Čína je pro Západ větší hrozbou než Rusko. Staronový vůdce Si Ťin-pching je silnější než draci z Hry o trůny
Česko i celý Západ uhranula válka na Ukrajině, proto považují za největší hrozbu pro současný svět putinovské Rusko. Ovšem daleko silnější a nebezpečnější drak, kterého k vlastní škodě tolik nevnímáme, sídlí jinde. Je jim komunistická Čína, která se i za vydatného přispění investic ze Západu stala ekonomickou, vojenskou a politickou supervelmocí. A bude nás v příštích dekádách ovlivňovat daleko víc než mesiášským komplexem trpící Rusko. V Pekingu v neděli začal 20. sjezd Komunistické strany Číny, který v čele země, vládnoucí strany i armády potvrdí autokratického prezidenta Si Ťin-pchinga (69), jednoho ze skutečných vládců současného světa. Co můžeme od něj čekat?
Pro lepší pochopení toho, s jak nesmírně silnými kartami „čínský drak“ hraje, několik čísel z automobilového průmyslu, který byl sto let pýchou Ameriky, Evropy a také českých zemí. Loni se v Číně vyrobilo přes 26 milionů aut, to je víc, než kolik vozů se vyrobilo dohromady v USA, Japonsku, Německu a Jižní Koreji. Většinu produkce říše středu ovládají čínské firmy a ty začaly expandovat do světa. Co to znamená? Že i náš silný automobilový průmysl by se měl začít strachovat o své pozice. Což by byl pro českou ekonomiku zásadní problém. Kdekdo podobná varování zpochybňuje, ale to už jsme zažili kdysi u čínských počítačů či mobilů. Výsledek známe.
Podobná situace je i v širokém sortimentu dalšího zboží, které se ve světě prodává, protože z Číny dnes pochází až 30 procent výrobků, jež na planetě vyprodukujeme. Překlad: V mnohém na Číně nebezpečně závisíme. A to není pořád všechno. Loňské vojenské výdaje pekingské vlády činily téměř 300 miliard dolarů. To je zhruba tolik, jako daly na tyto účely dohromady Rusko, Francie, Velká Británie, Japonsko a Německo. Je to příprava na čínské výboje?
Můžeme rozebírat mnoho dalších položek a najdeme podobná čísla. Je jasné, že Číně dnes mohou reálně konkurovat pouze Spojené státy americké. Evropská unie nikoli. S tím vším umí Číňané chytře a dlouhodobě pracovat. Uvědomuje si to i šéf všemocné komunistické strany (má přes 96 milionů členů), prezident a vrchní velitel armády Si Ťin-pching, který dostane posvěcení pro další práci i na právě probíhajícím sjezdu komunistů v Pekingu. A to je bezprecedentní, protože od roku 1982 platilo, že generální tajemník strany a prezident nemají být ve funkci déle než dvě funkční období. Jenže Si je šéfem strany od roku 2012 a prezidentem od roku 2013. Přesto bude pokračovat. V roce 2018 pozměnil k obrazu svému stará pravidla i ústavu. Dokdy tedy bude vládnout? Netušíme.
To mu otevírá netušené možnosti, jak ovlivňovat Čínu i svět.
Strana může úplně cokoli
Nedělní projev Si Ťin-pchinga na 20. sjezdu čínských komunistů ničím nepřekvapil. Pro české ucho byl někdy až nesrozumitelný, plný marxistických klišé, frází a metafor. Byl určen především Číňanům, pro cizinu to byla jen exhibice, která měla dokázat, kdo je tady (a bohužel už i v jiných částech světa) pánem. Zatímco Putin se snaží svoji pozici budovat pomocí ohlušujících výbuchů raket na Ukrajině, Amerika poměrně neúspěšně rozsévala svobodu a demokracii na pouštích a v afghánských horách, Si Ťin-pching vsadil na „důraznou ekonomickou a politickou sílu“, která válcuje vše. Existují přitom vážné obavy, zda se bude dál držet pouze ve vymezeném prostoru. Proto je hrozbou. Hrozbou, které by Západ jen těžko vzdoroval. Čínský drak má mnoho hlav a jeho ničivé plameny překonají i ohnivé hrátky z kultovního seriálu Hra o trůny.
Komunistický sjezd v Pekingu ale není zamýšlen jako ukázka nějakého dramatického nového přístupu k řízení a politice. Naopak. Je to politické divadlo, které má uklidnit po covidovém marasmu čínské diváky a přesvědčit světové publikum, že strana je pod vedením Sia neochvějná a jednotná.
Co se může v Číně stát a co všechno může Si udělat, je ale dál obestřeno nejistotou, což časově neomezená vláda autokrata způsobuje skoro vždy. Podívejme se na Putina, který byl kdysi částí Západu považovaný za vyhovujícího partnera. To samé platilo pro Si Ťin-pchinga, kterého západní politici a politologové mylně léta označovali za reformátora a pokrokového vůdce. Podobné kreatury přitom často podléhají pokušení absolutní moci a jejímu zhoubnému vlivu. Válka na Ukrajině je toho posledním příkladem. Například Američané se na Si Ťin-pchinga dlouho dívali s optimismem. Poprvé navštívil USA jako mladý úředník v roce 1985 a poté ještě čtyřikrát, než se stal šéfem komunistické strany. Konkrétně v letech 1992, 1993, 2006 a 2012. Doba námluv je ale pryč, dnes vede Si s Amerikou otevřenou válku na poli technologií a na dalších ekonomických bojištích.
Nebezpečí pro svět, nebezpečí doma
Vláda Si Ťin-pchinga změnila hodně věcí. V posledních deseti letech Čínská komunistická strana opustila zásadní myšlenku někdejšího vůdce Teng Siao-pchinga (ten zahájil koncem 70. let ekonomické reformy), podle níž země měla „skrývat svou sílu, vyčkávat a nikdy nepřevzít vedení“. Jak připomněl časopis Foreing Affairs Si na sjezdu před pěti lety už hovořil úplně jinak. Čína má naopak ukázat svou „ekonomickou, vědeckou, technologickou, vojenskou a komplexní národní sílu“ do té míry, že „vstoupí mezi světovou špičku“. A staly se věci, které byly do té doby nepředstavitelné.
Peking vybudoval vojenské opěrné body na sporných ostrovech v Jihočínském moři, stále otevřeněji vyhrožuje válkou Tchaj-wanu, opakovaně zintenzivňuje hraniční konflikty s Indií, staví v zahraničí nové silnice, letiště a železnice, které jsou použitelné i pro vojenské účely. Čína má novou politiku hospodářského a obchodního nátlaku vůči státům, jejichž politika uráží Peking a které jsou zranitelné vůči tlaku. Ostatně vyhrožovala i Česku, když předseda Senátu Miloš Vystrčil v září 2020 navštívil Tchaj-wan. Peking také začal mnohem agresivněji pronásledovat kritiky v zahraničí, například loni v červenci vyhlásil poprvé sankce proti jednotlivcům a institucím na Západě, které si dovolily kritizovat Čínu.
Si Ťin-pching má samozřejmě i velké domácí problémy, které mohou jeho postavení změnit. Prapodivná je rozšiřující se role státních podniků. Klesá důvěra podnikatelů, která se týká především odvětví technologií, financí a nemovitostí, které byly v posledních dvou desetiletích hlavními motory čínského domácího růstu. Přitažlivost Číny u zahraničních investorů klesla v době covidové kvůli nejistotě v dodavatelských řetězcích a vlivem dopadu nových politických doktrín o národní ekonomické soběstačnosti. Svévolná je povaha soudního systému kontrolovaného komunistickou stranou, což se projevilo u mnoha vysoce postavených technologických titánů, kteří upadli v nemilost. Rychle stárne populace, snižuje se počet pracovních sil, růst produktivity práce je nízký a vysoká je naopak míra zadlužení bank.
Problémy tak mohou doběhnout i na první pohled neohrozitelného Si Ťin-pchinga. Stát se to může. Ale Západ by si měl uvědomit, že současná Čína je politicky, ideologicky, vojensky, ekonomicky i diplomaticky nejsilnější vyzyvatel v boji o uchopení geopolitické nadvlády nad světem za posledních více než 100 let. Ví to i vůdce Si a podle toho se bude chovat.
