Vláda si dělá legraci. Myslí si, že nepochopíme, že sektorová a válečná daň je jedno a to samé
Výhled veřejných financí ČR se zhoršuje, alespoň tak to hodnotí ratingová agentura Moody's Investors Service. Agentura se bojí možného narušení dodávek ruského plynu. To by mohlo vést k přidělování plynu, uvrhnout ekonomiku země do hluboké recese s negativními důsledky pro trend růstu a zhoršit rozpočtové ukazatele. Vláda už reaguje. Přemýšlí, jak pojmenuje novou daň pro podniky s nečekanými zisky.
Moody's zhoršením výhledu ratingu prezentuje vizi, které se mnozí z nás delší dobu děsí. Co bude, pokud vypnou plyn? Nejprve odpojí průmysl a jako poslední domácnosti. A jak zareaguje průmysl? Bude stát. To znamená, že dramaticky poklesne hrubý domácí produkt a přijde hluboká recese. Jak znám poslední vlády, tak by řekly, že musí podnikům pomoci, a proto by lidé nejspíš nechodili do práce a dostávali dotace, jako by tam chodili. To je přesně to, před čím agentura varuje. Státní dluh může rychle růst.
Zatím agentura před zhoršením ratingu jen varuje, pokud by ke snížení ratingu opravdu došlo, bylo by to prvně od roku 1998. Vládě by se tím automaticky prodražilo financování vládního dluhu a investoři by věděli, že tato země už není ekonomicky tak bezpečná jako dříve. Byla by to zkrátka špatná zpráva o stavu ekonomiky.
Vláda místo toho, aby zveřejnila plán, co bude dělat, pokud se scénář Moody's naplní, a vzala tak agentuře vítr z plachet, přemýšlí, jak navýšit příjmy rozpočtu. I to je řešení. Jenže problém veřejných financí není dlouhodobě na straně příjmů, nýbrž na straně výdajů. Řešení tu přitom je. Stále třeba neslyším nic o tom, že by někdo zvažoval propuštění státních zaměstnanců, jejichž počty v posledních letech prudce rostly. Jenže to je u voličů nepopulární.
Ale vraťme se k plánovaným novým daním. Vláda delší dobu zvažuje sektorovou daň na energetiku a bankovní sektor. Jenže za to dostává od mnohých čočku, že sektorová daň je nesystémová a hlavně není pravicová. I přišel ministr financí tento týden s tím, že vláda zvažuje tzv. válečnou daň. Asi si myslí, že jsme malé děti a nepochopíme, že jiný název daně ještě neznamená jiný obsah. Ministr tvrdí, že by novou daň uvalil na firmy v okamžiku, kdy mají mimořádné zisky nikoliv kvůli lepším službám, produktům či více zákazníkům, ale z důvodu vnějších okolností. No a shodou okolností by to dopadlo opět na energetiku a bankovní sektor. Prostě fraška.
V Německu obráceně
Zavádění nových daní je pro mě u vlády, která tvrdí, že je pravicová, nepochopitelné. Zajímavé je podívat se, jak veřejné finance v době krize řeší v Německu. Tam přicházejí se skutečně pravicovým řešením a naopak daně hodlají snížit. Německý ministr financí tvrdí, že by 48 milionů lidí mohlo na daních ušetřit 10 miliard eur. Navíc počítá s navýšením plošného příspěvku na děti, což sice pravicové není, ale dává to stále větší smysl než náš jednorázový příspěvek.
Zatímco u nás opozice neví, jak na vládu útočit, když by jako levicová nejspíš dělala to samé. V Německu místo toho běží věcná diskuse. Levice brojí proti snížení daní tím, že snížení daní pomůže jen tam, kde se vydělávají peníze, ale tam, kde peníze už dnes nejsou, snížení daní nepomůže. Chtějí proto vyšší dávky. Toto je skutečná diskuse levice s pravicí. Ne to, co vidíme u nás. Já mám totiž pocit, že se strany dost slévají a dělají dost podobnou politiku, a proto v posledních dvaceti letech nevidíme, že by s novou vládou přišel obrat politiky o 180 stupňů.
