Nástrahy prezidentské volby: Hlas lidu, nejasný vliv a kostlivci z minulosti
Přímá prezidentská volba tu sice historicky nebyla, ale prostě je a nejspíš i dál bude. Těžko se najde dostatečná politická síla, která by tuto vůli lidu zvrátila a výběr hlavy státu vrátila zpět na parlamentní půdu. Nezbývá tedy, než se smířit s tím, že do výběru osazenstva Pražského hradu vnáší svoje specifika, což můžeme vidět i nyní.
Například u toho, jak favorita klání generála Petra Pavla dohání jeho komunistická minulost. Zatím asi nejničivějším způsobem ve svědectví jeho spolužáka z výcviku vojenské rozvědky, s nímž přišly deník Právo a spřízněný web Novinky.cz. A k tomu návazný vývoj, k němuž přispěl i Facebook cenzurováním – byť nakonec jen dočasným – příspěvku historika Petra Blažka, který z článku citoval.
Podobně jako u většiny dalších kandidátů by tady bylo iluzorní mluvit pouze o nějakém „občanském kandidátovi“, který se sám od sebe nabízí voličům jako hlava státu. Kampaň něco stojí, každý z kandidátů si nějakým způsobem musí získat podporu a vliv. Součástí tohoto politického marketingu je ale i vyhodnocování rizik, která s každým z uchazečů o Pražský hrad souvisejí.
Zde zjevně i při vědomosti rudého škraloupu převážila pozitiva. Tedy solidní zjev, seriózní vystupování, odér generála-vojáka a působení na špici struktur NATO. Jenže proti Petru Pavlovi se postupně začaly obracet přinejmenším dva faktory. Jednak příliš časně zahájená kampaň, která soupeřům (médiím či komukoliv) dala dost času na nalezení kompromitujících materiálů. A pak role favorita, do níž se dostal.
Například nedávný průzkum agentury STEM/MARK ukázal, že generál Pavel by ve druhém, tedy důležitějším a rozhodujícím kole porazil prakticky všechny soupeře. A naopak, že finále by „projel“ každý ze zvažovaných kandidátů hnutí ANO (tady se prý rozuzlení dočkáme až poslední říjnový den). Ale také třeba to, že v případě nekandidatury nebo vypadnutí uchazečů ze stáje Andreje Babiše by nejvíc voličů ANO volilo právě Pavla.
Samozřejmě, současný humbuk kolem generála nelze připisovat pouze přímé volbě. Podobně by se to mohlo stát i u parlamentního výběru, ovšem pravděpodobnost by byla výrazně nižší. Například tím, že kandidáti by se tu „filtrovali“ trochu jiným způsobem. Petr Pavel – či jeho tým – se snažil na celou věc reagovat na sociálních sítích s nadhledem: „Na konspirace se někdy nedá reagovat jinak než s humorem.“ Tak uvidíme, zda mu humor vydrží…
Každopádně co přímé volbě připisovat lze – a vlastně je i jedním z jejích záměrů – je angažmá nováčků, anebo lidí bez dosavadního politického angažmá. Ať už jde právě o generála Pavla (armáda), Danuši Nerudovou (univerzitní prostředí) či Josefa Středulu (odbory). Anebo ze středních politických pater, což se týká senátorů Pavla Fischera či Marka Hilšera (byť u něj se právě prezidentská kandidatura stala i výtahem do politiky).
Vládní pětikoalice na výběr vlastního kandidáta rezignovala, zatím jej postavila pouze SPD (Jaroslava Baštu) a čeká se na ANO. A pokud v druhém případě nakonec nepůjde o Andreje Babiše, ztratí prezidentská volba ve své přímé formě i další ze svých parlamentních atributů. Tedy jako politická výsluha pro zasloužilé či nepohodlné dlouholeté stranické šéfy. I když je pravda, že Miloši Zemanovi se kromě jiného podařilo zbořit i tuto hranici…
