopak Babišovi ochotně kryly záda, a to i v jeho evropských bitvách kolem střetu zájmů.
Hnutí STAN nemá na vybranou, musí se k tomuto problému postavit čelem. Nebude to mít lehké, jelikož dosavadní vývoj napovídá, že tlak na jeho integritu bude pokračovat.
Nelze však zároveň pominout, že se krátce po policejní operaci objevily pochybnosti o jejím aranžmá. Zveřejněné informace jsou sice závažné a fungování Hlubučkovy skupiny nelze bagatelizovat, tím méně hájit. Vznikají ale otazníky nad způsobem, jak byla celá aféra otevřena a komu tím může sloužit.
Známý scénář
Okolnosti kauzy Dozimetr příliš nápadně kopírují známé scénáře z nedávné minulosti, včetně okázale medializovaných policejních zásahů za přítomnosti televizních kamer a masívních nelegálních úniků ze živých spisů. V něčem je tato kauza ještě překonává.
Policejní usnesení, na jehož základě proběhly domovní prohlídky a obvinění třinácti podezřelých, se stalo okamžitě veřejnou věcí. Někdo je nejpozději téhož dne distribuoval téměř do všech redakcí. To je novum proti dosavadním zvyklostem, kdy zdroje úniků preferovaly exkluzívní vztahy s vybranými novináři.
„V tomto případě jsem dokonce již slyšel kuloární námitku, že první konkrétní informace se objevily ve chvíli, kdy začínaly domovní prohlídky a podezřelí ještě nedrželi v ruce ani usnesení o zahájení trestního stíhání. To by svědčilo jednoznačně proti orgánům činným v trestním řízení, protože nikdo jiný takové informace zveřejnit nemohl,“ řekl Reflexu advokát Tomáš Sokol, jenž tyto praktiky dlouhodobě kritizuje.
Tím se bortí obvyklá obrana policie a státního zastupitelství, jež se obvykle dušují, že nikdy žádné informace nepouštějí, a ukazují prstem na obhájce. V některých případech to vyloučit nelze, ale většinou zůstává nerozluštěnou záhadou, proč by se obhájci snažili poškodit své klienty a ukázat je na veřejnosti v nelichotivém světle.
Mafra v akci
Zdroje podobných úniků obvykle postupovaly tak, že informace ze spisu pouštěly do médií v době, kdy se s ním seznamovali obvinění a jejich obhájci. Tím se rozmělní výčet potenciálních viníků. To není případ kauzy Dozimetr, kdy byly první úniky zveřejněny ještě před těmito úkony.
Není divu, že se z této aféry snaží co nejvíc politicky vytěžit opozice v čele s expremiérem Andrejem Babišem. Proto jsou mimořádně aktivní jeho deníky vydavatelství Mafra. Jejich redaktoři už spekulují o návratu „devadesátek“ a vše nasvědčuje tomu, že mají hlubší ponor do nitra aféry než ostatní média.
Lidové noviny informovaly o vyšetřování dění v dopravním podniku už v září 2020, tedy v době, kdy v této věci podal trestní oznámení náměstek primátora Adam Scheinherr. Dnes se zapřísahává, že médiím nic neposkytl, takže zbývají zdroje z orgánů činných v trestním řízení.
Mladá fronta DNES nyní láká titulkem Tajemství ukrytá ve spisu Dozimetr. Co vše je na seznamu důkazů, aniž v článku předkládá jediný hmatatelný důkaz o páchání trestné činnosti. Zato zasvěceně popisuje detaily, kolik má policejní spis svazků, co obsahují a s kým vyšetřovatelé spolupracují. Má snad redakce k dispozici kompletní spis a bude z něj informace uvolňovat postupně na základě pečlivě vyselektovaných dávek?
Vyšetření úniků? Zapomeňte
„Zásadně platí, že orgány činné v trestním řízení nesmějí médiím či komukoli jinému servírovat jakékoli informace týkající se trestního řízení, s výjimkou základní informace o tom, že je vedeno, případně pro jaký skutek,“ reaguje advokát Sokol, což rozhodně není případ zjištění Babišova deníku.
Vrchní státní zastupitelství v Praze následně oznámilo, že „zahájilo šetření porušování povinnosti při nakládání s písemnostmi, které byly předány médiím“. Na místě je však značná skepse, jelikož se nikdy taková indiskrece nevyšetřila.
Nemá ani logiku, aby úniky šetřili dozoroví státní zástupci, kteří jsou sami ve střetu zájmů jako potenciální podezřelí, což je také případ kauzy Dozimetr. Věčné ujišťování, že tomu tak není, není ničím podloženo.
Výbušný román
Nápadně rychlé a plošné rozšíření spisu do médií není jediným problémem provázejícím start této aféry s celostátním přesahem. Nad formou i obsahem usnesení se podivovali nejen někteří investigativní novináři, ale i zástupci justice. Připomíná jim spíš výbušný román než standardní dokument odpovídající zákonným normám.
Spis podepsaný policejním radou Janem Zbrojkou je nezvykle obsáhlý, ale navzdory tomu neobsahuje přímý důkaz, že hlavní aktér kauzy, Hlubuček, převzal peníze z úplatků. Jsou v něm uvedeny nepřímé důkazy z odposlechů, což platí i pro drtivou většinu dalších obviněných.
Tím se kauza liší například od případu Davida Ratha, přistiženého s pověstnou krabicí „vína“, nebo od komunální aféry Stoka brněnského ANO, kde už padly nepravomocné rozsudky. Policie v ní zajistila rekordní korupční částky v celkovém objemu 140 miliónů korun.
Nelze jistě vyloučit, že se pádné důkazy v kauze Dozimetr objeví později. Nebo je orgány činné v trestním řízení zpočátku z nějakého důvodu tajily. Na místě je však určitá obezřetnost.
Borgulův reparát
V poslední době se ukazuje, že v řadě politicky citlivých případů nebývají žalobci úspěšní, ačkoli byly veřejnosti pomocí úniků ze spisů předkládány „nezpochybnitelné důkazy“ o vině nezákonně stíhaných lidí.
Osobní zkušenosti má i pražský vrchní žalobce Adam Borgula, dozorující kauzu Dozimetr. Už jednou utrpěl u soudu fiasko podobně naaranžovaného případu údajného tunelování pražského dopravního podniku. Soudní řízení skončilo loni na podzim, všichni obžalovaní byli po devíti letech zproštěni viny.
To neznamená, že Borgulův reparát nemůže být úspěšnější, ale to ukáže čas. Zarážející je jiná věc, jež může být v rozporu s trestním řádem a nijak mu nevadí, přestože má jako státní zástupce dohlížet na zákonnost trestního řízení.
Kokainové dýchánky
„Základní problém spočívá v tom, že jsou namnoze publikovány nejen informace, které přímo nesouvisejí s trestnou činností, ale navíc informace velmi dehonestující obviněného, které pro veřejnost nemají jiný význam než jako senzace velmi pochybného charakteru,“ říká Tomáš Sokol.
To se týká i usnesení kauzy Dozimetr obsahující podrobné popisy kokainových dýchánků natočených skrytou kamerou. Popsané aktivity nedokazují trestnou činnost, ale například konverzaci obviněného Redla s prostitutkou, jak užívat kokain.
Z těchto bulvárních pasáží, jež nemají v usnesení co dělat, čiší snaha vyšetřovatelů zaujmout média chytlavými příběhy vykreslujícími podezřelé v nejhorším světle. Dozorový žalobce nezasáhl, což znamená, že mu tento styl vyhovuje.
Podobnou metodou byl zničen bývalý Zemanův protokolář Jindřich Forejt, jenž se dostal do sporu s hradním duem Nejedlý a Mynář. Vaz mu zlomily záběry z kokainových a sexuálních večírků, které se někdo pokoušel protlačit do médií. A nakonec uspěl.
Na dehonestaci osobního rázu ze strany vyšetřovatele a státního zástupce si stěžoval v roce 2013 i Petr Kott, jeden z obžalovaných v kauze bývalého středočeského hejtmana a poslance Davida Ratha. U soudu z přehrávaných záznamů odposlechů totiž zaznělo, že si oholí své přirození a spočítá milióny. „Přijedu domů, spočítám dvanáct mega a voholim si ptáka,“ stojí v nahrávce z 3. února 2012, na které Kott své partnerce sděluje, co hodlá další den udělat.
Ivánku, kamaráde…
Masívní medializace odposlechů v Hlubučkově kauze je jen špičkou ledovce, i když jednou z nejviditelnějších poslední doby.
Mezi nejslavnější úniky patří odposlechy v největší korupční aféře historie českého fotbalu z let 2003 až 2004, která zasáhla mnoho fotbalových funkcionářů, klubů a soudců. Policie zachytila rozhovory mezi manažerem Viktorie Žižkov Ivanem Horníkem a šéfem komise rozhodčích Milanem Brabcem, jak domlouvají ovlivňování zápasů.
Pojmy jako „kapříci“, „jablka“ nebo „hrušky“, používané místo úplatků, zlidověly. Horník dostal podmíněný trest, ale proslavila ho parodická divadelní hra Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit?, jejímž autorem je Petr Čtvrtníček. Drtivá většina podobných úniků však neměla tento bizarní podtext a často se stávaly nástrojem politického boje.
Letitý nešvar
Největším nešvarem v těchto případech jsou cíleně dávkované úniky informací z živých policejních kauz, které v posledních deseti letech zesílily. Distribuce neověřených informací a spekulací vydávaných za důkazy, jež se časem neprokázaly nebo nesouvisely s trestním řízením, jen zvyšovaly PR žalobců, sledovanost médií a napětí na politické scéně.
Úniky ze spisů se projevují takřka výhradně v případech obou vrchních státních zastupitelství v Praze a Olomouci po nástupu Lenky Bradáčové a Iva Ištvana. Neprovázejí trestní řízení krajských či okresních státních zastupitelství, i když často dělají kauzy obdobného významu a rozsahu.
K velmi mohutnému šíření informací z vyšetřování došlo po policejní razii na Úřadu vlády ČR v červnu 2013, která vedla k pádu pravicového kabinetu Petra Nečase. Zprávy o zadrženém zlatě a 150 miliónech korun tehdy vytvořily mediální atmosféru bezprecedentní korupce.
Inkriminované zlato a peníze se ale vracejí původním vlastníkům, tehdy mohutně avizovaná korupční odhalení se nekonala. Mezitím pronikly do Mladé fronty DNES „lechtivé odposlechy“ soukromých hovorů mezi Nečasem a tehdejší šéfkou jeho sekretariátu Janou Nagyovou, se kterou sice expremiér udržoval milostný poměr, ale zveřejněné odposlechy neměly s trestnou činností nic společného.
Podle řady právníků tyto úniky překročily pomyslnou hranici narušení osobního soukromí. Soud je později označil za nezákonné a uložil deníku pokutu 140 tisíc korun, jejich zdroj však unikl spravedlnosti.
V zájmu impéria
Běžnou praxí se staly organizované úniky v denících vydavatelství Mafra poté, co byly začleněny do mediálního impéria holdingu Agrofert. Andrej Babiš si je koupil proto, aby o něm psaly „pravdu“ a zároveň útočily na jeho politické a obchodní konkurenty. O tom svědčí řada kauz Lidových novin a Mladé fronty DNES, postavených na masívním šíření exkluzívních informací ze spisů, odposlechů či výslechů svědků. Jaké například?
Ministr financí Babiš válčil s premiérem Sobotkou a hodil se mu případ údajně nevýhodné privatizace podílu OKD. Jeho resort se přihlásil o náhradu miliardové škody a Mladá fronta DNES zveřejnila první úniky v dubnu 2014. Sobotka tehdy Babiše obvinil, že využívá svých médií ke zvyšování tlaku na koaličního partnera. Lidové noviny označily soud kvůli OKD za „kauzu roku“. Skončila zproštěním viny všech obžalovaných…
Mafra se angažovala i v akci Bereta (ta se týkala údajného vynášení informací z trestních řízení, pak se ale ukázalo, že Útvar pro odhalování organizovaného zločinu v roce 2014, kdy ho vedl dnešní politik Robert Šlachta, protizákonně vnikl do automobilu osoby, kterou sledoval. Pod protokolem z prohlídky je podepsán někdejší šéf ÚOOZ Šlachta; pozn. red.), kterou rozjel krátce poté, co se dozvěděl o chystané policejní reorganizaci. Dával ji do souvislosti s „mafií“ tehdejšího ministra vnitra Milana Chovance. Lidové noviny zveřejnily obsáhlé fragmenty z policejního spisu a novinář Mladé fronty DNES Marek Přibil nabízel protokoly výslechů svědků ze zdrojů ÚOOZ přímo Babišovi.
Beztrestné úniky
Podobných kauz existovala celá řada. Nejmarkantněji se propojení mediální divize Agrofertu a části policejně-justičních složek projevilo ve střetu ANO a ČSSD o policejní reorganizaci v létě 2016. Robert Šlachta kvůli ní opustil policii a málem skončila pádem vlády.
Tento spor rovněž provázely úniky z odposlechů. Jak vypíchly Lidové noviny: „Šlachtovým trumfem“ bylo obvinění policejního prezidenta a jednoho z autorů reformy, Tomáše Tuhého, z napojení na podsvětí.
Olomoucký vrchní státní zástupce Petr Šereda dal v rozporu s pravidly neveřejného řízení přepis usnesení GIBS Šlachtovu blízkému spolupracovníkovi Jiřímu Komárkovi, jenž v České televizi lživě obvinil Tuhého z „brutálního úniku informací“. Záhy se ukázalo, že tento přepis, zveřejněný na webu i Janečkovým Nadačním fondem proti korupci, byl zmanipulovaný a účelově upravený. Komárek skončil u soudu. Původně dostal podmíněný trest, ale nakonec byl ve „veřejnému zájmu“ osvobozen, ačkoli Tuhého očernil neoprávněně.
Dozorující žalobce Marek Bodlák zároveň odložil trestní oznámení na Šeredu s odůvodněním, že „v popisovaném jednání neshledal podezření ze spáchání jakéhokoli trestného činu“. Trestní oznámení na Šeredu podala parlamentní vyšetřovací komise, jež vznikla kvůli posouzení, zda byla policejní reorganizace legální. Všemi hlasy dospěla k závěru, že ano. Zároveň se vyjádřila k aktérům četných mediálních úniků.
„I přes obecnost nebo neurčitost vyjadřování vedly jejich aktivity ke zvyšování věrohodnosti informací, které se v rámci činnosti vyšetřovací komise ukázaly jako zavádějící nebo nepravdivé,“ uvedli poslanci v závěrečné zprávě v lednu 2017.
Výsledek je zřejmý. Tento případ názorně ukazuje, jak si státní zástupci kryjí záda. Nezákonné úniky ze spisů, i když se najde zdroj, jsou prakticky beztrestné.
Změny? Nemožné
Sněmovna poté na návrh komise přijala usnesení vyzývající vládu k předložení změny trestního řádu, aby dozor nad vyšetřováním podezření z trestné činnosti státních zástupců nevykonával rovněž státní zástupce, ale nezávislý vyšetřující soudce.
Tehdejší ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) všechna doporučení ignoroval. Jakékoli snahy o další regulaci nezákonných úniků ze spisů by byly interpretovány jako pokus o nedovolený zásah do svobody slova a práva šířit informace, i když máme jednu z nejbenevolentnějších zákonných úprav v Evropě.
Nelze ale pochybovat o tom, že takto jsou organizovány a šířeny jen některé kauzy a některé pasáže ze spisů. A vždycky je na místě se ptát, komu to nejvíc slouží. Vypadá to, že podobné je to i teď v kauze kolem pražského dopravního podniku.
Pokračování 3 / 4
Slavné české odposlechy
Jedná se o úniky z policejních spisů, které zahrnují kauzy s výbušným politickým kontextem.
Březen 2012
Roman Janoušek: „Tady Maorská královna!“ Pavel Bém: „Jsi už na cestě?“ RJ: „Ne, ale ráno ti zavolám a uděláme to. Pošli mi nějaké noty a zařídím to.“ PB: „Tam je kauza Pařez.“ RJ: „Ano, kterou vyřeším.“ PB: „A pak je tam vyřešenej příběh mrtvýho koně.“ RJ: „Teď už to chápu.“ PB: „To tam je proto, abychom se my dva dohodli spolu, co s tím uděláme.“
To jsou jen útržky z kódované řeči mezi tehdejším pražským primátorem Pavlem Bémem a lobbistou Romanem Janouškem, zachycené na odposleších BIS v roce 2007. Zveřejnila je Mladá fronta DNES, která potvrdila, že je získala z agentury ABL.
Květen 2014
„Útvar pro odhalování organizovaného zločinu zahájil úkony k prověření skutečnosti důvodně nasvědčující spáchání trestného činu sabotáže. Účastníci organizované skupiny se nejméně od roku 2011 cíleně snaží o ovládnutí významných pozic ve státě. Úmyslně poškozovali ústavní zřízení nebo obranyschopnost České republiky, mařili nebo ztěžovali plnění důležitého úkolu orgánu veřejné moci.“
Údaje ze spisu olomouckého vrchního žalobce Rostislava Bajgera publikované v Mladé frontě DNES umocňovaly exemplární případ ospravedlňující razanci zásahu na Úřadu vlády ČR v červnu 2013. Právní konstrukce s trestní sazbou dvanáct let však nebyla podložena žádnými důkazy. Ve spisu založeném na odposleších bylo zmíněno několik lidí, nikdo z nich ale avizovanou pozici ve státní správě nedostal. Tato větev kauzy nedospěla ani do fáze obvinění.
Červen 2016
„Pan policejní prezident je osobou podezřelou z brutálního úniku informací v rámci objasňování hospodářské trestné činnosti ve stamiliónových částkách.“
Blízký spolupracovník Roberta Šlachty z ÚOOZ Jiří Komárek diskreditoval v České televizi policejního prezidenta Tomáše Tuhého, kterého zatáhl do případu firmy Tesco SW. Komárek se bránil, že jeho výrok je založený na vyhodnocení odposlechů z kauzy Vidkun. Uvedené odposlechy však jeho tvrzení nepotvrdily, což později konstatoval i soud.
Únor 2019
„Podle toho, co vím, existovala v případě Čapího hnízda silná pochybnost týkající se vyšetřovatele kauzy tehdejšího ministra financí, dnes premiéra České republiky, policisty Nevtípila. A to taková, že tento policista pracuje na zakázku a podle pokynů úplně někoho jiného než svého nadřízeného nebo státního zástupce.“
Tato slova řekl webu Parlamentní listy Jiří Komárek, jenž hodlal bez znalosti trestního spisu Čapí hnízdo vypovídat ve sněmovně před druhým hlasováním o vydání ve prospěch Andreje Babiše. Snažil se dovodit, že jde o komplot na politickou objednávku. Nebyl ale zbaven mlčenlivosti. Vycházel z odposlechů v kauze Bereta, k nimž nemohl mít zákonný přístup, a validitu jeho výroků zpochybnila i Lenka Bradáčová.
Červen 2022
„Dále si i Kristýna nechává vetřít kokain do konečníku, před čímž se XXX ptá: ,A je lepší do prdele, nebo do kundy?‘ XXX říká: ,Do prdele.‘ Kristýna odpovídá: ,Já nevím, já se v tom nevyznám…‘ Kristýna se poté sklání k talířku s kokainem, přičemž XXX k ní přistupuje a drží jí vlasy, aby jí nepadaly do onoho talířku. Kristýna následně inhaluje kokain nosem. Poté říká, že, už to snad bude dobrý‘, a znovu se XXX omlouvá, že je unavená. XXX se poté ptá: ,Dobrej matroš, ne?‘ Kristýna na to odpovídá slovy: ,Nevím, zatím mi je strašně.‘“
Policejní usnesení v kauze Dozimetr překvapilo beletristickými a naturalistickými popisy kokainových a sexuálních parties natočených skrytou kamerou. To je mimochodem oblíbená metoda ruských bezpečnostních složek, pokud chtějí diskreditovat nepohodlné osoby. Policie chtěla patrně posílit mediální zájem o kauzu, ovšem za cenu porušování zákona.
Pokračování 4 / 4
Když zloděj křičí: Chyťte zloděje!
Kauza kolem bývalého náměstka primátora Petra Hlubučka žije svým životem. Nelze ji zlehčovat, její indicie jsou závažné a STAN musí konat, přestože start této aféry provázejí pochybnosti. Nelze si ovšem nepovšimnout, kdo se z ní snaží na pražské i celostátní úrovni nejvíce vytěžit.
„Usekli jsme chobotnici pár chapadel, ale hlava zůstává. Hlava jsou ti všichni, kdo desítky let Prahu vysávají,“ uvedl lídr Prahy sobě Jan Čižinský na tiskové konferenci, kde se vymezil vůči všem, a to i těm, kdo v kauze Dozimetr nefigurují.
Čižinského legenda
„Kdekdo prý měl nějaké podezření. Ale jen Adam Scheinherr šel, jak mu ukládá zákon, na policii hned, jak se něco relevantního dozvěděl. A policie to dotáhla. Adam Scheinherr by si zasloužil protikorupční ocenění,“ pochválil Čižinský „svého“ náměstka pro dopravu, jenž ujistil, že „čištění dopravního podniku bude pokračovat“.
Jenže Čižinského legenda o rytířích přijíždějících na bílém koni, jediných schopných vymýtit všudypřítomné zlo, má trhliny. Nic není černobílé, i když lze pochopit, proč to Praha sobě dělá. Blíží se komunální volby, pražská koalice se fakticky rozpadla a začíná ostrý boj o hlasy. Některé souvislosti je však nutné uvést na pravou míru.
Pokud dnes Čižinský hovoří o chobotnici, Praha sobě nesla čtyři roky zodpovědnost za gesci dopravy, tedy za „chobotnici“ instalovanou do Dopravního podniku hlavního města Prahy (DPP) Hřibovou koalicí. Scheinherr se nyní brání, že před dvěma lety podal trestní oznámení, spolupracoval s policií, a je tak z obliga.
Radní Hana Kordová Marvanová ovšem viní pirátského primátora Hřiba a náměstka Scheinherra, že o nekalých praktikách v DPP věděli už v roce 2019 a nezasáhli. Situaci mohli řešit dávno včetně hrozby rozpadu pražské koalice, nikoli několik let přihlížet korupčnímu jednání, rozdělování miliardových zakázek v DPP bez vědomí pražské rady a tvářit se, že nemohli dělat nic jiného.
„My víme, jaká chyba byla smířit se s tím, že v pražském dopravním podniku vládne jenom Praha sobě a pan Hlubuček a že nebyl schválen návrh na transparentní výběrová řízení,“ přiznává dnes Pirát Jakub Michálek, takže i on nabourává hrdinný kult vytvářený Čižinským.
Scheinherrova role
Marvanová zpochybňuje i Scheinherrovu roli oznamovatele trestné činnosti. „V této kauze podával v roce 2019 developer Vítek trestní oznámení, které možná bylo tím skutečným podnětem pro policii, aby vyšetřovala současnou kauzu v dopravním podniku,“ uvedla radní, již už v té době kvůli svědectví kontaktovala policie.
Hana Marvanová zároveň připomíná, že podání trestního oznámení nevyvazuje Scheinherra jednat s péčí řádného hospodáře. „Pokud měl poznatky, že někdo páchá trestnou činnost, měl zároveň z pozice předsedy dozorčí rady a náměstka, pod kterého to spadá, navrhnout odvolání příslušných lidí. A to neudělal.“
To je problém, jejž je nutné vyjasnit. Náměstek pro dopravu měl učinit vše pro to, aby nevznikla žádná škoda. Policie sice může Scheinherrovi uložit mlčenlivost, ale nikoho nemůže úkolovat k porušení zákona.
Co s tím dál? Je nutné zadat forenzní audit hospodaření DPP, ale nedává smysl, aby ho zadávali ti, kdo měli fungování podniku kontrolovat a nesou za něj odpovědnost.
Pokrytectví ANO
Parlamentní opozice se snaží přenést komunální aféru na celostátní úroveň. Andrej Babiš hovoří o prorůstání „organizovaného zločinu“ do hnutí STAN. Vyzývá premiéra Fialu, aby STAN vyhodil z vlády, což by způsobilo její pád.
Oligarchické hnutí, založené svým majitelem jako servisní organizace k hájení jeho politických a obchodních zájmů, zvolilo styl „zloděj křičí: Chyťte zloděje!“. Poslanec Radek Vondráček už naznačuje, že může iniciovat hlasování o nedůvěře vládě.
Je tedy téměř jisté, že rezignace Víta Rakušana, po níž rovněž volá opozice, jelikož prý může z pozice ministra vnitra ovlivňovat policii, by situaci na politické scéně neuklidnila a tlak na rozpad koalice by pokračoval.
Problém je spíš opačný. Babišova vláda dosadila po masívních čistkách v bezpečnostních složkách v roce 2018 na významné posty v policii „svoje“ lidi, aby si tak zajistila klid na práci. Výsledkem je i dosazení Jiřího Mazánka do čela Národní centrály proti organizovanému zločinu, vyšetřující kauzu Dozimetr.
Od té doby viditelně ustal tlak na případy spojené s hnutím ANO. Buď jsou odkládány (korunové dluhopisy Agrofertu, prodej firmy Profrost, únos Babišova syna), nebo oddalovány jako v případě klientelistických vazeb Jaroslava Faltýnka, namočeného i v korupční kauze Stoka brněnského ANO, nebo exministryně Kláry Dostálové.
V pondělí 27. června pak policie odložila reklamní větev kauzy Čapí hnízdo, jež se opět týkala Babiše a ve které prověřovala možné daňové úniky u plateb od firem z holdingu Agrofert za reklamu konferenčnímu centru Čapí hnízdo.
Dvojí metr
Nápadná je dvojí politická kultura. Ministr školství Petr Gazdík rezignoval kvůli kontaktům s kontroverzním lobbistou Michalem Redlem. Opoziční vůdce Babiš, obžalovaný z padesátimiliónového podvodu, žádnou odpovědnost nevyvozuje, vyvodit nehodlá, a za zločin naopak označuje svoje trestní stíhání.
Co by se asi stalo, kdyby Gazdík nebo Rakušan uvedli, že odstoupí, přestože neprovedli nic nezákonného, pokud se z politiky stáhne i Babiš, dokud se nevyřeší jeho soudní spor? Nestalo by se nic, kromě hlasitého pokřiku šéfa ANO, že jeho kauza je úplně jiná, údajně objednaná mafií s cílem dostat ho z politiky, a proto nikdy neodstoupí.
Tomio Okamura chce sundat vládu. Nevyzýval ale k vyhození ANO z vlády v době, kdy ji řídil trestně stíhaný premiér. Naopak se mu pokoušel krýt záda před druhým hlasováním Poslanecké sněmovny o vydání k trestnímu stíhání. Podbízel se dokonce, že jeho menšinový kabinet podrží.
Kauza Dozimetr je na začátku, ale už nyní je vidět, komu nejvíce slouží. Je to přirozená součást politického boje, ovšem v tomto případě v mimořádně bezpečnostně a ekonomicky složité době. Proto má větší přesah, než to vypadá.
