Marek Stoniš: Jak dopadají moje soukromé války?
Když se mě někdo zeptá, co dělám proti tomu či onomu zlu, neřádu či absurditě, odpovídám jednoznačně: Co můžu!
Nicméně jsem si zpracoval výsledky těchto svých soukromých válek a nezdá se, že bych přes veškeré vynaložené úsilí na bitevních polích vítězil. Spíše naopak. Posuďte sami:
- S povděkem jsem před několika lety přivítal mobilní aplikaci Bez Andreje, jež mi umožňovala prostřednictvím chytrého telefonu zjišťovat v obchodě, která potravina pochází z holdingu Agrofert, abych se mohl vyhnout jejímu nákupu. Vadil mi obří konflikt zájmů Andreje Babiše, spočívající v tom, že jako ministr financí, posléze dokonce premiér, spolurozhodoval o dotacích a zároveň je jeho firmy inkasovaly. Sto miliónů korun pro jeho továrnu na výrobu toastů lze považovat za jeden odstrašující příklad za všechny ty ostatní veřejné miliardy. A výsledek mého pevného spotřebitelského postoje? Tristní. Firmy Andreje Babiše, včetně těch potravinářských, po dobu jeho pobytu ve vládních pozicích vydělaly (a inkasovaly na dotacích) nejvíce ve svých podnikatelských dějinách.
- Banka, v níž mám úvěr a hypotéku, se rozhodla, že už nebude bankou, ale ústavem, který začne vychovávat své klienty za jejich peníze k zelenému progresivismu. Začala sponzorovat „udržitelné turné“ děsivých zpěváků, bojovat proti českým vánočním tradicím (kapry i klima to bolí, nekupujte je ke štědrovečerní večeři!), prosazovat vlastní uhlíkovou neutralitu, poskytovat úvěry jen těm, kteří přísahají na změnu klimatu způsobenou člověkem, a nakonec si nakupovat ve velkém elektroauta, protože prostě protože. Rozhodl jsem se proto změnit banku, ale: V jiných to není lepší, a pokud ano, administrativa a čas strávený přechodem k nim mě nakonec odradily od zásadového prásknutí vraty své zeleně zešílevší banky.
- Minulý týden vypukl v Praze festival sexuální jinakosti. Pražský primátor Hřib a s ním celá magistrátní koalice přispěli na pořádání těchto orgií hrdosti zhruba miliónem veřejných korun, na což se dá reagovat velmi snadno: prostě politiky, kteří pro něco takového zvednou ruku, nevolit. Což činím a učiním. Jenže se to na mě začalo jinakostně valit i z jiných stran: Své logo duhově vybarvila automobilka, jejímž výrobkem jezdím. To ho mám prodat a přejít k jiné? A kdo mi zaručí, že za pár týdnů „nezduhovatí“ taky? Do práce mi přišla dárková taška od distributora limonády, kterou mám v oblibě. V ní duhový kelímek a tričko, kde je logo vyvedené… no, co vám mám vysvětlovat. Jenže jak mám vysvětlit případný bojkot této limonády svému sedmiletému synovi, jenž ji taky občas pije? Poradíte? A nedosti na tom: Týden oslavy sexuální jinakosti vyvrcholil desetitisícovým průvodem, který žádal schválení manželství pro všechny, tedy i pro zastánce sexuální jinakosti.
A to se kvůli nim mám rozvést, nebo co?!
Text vyšel jako úvodník nového Reflexu >>>
