Vrabelova revoluce odložena. Na Václavák dorazilo výrazně méně lidí, než v září
Demonstrace v centru Prahy měla asi poloviční účast než dvě obdobné akce v září, kolem dvaceti až třiceti tisíc lidí. Nové hvězdy národovců z řad organizátorů se totiž během října stačily pohádat, jak jinak než o peníze a místo na výsluní. Někteří politici, kteří na Václavském náměstí k davům řečnili před měsícem, si udělali trucakci v Brně. Dorazilo tam několik tisíc demonstrantů. Na vzpouru širokých lidových mas to zatím věru nevypadá.
Na projevech, které na Václavském náměstí zazněly, se od září mnoho nezměnilo. Demonstranti se z podia od řečníků, v první řadě od organizátora Ladislava Vrabela, opět dozvěděli, že „atlantické struktury se hroutí”, že Česko je kolonií Berlína, Bruselu a Washingtonu a že je třeba okamžitě obnovit přísun ruského plynu. Došlo i na oblíbenou mnichovanskou tezi, že dodávky zbraní Ukrajině, která se brání genocidní válce, vedené totalitním Ruskem, jen „přilévají olej do ohně.” Ve čtyřicátých letech minulého století by tito odborníci patrně doporučovali, ať Spojené státy okamžitě přestanou s dodávkami zbraní do Sovětského svazu, neboť to jen prodlužuje válku a vyzývali by k jednání s panem Hitlerem.
Marťani z Ruska
Roli politika, který sice dovede plamenně řečnit k publiku, ale jeho aktuální šance na zvolení do jakékoliv funkce jsou asi takové, jako pravděpodobnost, že FC Dolní Lhota vyhraje Ligu mistrů, tentokrát převzal prezidentský kandidát Jiří Paroubek. Jeho specifická dikce, rozléhající se od sochy svatého Václava, dala vzpomenout na bohatýrské časy, kdy Paroubek z televizních obrazovek dštil síru na agenty přisluhovače a chtěl se spojovat s Marťany i komunisty. Jen úlohu mimozemšťanů, otevírajících Paroubkovi přátelskou náruč, nyní hrají ruské energetické firmy, s nimiž by expremiér okamžitě jednal. Svolavatel Vrabel pak názorně prezentoval svérázný způsob, jímž vnímá realitu, když při pohledu na Václavák zaplněný sotva do čtvrtiny vyhlásil, že demonstrace má „větší účast než v září, náměstí je plné”. „Převezmeme vládu v této zemi,” sdělil pak publiku, které se počtem rovnalo populaci menšího okresního města.
Netáhla
I když se spíkři snažili dav hecovat, celková atmosféra demonstrace byla o poznání méně euforická, než při zářijových manifestacích. „Revoluční” potenciál se zjevně vyčerpal. Poněkud směšně tak nyní vyznívají měsíc staré komentáře a analýzy, které ličily demonstrace jako předzvěst mnohem větších nepokojů a snad i jakési studené občanské války. Jakkoliv jsou názory, prezentované řečníky za hojného aplausu účastníků pod podiem, absurdní, a v případě výroků na adresu statečné Ukrajiny, bránící se ruským neofašistům, odporné, představují myšlenkový svět, který je nejen v české společnosti prostě přítomen a nelze ho vymazat. Nejrůznější osvětové kampaně a boje proti dezinformacím, vyhlašované vládními činiteli, mají v nejlepším případě nulový efekt. Lháři z Facebooku, antivakcinační mágové, proruští klauni: zvířena z národovecké menažérie se mezi sebou vždy nejlépe požere sama. Ať už jde o hvězdy typu Ladislava Vrabela, nebo jeho nyní už zapuzeného parťáka Jiřího Havla, či bytosti z dolních pater národoveckého ekosystému, jako jsou nedávno nepravomocně odsouzení pánové Tušl a Čermák, jedno mají společné. Došlo jim, že žvaněním pitomostí na internetu, či někde na náměstí a žebráním o příspěvky určené k „boji za národ” si lze zajistit celkem slušné a nepříliš pracné bydlo. A jsou ochotni hodit pod pomyslný vlak každého, kdo jim ukrajuje z koláče popularity a finančních zdrojů. Existuje pro ně mnohem lepší výraz, než ošklivě kostrbaté slovo „dezinformátor.” Jsou to stará dobrá česká netáhla.
