Bohumil Pečinka: Václavák proti chudobě a Středula proti vládě
Z Václavského náměstí se od září stalo místo řady protestů. Začala to v září stotisícovou demonstrací pod heslem Česká republika na prvním místě. Organizátoři, říkejme jim podle jejich vůdce Vrábelovci, se etablovali jako protestní skupina vůči směřování Česka a požadující odchod z NATO, EU, a především dohodu s Moskvou ve věci okupované části Ukrajiny.
Dohromady se tehdy daly anticovidové skupiny, nejdříve kolem organizace Chcípl pes, které ještě za nezájmu širšího publika na jaře na pražském Malostranském náměstí demonstrovaly proti preventivním covidovým opatřením nové vlády. Pak si Vrábelovci osedlali strach z energetické krize a začali s ním důmyslně obchodovat. Na další demonstraci koncem září jich přišla už necelá polovina, ale i tak šlo o úspěch.
Na jejich protesty chtěli v sobotu 8. října navázat čeští odboráři. Musí se jim nechat, že v jedné věci Vrábelovce předčili: pruhy demonstrujících byly barevně odděleny, prapory vyžehlené a všude se rozdávali řehtačky, houkačky, píšťaly a vuvuzely, které vyvolávaly dojem, že Václavák je plný. Ve skutečnosti přišlo asi 5-7 tisíc lidí a atmosféra spíš připomínala kolektivní sledování hokejového utkání. Jen místo plátna tentokrát bylo v čele pódium, a na něm figurovali odboroví předáci.
Už z obsazenosti Václavského náměstí bylo jasné, že obchod se strachem jde výrazně lépe Ladislavu Vrabelovi než šéfovi ČMKOS Josefu Středulovi. Jinak řečeno, na pražskou demonstraci přijeli hlavně zástupci svazu KOVO a pár lidí z agrokombinátů. Voj tvořily oddělené hloučky komunistů, mladších sociálních demokratů s transparentem Pepa na Hrad a anarchisté s nápisem Luxus pro všechny. Demonstranti z Vrábelových akcí se nedostavili.
Důvodem je podstatný rozdíl mezi Vrabelem a Středulou. V sociálních otázkách sice společně chtějí všechno všem, ale Vrabel zásadně zpochybňuje okupaci Ukrajiny ze strany Ruska, naše členství v EU a NATO, a chce radikálně jinou zahraničně politickou orientaci. To Středula chce růst platů a regulaci cen potravin a pohonných hmot, ale nechce tento systém nahradit nějakým jiným nevyzkoušeným modelem. Vedle radikála Vrabela a jeho kumpánů působí dost mdle. A to je podstata obchodu se strachem: když na něj vsadíte, vždycky se najde někdo, kdo si ještě víc přisadí a vy najednou sedíte v koutě.
Takže pokud nenastane kolaps ekonomiky, jakože nenastane, nemůže Středula myslet vážně svůj nápad s generální stávkou. Ti, co jednou přijali Vrabelovo vidění světa, jako spiknutí proti lidem ve jménu velkých koncernů, nemohou poslouchat Středulu, který ctí ústavu. Když slyšíte falešného proroka typu Vrabela, už težce přijímáte realistického, i když rozpočtově rozhazovačného, Středulu.
Josef Středula si svůj prezidentský boj bude muset vybojovat ještě jinak než protestem.
