Putin je v úzkých: Jeho vojáci masově utíkají z fronty.

Putin je v úzkých: Jeho vojáci masově utíkají z fronty. Zdroj: Reuters

Vladimir Putin v Moskvě: Otevřel nové ruské kolo (10.9.2022)
Ruský prezident Vladimir Putin volil online v Moskvě do místních správních orgánů (10.9.2022)
Ruský prezident Vladimir Putin na východním ekonomickém fóru (7.9.2022)
Ruský prezident Vladimir Putin na východním ekonomickém fóru (7.9.2022)
Ruský prezident Vladimir Putin na východním ekonomickém fóru (7.9.2022)
15 Fotogalerie

Putinova ostuda: Ruská armáda připomíná válečnou potěmkinovskou vesnici

Viliam Buchert

Neuplynul snad jediný den, aby hlásná trouba ruské propagandy, web Sputnik (byl dostupný i v češtině, teď je zablokovaný), nepsal o fantastických nových zbraních Ruské federace, kterých se musí celý svět bát. Letadlová loď Varan s elektromagnetickým katapultem, mezikontinentální hypersonická „nezranitelná“ raketa Avangard, jaderné torpédo Poseidon 2M39, jež může způsobit radioaktivní vlny nebo neviditelná stíhačka Suchoj SU-75 určená i pro kosmické síly. Ovšem válka na Ukrajině odhalila jinou tvář ruských a proruských armád – neschopnost, neefektivitu, neorganizovanost, nepřipravenost, nedostatky v logistice i chybějící motivaci. I proto jim teď Ukrajinci uštědřili vydatný políček v Charkovské oblasti.

Operace ukrajinských sil v Charkovské oblasti, při které v průběhu velmi krátkého času donutily ruskou armádu i její různé přisluhovače (proruské rebely z ukrajinské Luhanské a Doněcké oblasti, žoldnéře, kteří vystupují pod jménem Vagnerovci či muslimské zabijáky z Čečenska) k útěku, vejde do moderních válečných dějin. Jak se ukázalo, okupační jednotky zanechaly na místě velké množství munice i vojenské techniky. Za svými někdejšími opěrnými body (třeba města Balaklija a Izjum) nebyly ani vybudovány další záchytné obranné linie, což je podle vojenských stratégů ohromná chyba. Selhávalo také dobré velení, zásobování a samozřejmě na rozdíl od Ukrajinců (těm nic jiného nezbývá) i dostatečná motivace. Vojáci ruské armády a jejich nohsledové bojují za peníze, nebrání svoji vlast a nemají důvod obětovat vlastní životy, protože nechrání svůj majetek a rodiny. Navíc na okupační síly je vyvíjen tlak i na jiných místech ukrajinských frontových linií a siatuace se může opakovat.

Co s tím chce prezident Putin a jeho mafie dělat, není vůbec jasné, protože moc možností Rusku, které léta tvrdilo, že má jednu z nejsilnější armád světa, nezbývá. Nasadit ty tolik vychvalované zbraně, o kterých jsem psal na začátku, není jak a na Ukrajině by to ani nedávalo smysl. Ty zbraně ve skutečnosti totiž existují leda tak jako prototypy nebo jsou vyrobeny v několika kusech. Slouží na předvádění svalů, realita je často jiná. To je ale u diktátorských a autokratických režimů obvyklé.

Rusko například disponuje mnoha druhy raket, kterými by mohlo Ukrajinu ještě hodně poničit a způsobit zde velké utrpení. Ale není jich tolik, aby Ukrajince vojensky zničily. Vyhrožovat může ruský prezident i jadernými zbraněmi, ale jejich použití by představovalo uzavření dveří k budoucím mírovým jednáním a spolupráci se Západem. Rusko navíc už od konce února, kdy Putin vyhlásil „speciální vojenskou operaci“, přišlo na Ukrajině o tisíce kusů techniky a oběti na životech či zranění se na jeho straně počítají v desítkách tisíc. Je to tragédie, na kterou jednou Putin dojede.

Jak dál?

Putin zatím nevyhlásil mobilizaci, protože to by mělo drtivý dopad na ruské veřejné mínění, které ho zatím většinově (alespoň to tak vypadá) podporuje. Pokud by museli na frontu mladí muži ze střední třídy i synové oligarchů, Putinova podpora se začne rychle rozpadat. Který úspěšný či bohatý Rus by chtěl potupně zemřít někde na poli či v lesích Ukrajiny? Dovolím si tvrdit, že skoro žádný. Proto nebyla mobilizace vyhlášena (ostatně Kreml tvrdí, že na Ukrajině nevede ani válku, tak k čemu by byla mobilizace, že?) a do ruské armády a dalších vojenských organizací se verbují za peníze zoufalci bez vojenských zkušeností, kteří projdou nedostatečným rychlým výcvikem, mnozí dostanou nedostatečnou výzbroj a výstroj a pak šup s nimi na Ukrajinu.

 

Oproti tomu například jen Velká Británie od června na svých základnách cvičí a vyzbrojuje ukrajinské vojáky (včetně žen). Cvičeny jsou zde i speciální jednotky pro boj ve městě (ten bývá s ohledem na taktiku a logistiku zvlášť náročný a někdy velmi riskantní). Londýn si stanovil, že vycvičí každé tři měsíce 10 000 ukrajinských vojáků. První „várka“ už je doma a další se připravují. Pokud Západ a NATO vydrží i s dodávkami zbraní, munice a dalších potřebných věcí pro boj (výstroj, potraviny, pohonné hmoty, dopravní prostředky atd.), čekají Rusy ještě daleko krušnější časy.

Blíží se navíc zima, kdy teploty v ukrajinském vnitrozemí klesají často výrazně pod bod mrazu. Pokud budou ruské jednotky opět nedostatečně připravené a vybavené i na toto roční období, čekají je další porážky.

Situace kolem ruské armády i jejich ozbrojených přisluhovačů připomíná legendární historky o potěmkinovských vesnicích. Tedy že věci jsou vykreslovány falešně a lépe, než je tomu ve skutečnosti a zastírá se pravdivý stav věcí. To není v Rusku nic neobvyklého, děje se tak po staletí. Nezměnilo se nic ani za Putina.

Potěmkin se usmívá

O potěmkinovských vesnicích se začalo hovořit po cestě ruské carevny Kateřiny II. na Krym v roce 1787, na níž ji doprovázel i rakouský císař a český král Josef II. a také mnoho dalších cizích diplomatů. Cestu připravoval Grigorij Alexandrovič Potěmkin, významný ruský šlechtic, voják a rovněž milenec a spoluvládce carevny. Na každém místě, kde měla carevna nocovat, se postavil palác, byly vyspraveny cesty a opravovány fasády domů. Jenže peníze na všechno nestačily, a tak Potěmkin, aby vytvořil iluzi rozmachu nedávno k Rusku připojených oblastí, zaplatil čtyřicet malířů a ti pak podél řeky Dněpru, po níž plulo několik desítek korábů s carskou suitou, namalovali kulisy vesnic, kolem nichž se pásl dobytek, svátečně oblečení venkované radostně mávali na vrchnost a zpívali písně. Po cestách u řeky jely vozy naložené pytli s obilím (ve skutečnosti to byl písek) a před dekoracemi stáli jako vesničané převlečení vojáci Potěmkinových pluků.

 

Dějiny bývají někdy mimořádně zlomyslné, zejména když se v jiné podobě opakují. To území kolem Dněpru, kde se objevovaly v 18. století potěmkinovské vesnice, dnes totiž patří Ukrajině, na kterou vpadla ruská armáda a její domácí i zahraniční pomocníci. Kníže Potěmkin kdysi velkolepě obelstil carevnu i další lidi. Diktátor Putin byl možná svým okolím obelstěn také, když uvěřil tomu, jak je jeho armáda neporazitelná a že znásilnění Ukrajiny bude bleskové. Byla to potěmkinovská iluze, která bude mít za následek hodně dlouhou ruskou bolest.