Bůh, vlast a rodina. Itálii povede rázná konzervativní premiérka Meloniová. Není to fašistka, jak někdo tvrdí
Odhodlaná, sarkastická, politicky zapálená a v případě potřeby neústupná. A také zapřisáhlá fanynka Tolkienova Pána prstenů, jehož text označuje za „posvátný“. Jako dítě odstrkovaná kvůli své drobné postavě, dnes velká hvězda, která dostoupala na politický vrchol – nová italská konzervativní premiérka Georgia Meloniová (45). Její kritici doma i v Evropě jí označují za produkt postfašistické scény a politického radikála. Ovšem její reálné činy tomu nenasvědčují. Jaká tedy Meloniová je a jaká bude ekonomicky nepříliš bujará Itálie pod její vládou?
Před čtyři lety získala Meloniové strana Bratři Itálie ve volbách pouze 4,4 procenta hlasů, v neděli to už bylo 26,4 procenta. Společně s partnery, Ligou severu Matteo Salviniho a Forzou Italia Silvia Berlusconiho, mají tyto strany v obou komorách italského parlamentu (stejně jako v Česku mají Italové Poslaneckou sněmovnu a Senát) pohodlnou většinu. Na rozdíl od středových a levicových stran se dokázaly dopředu dohodnout na možné povolební koalici. A gladiátorské klání o premiérku zvládla nejlépe Georgia Meloniová, která dokázala na svých zdánlivě křehkých zádech udržet i machistické politické býky, jakými Berlusconi a Salvini nepochybně jsou. Meloniová šla navíc do boje neposkvrněná problémy předchozí vlády. Teď jí ale čeká nejenom napadání od jejich protivníků (to je v plném proudu) protože její strana je údajně postfašistická, ale zejména řešení obrovských ekonomických a finančních problémů, které jsou podobné jako jinde – vysoké ceny energií a sociální nesnáze mnoha Italů.
Političkou odjakživa
Georgia Meloniová se začala politicky angažovat už ve svých 15 letech (tedy v roce 1992) a to v mládežnické organizaci Italského sociálního hnutí (MSI), které vzniklo v roce 1946 jako pohrobek názorů, které předtím šířil fašistický vůdce Benito Mussolini. Neexistuje ovšem žádný důkaz, že by Meloniová šířila fašistickou propagandu. Vždy se svoji stranu Bratři Itálie snažila očistit od neofašistického image, který obdržela od svých soupeřů. V srpnu publikovala video namluvené v angličtině, francouzštině a španělštině, v němž říká, že „fašismus byl odsunut do historie“. Odmítla ale výzvy k odstranění tříbarevného plamene MSI (má barvy italské národní vlajky), které používají jako logo Bratři Itálie a používá i heslo „Bůh, vlast a rodina“, které se skutečně používalo před válkou i po ní, a to nejenom v Itálii (například to bylo i heslo portugalského diktátora Salazara). Meloniová říká, že tato tři slova představují konzervativní hodnoty, které sama propaguje. Diskuse, zda je či není neofašistka, tak budou pokračovat, podívejme ale se, co vlastně Meloniová a její strana skutečně říkají a dělají, protože to je důležitější.
Ano NATO i Ukrajina, výhrady k EU
Většina Italů například nepochybuje o členství v NATO, na území země jsou významné americké vojenské základny a na té letecké v Avianu jsou prý dokonce umístěny i jaderné hlavice. Rovněž Bratři Itálie se nevyslovují proti Severoatlantické alianci, jsou pro další spojenectví.
Bratři se naopak vyhraňovali proti velmi tvrdému postupu vůči Rusku, pochybovali o účinnosti sankcí, ale od února letošního roku, kdy Putin napadl Ukrajinu, příchylnost k Moskvě spíše vymizela a Meloniová podporuje dodávky zbraní pro ukrajinskou armádu.
Georgia Meloniová sama o sobě tvrdí, že je proevropská, ale s kritikou Evropské unii současně rozhodně nešetří. Ne, nehovoří o vystoupení z EU, ale má celkem blízko k vizím maďarského premiéra Viktora Orbána. Tedy, že Brusel by neměl, pokud možno, nahrazovat politiku Itálie.
Z pohledu některých je Melonioná hodně tvrdá, pokud jde o některé společenské (a v jejím případě tedy vyloženě politické) postoje. A kdo ji sleduje déle, tak ví, že je v tom neústupná. Což ale část italských voličů zjevně ocenilo ve volbách.
Například vyzývala italské námořnictvo, aby vracelo nelegální migranty (důležité je slovo nelegální) do Afriky. Koalice vedená hnutím Bratři Itálie je i proti udělování občanství u dětí narozených v Itálii zahraničním rodičům a chce také omezit přístup cizinců k sociálním dávkám.
Georgia Meloniová také nepodporuje liberální postoj k potratům či manželství osob stejného pohlaví. Na druhou stranu ale ví, že část jejich voličů, a dokonce i někteří členové její strany, jsou v těchto věcech daleko liberálnější. To respektuje.
Přestože se Bratři Itálie pasují na pravicovou stranu, tak v některých ekonomických a sociálních otázkách jsou spíše levicoví (a ano, v tom ten starý odér Mussoliniho pracovních a sociálních zákonů existuje, navíc ty zákony zůstaly platit v Itálii i po válce). U Meloniové citlivost k sociálně potřebným zřejmě plyne i z toho, že se narodila a vyrostla v Garbatelle, dělnické čtvrti Říma, kde život mnoha lidí nebyl úplně jednoduchý. Získala proto i hlasy mnoha levicových voličů.
Nálady veřejnosti prý ověřovala tím, že si povídala s lidmi na trzích. No, a to mají Italové rádi…
Meloniová také není žádná politická novicka, nespadla z nebe. V roce 2006 se stala historicky nejmladší místopředsedkyní Poslanecké sněmovny a o dva roky později byla jmenována ministryní pro mládež. Je proti kvótám pro posílení postavení žen, doslova říká, že je proti „růžovým kvótám“ a funkce a místa by podle ní měly být dosahovány na základě zásluh, nikoliv pohlaví. Její odpůrci však tvrdí, že pro sociální a ekonomický rozvoj žen udělala málo.
Georgia Meloniová, je sice konzervativní, ale nežije se svým partnerem Andreou Giambrunem (novinářem, který pracuje v Berlusconiho televizi) v manželství. Mají spolu dceru Ginervu. „Jsem žena, jsem matka, jsem Italka, jsem křesťanka,“ řekla v jednom svém projevu v roce 2019. Teď bude i první italskou premiérkou v historii. A její mužští kolegové v Evropě se mají skutečně na co těšit, protože narazí na velmi urputného soupeře.
Co nás čeká
„Itálie si nás vybrala a my ji nezradíme. Budeme pracovat na tom, aby Italové mohli být opět hrdí na to, že jsou Italové,“ volala Georgia Meloniová na své bouřlivě slavící příznivce po volbách v Římě. Dodala, že výsledky voleb, které slavila o pondělní noci, se rovnají „noci hrdosti, noci vykoupení, noci slz, objetí, snů a vzpomínek. Tato noc ukazuje, že zdánlivě nemožné sázky jsou možné“. Jak ale všichni víme, doby objetí bývají v italské politice někdy hodně krátké. Meloniová se to pokusí zlomit. Šance je tak padesát na padesát.
