Marek Stoniš: Kupředu, lepidlo, zpátky ni krok!
Nová móda levicových šílenců: přilepovat se vteřinovým lepidlem k něčemu, co podle nich představuje zhýralý buržoazní svět, a bojovat za ráj na zemi, většinou klimatický. Bez aut, ropy, masa, uhlí, jádra, plynu, prostě bez kapitalismu. (Internety a chytré telefony dostanou v beztržním světě samozřejmě výjimku.)
Frekvence přilepovacích akcí se v poslední době zvýšila a nutno přiznat, že jejich aktéři projevují čím dále větší kreativitu a spektakulárnost. Od fádních a nudných přilepení k frekventovaným křižovatkám přešli na vyšší úroveň: V červenci se tři italští smradi přilepili v galerii Uffizi k Botticelliho Jaru. Chtějí zakázat plyn a ropu.
Před čtrnácti dny dvě popletené husy polily rajskou polévkou Van Goghovy Slunečnice v londýnské Národní galerii. Diagnóza? Taky klima. V Paříži se několik hlupáků na výstavě přilepilo k vozům Ferrari, polilo je černou barvou a stěžovalo si, že se propagují auta na úkor hromadné dopravy. Před týdnem se banda zelených ťulpasů přilepila v německém muzeu Volkswagenu v pavilónu Porsche, kde žádala snížení rychlosti na dálnicích na 100 kilometrů v hodině a rychlejší dekarbonizaci německého průmyslu. Přilepení idioti vyvolali všeobecné veselí i škodolibost, protože si stěžovali, že zaměstnanci muzea jim na noc vypnuli topení a nedovolili jim objednat si jídlo, jaké požadovali.
A naposledy levicoví magoři chrstli řídkou bramborovou kaši v postupimském muzeu na obraz Clauda Moneta Les Meules a přilepili se ke zdi vedle něj. Klima, jak jinak.
Akce klimatických pošahanců budou určitě pokračovat. Dostává se jim mediální pozornosti, vedou se s nimi dokonce diskuse o tom, jestli jejich cíle nejsou příliš radikální, ukvapené, špatně načasované… Nic z toho, samozřejmě, nejhorší na tomto bláznivém lepidlovém cirkusu je, že se jeho hlavní šašci prolamují do dávno otevřených dveří. Umělecké galerie v tom sice nejedou, ale konkrétně automobilky, například Volkswagen a německá vláda, jsou jednoznačně v čele evropského boje za bezuhlíkový ráj, a přilepovat se tam k zemi má tudíž podobný smysl jako hledat v Marxovi marxismus nebo Leninovi leninismus. Prostě přilepovač a přilepovaný jsou spojenci, nic jiného.
Spíše přemýšlím, jestli nezaložit nějaké hnutí zdravého rozumu, jehož členové, včetně mě, by se přilepovali k symbolům největších nesmyslů naší moderní doby. Jenomže to bychom se museli ulepit k smrti a nevěděli bychom, kam s tubami vteřinového lepidla dříve skočit: V podstatě jakýkoliv úřad Evropské unie. Ministerstva a neziskové organizace financující takzvaný boj s dezinformacemi, tedy cenzuru. Úřady, ve kterých končí dotační penězovody. Univerzitní katedry genderismu komunismu. A tak dále a tak donekonečna.
Jenomže zdravý rozum a vteřinové lepidlo jsou protimluv. Takže se nemusíte bát.
Text vyšel jako úvodník nového Reflexu >>>
