Marek Stoniš: Naše české války
Během srpnového výročí obsazení naší někdejší socialistické vlasti vojsky Varšavské smlouvy jsem na sociálních sítích se zaujetím sledoval zákopovou občanskou válku, která občas přešla ve válku „horkou“. Bojovalo se o to, kdo zvítězí v hádce, která z národností nás vlastně kdy přepadla, vraždila, osvobodila, neosvobodila.
Velmi zjednodušeně shrnuto: V roce 1945 nás osvobodili Ukrajinci, v roce 1968 přepadli Rusové. Jenže v osmašedesátém k nám na sovětských tancích přece přijeli i Ukrajinci, Kličko je toho důkazem. Brežněv byl Ukrajinec. Ne, Brežněv byl Rus, jen se na Ukrajině narodil. V srpnu nás okupovali Maďaři, Poláci, Němci (NDR), Bulhaři a Sovětská armáda. Rozhodovalo se v Moskvě a v tamějším politbyru sedělo sedm Ukrajinců a jen jeden Rus. Pro invazi byli jen Ukrajinci. To je fake news, v politbyru Ukrajinci neseděli. Rozhodl to Brežněv sám. Kdo tvrdí, že v roce 1968 nás okupovali Ukrajinci, je dezolát a Putinův agent. Putin je poražen, zahráli jsme proti němu koncert Never more.
Do debat jsem záměrně nevstupoval. Jen v jednu chvíli – to abych se o sobě dozvěděl něco nového od zuřivých demokratů – mě přepadlo poťouchlé nutkání napsat, že lipská burza, kvůli které platí české domácnosti a firmy násobné ceny elektrické energie, se nachází na půdě země, jež nás mezi lety 1939 a 1945 okupovala a Čechy považovala za méněcennou rasu; a že to tedy taky nepovažuji za náhodu. A to jsme pořád jenom ve dvacátém století. Počkejte, až začneme probírat upálení Jana Husa, křižácké výpravy proti husitským Čechám, pobělohorskou rekatolizaci, rakouský žalář národů… To bude křivd a historických paralel! To bude angažovaných koncertů!
Ale zpátky na zem: Jsem přesvědčen, že politické války o minulost nelze vyhrát, ať stojíte na jakékoliv barikádě. Odehrávají se totiž mimo zájem většiny občanů, nikoli ovšem jejich vinou. A není radno podceňovat její kolektivní inteligenci nebo selský rozum, chcete-li. S nekonečným vládním seriálem omlouvání vlastní neschopnosti smysluplně řešit reálné ohrožení české životní úrovně (inflace, energie, potraviny, bydlení) na válku mezi Ruskem a Ukrajinou, lidem dojde trpělivost. Kdy? Až začnou chodit nové předpisy záloh za energie? Možná, nevím… A do jaké míry bude hněv ulice spravedlivý a jestli přivede k moci populisty nejhrubšího zrna? Na to se historie ptát nebude.
A jsme zase u ní. A sakra.
