Upálená holubice míru. Protivládní Václavák podruhé
Organizátoři protivládní demonstrací důsledně kopírují strategii spolku Milion chvilek. Už podruhé se jim podařilo přilákat do centra Prahy asi padesát tisíc lidí, protesty se konaly i v dalších městech republiky. Na avizované “otočení vývoje v Česku o sto osmdesát stupňů” to ale stačit nebude. Naštěstí.
Scénář demonstrace byl podobný, jako na začátku září. Nejprve vystoupili lidé se znalostmi v oborech jako energetika, zemědělství či vodohospodářství. Tyto pány reprezentanti takzvaného “Plánu Česká republika na 1. místě” nominovali do role lidí, kteří ihned po demisi Fialova kabinetu převezmou moc v zemi a vyvedou jí z krize. Že je nikdo nezvolí, nevadí. Prostě dostanou moc, protože si to přeje křikloun Vrábel, organizátor demonstrace, který má hodně lajků na facebooku a aktuálně umí dostat na náměstí ekvivalent publika slušně velkého rockového koncertu.
Svět neúspěchu
Protivládní odborníci se drželi svých témat, tu a tam doplněných komickým lhaním, například náznaky, že za ponorkovým útokem na plynovod Nord Stream stojí buď Ukrajina (která nevlastní ponorky) nebo Spojené státy. Mezinárodní rozměr dodali akci spíkři ze zahraničí: německá europoslankyně Christine Andersenová či bývalý dánský bankéř a dnes politik Mads Palsvig.
Ti všichni však hráli roli předskokanů. Vrcholem demonstrace byl pochopitelně blok politiků, kteří sice nedokáží uspět ve volbách, ale náměstí plné lidí jim dává pocit, že mluví za celý národ. Soudruh stalinista Jiří Skála, komunistický kandidát na prezidenta, kterého nepodporuje ani jeho vlastní mrtvá strana, muž roky šířící ty nejodpornější lži o historii naší země, reprezentant ideologie, která čtyřicet let vraždila, týrala a perzekuovala stovky tisíc jeho spoluobčanů a čtyři dekády je držela v zadrátovaném lágru, vyzval k “nenásilné revoluci.”
Po kovaném bolševikovi převzala mikrofon Zuzana Majerová, předsedkyně Trikolory a jasně tak ukázala, že je autentickou reprezentantkou tradičních, pravicově konzervativních hodnot. Neuspěšná politička, pro kterou v senátních volbách na Olomoucku hlasovalo čtyři tisíce dvě stě třicet osm voličů, vyzvala Fialovu vládu, pro níž hlasovalo dva miliony tři sta tisíc voličů, k “okamžité demisi.” Velké finále pochopitelně patřilo Jindřichu Rajchlovi, nové hvězdě národovců a šéfovi strany PRO. Celkový dojem z jeho slovníku, výrazu tváře a vět typu “zažehněme znovu pochodeň našich předků” lze shrnout výrazem “Mussolini z Wishe.” Na rozdíl od Duceho však zatím jediný Rajchlův politický výkon spočívá v tom, že ze šesti kandidátů jeho partaje se do druhého kola senátních voleb probojovala s odřenýma ušima jediná uchazečka, zbytek katastrofálně pohořel.
Vrábelův pták
Nejsymboličtějším momentem demonstrace byla chvíle, kdy svolavatel Vrábel, zadlužený milovník Putinova genocidního režimu, vypustil holubici míru. “Zastavme válku. Nám všem dohromady se už brzo podaří otočit směřování této země o sto osmdesát stupňů. Nebudeme posílat žádné zbraně do cizí války. Nebudeme podporovat terorismus."
Pak Vrábel vyndal ptáka z klece. Jenže v ideálním světě organizátora Vrábela a politických loserů z podia na Václaváku by pták v kleci zůstal. A nejen to. Vrábelova ptáka by zaživa napůl upálili, mučili elektrickým proudem, znásilnili mu násadou od smetáku půlku jeho ptačí rodiny a nakonec by pták musel, pod dozorem tří pologramotných gaunerů s kalašnikovem, podepsat souhlas s tím, že se “dobrovolně” vzdává svého hnízda. To vše za nadšeného hýkaní všech Vrábelů planety.
