Marek Stoniš: Babišovy kartely aneb Tři „Ká“ Koller, Klus, Kalousek...
Andrej Babiš vysvětlil porážku svého hnutí v druhém kole hnutí jednoznačně: Zvítězilo „bezpráví s polistopadovým kartelem“, kteroužto myšlenku rozšířil o konkrétní představitele onoho kartelu. Překvapivě všechna začínají na písmeno „K“, což možná nebude náhoda: „Kdo tady bojoval za pana Vystrčila? No pan Koller, Klus, Kalousek, to je ten polistopadový kartel,“ myslí si Babiš.
Nejsem politolog, můžu si tedy myslet a psát, co chci, ale druhé kolo senátních voleb Babišovu hnutí ANO prohrál jednak především předseda sám, a to svou urputnou podporou bizarní kandidátky Nagyové na Jihlavsku a více než osmdesátiprocentní voličský nezájem o volby do Senátu. Výjimkou byla ohledně volební účasti jen ona Jihlava, ale tu, jak už víme, řádil kartel tří „Ká“: Koller, Klus, Kalousek. (Ta „Ká“ byla de facto čtyři, protože Vystrčila v Jihlavě na dálku podpořila také Marta Kubišová…)
Myslet si, že by Babiš měl vyvodit politickou odpovědnost za senátní volební debakl, sice také můžeme, ale to je tak asi všechno. Přestože by si možná jeho odchod z čela vedení ANO přáli i mnozí jeho členové, aby se konečně „odvzdušnil“ koaliční potenciál ANO. Ale znovu, je to jen můj pocit, který nechci a nemohu vydávat za relevantní a podloženou informaci.
Za nebezpečnější ovšem považuji Babišovu opakovanou lež o jakémsi polistopadovém politickém kartelu, jenž si „zprivatizoval“ naši zemi. Pod výrazem kartel si sice můžeme představit ledacos, ale myslím, že je jasné, kam předseda nejsilnějšího českého politického hnutí (ano, je to tak) míří: po listopadu 1989 tady podle něj vzniklo jakési politické souručenství (všeci kradnú!), bránící průchodu a moci těm stranám, které mají skutečný zájem o blaho lidu, voličů. Nic není vzdálenější polistopadové realitě, přestože každý z nás může na té době najít desítky nedokonalostí. Andrej Babiš měl do roku 1989 narýsovanou profesní kariéru a jistě se cítil v privilegovaných vodách zahraničního obchodu jako ryba ve vodě. A poté, co se celý ten jeho papundeklový svět zhroutil, asi byl chvíli z nových poměrů dezorientován. Co s nabytou svobodou? Ale netrvalo dlouho, a byl to naopak on, kdo využil kartelu: kartelu předlistopadových polostátních byznysových struktur, vybudoval chemické impérium a nakonec i politické hnutí, díky němuž byl téměř čtyři roky ministrem financí, další čtyři premiérem, a nyní dokonce jedním z vážných aspirantů na prezidentský úřad.
Není tento fakt sám o sobě důkazem naprostého selhání polistopadových kartelů?
