Dav kandidátů na úřad prezidenta může způsobit malér aneb Najde i Česko svého Roberta Mistríka?
Šéf ANO Andrej Babiš ukončil mlžení a taktizování a přihlásil se do prezidentské volby. K dispozici už má i potřebný počet podpisů od poslanců svého hnutí. Předepsaný počet podpisů od zákonodárců či občanů má už i většina ostatních kandidátů. Takže ostrá kampaň může začít. I když ona už vlastně začala. Následující dva měsíce a dva týdny se máme na co těšit. Kampaň se v rukavičkách nepovede a myslím, že poznáme nové dno politické kultury naší země. Přesto je potřeba k volbě příští hlavy státu hledět s optimismem. A třeba si i vzít příklad od našich slovenských sousedů.
Jméno Robert Mistrík drtivé většině Čechů asi nic neřekne. Ve stručnosti jen uveďme, že to je slovenský politik, vědec a byznysmen, který v květnu 2018 oznámil kandidaturu na slovenského prezidenta. A co víc, byl mnoha výzkumy považován za jednoho z hlavních favoritů. Svoji kandidaturu oznámil až v okamžiku, kdy bylo jasné, že tehdejší prezident Andrej Kiska již podruhé kandidovat nebude. Do voleb však Mistrík nakonec nešel, 26. února 2019 se totiž vzdal své kandidatury ve prospěch (později zvolené) Zuzany Čaputové. Pro úplnost dodejme, že první kolo volby se konalo již 16. března a do druhého kola postoupila Čaputová a nominant SMERu Maroš Ševčovič.
Vše mělo ale určitou zápletku. V listopadu 2018 vyzval Mistrík všechny kandidáty, kteří se cítí jako demokratičtí, aby se vzdali své kandidatury v jeho prospěch. Ti z toho byli poněkud rozladěni a vše zamířilo do slepé uličky. Nicméně v lednu se již Mistrík dohodl s Čaputovou, že silnější z nich půjde do volby a ten druhý se vzdá své kandidatury v jeho prospěch. V tu dobu už popularita Čaputové rostla, takže nakonec to byl Mistrík, kdo se stáhl z boje. Z pohledu českého politického rybníčku to bylo gesto velkorysé a pro výsledek volby zřejmě rozhodující.
Při současném pohledu na hromadící se „demokratické“ kandidáty v České republice se vkrádá otázka, zda by se k podobnému kroku nemělo přistoupit i zde, a tedy ve jménu společenského zájmu se neměli někteří kandidáti z kampaně stáhnout.
Česká republika udělala dvojí zkušenost s přímou volbou prezidenta a každá volba byla plná chyb. V té první volbě řada stran vyslala své stranické kandidáty a pro řadu z nich následné hlasování skončilo doslova potupnou popravou (vzpomeňme například na kandidáta ODS Přemysla Sobotku). Tuto chybu tehdy neudělali komunisté a jen díky tomu proklouzl do druhého kola Miloš Zeman. Ve druhé volbě se již vyprofilovalo více nadstranických kandidátů, nicméně vesměs všichni byli z protizemanovského tábora, takže se utkali o stejného voliče a nakonec do druhého kola šel ten, kdo jich získal nejvíce. Zda byl či nebyl z nich nejlepší, je v tuto chvíli druhotné.
Volby, ke kterým dojde v příštím roce, však slibují jinou zápletku. O voličské dědictví po Miloši Zemanovi se utká hned několik kandidátů. Nebude to jen Andrej Babiš, ale i Josef Středula, Josef Skála či Jaroslav Bašta. A každý z nich má potenciál na sebe vázat i několik stovek tisíc hlasů podle různých specifik levostředého voličského elektorátu.
Naopak v „demokratickém“ pravo-středém táboře se zmiňují tři hlavní kandidáti – Petr Pavel, Danuše Nerudová a Pavel Fischer. Všichni mají za určitých okolností potenciál dostat se do druhého kola a v něm i Babiše porazit. Nicméně v situaci, kdy budou všichni v prvním kole soupeřit ještě s dalšími kandidáty, jako například s Tomášem Březinou, Karlem Divišem či Alenou Vitáskovou, se také může stát, že do druhého kola postoupí dvojice Babiš–Středula, což by pro celou trojici, kterou podpořila i koalice SPOLU, bylo noční můrou.
Nabízí se proto úvaha, jestli by se tu nemělo odehrát něco podobného jako na Slovensku na přelomu let 2018 a 2019, kdy nakonec ústup Roberta Mistríka byl vskutku státnický krok. Byli by Pavel, Fischer nebo Nerudová schopni ustoupit ze svých ambicí a udělat krok, díky kterému by se nakonec jeden z nich skutečně stal prezidentem? Nebo zde hodláme opět riskovat tuhý boj, na jehož konci může být opět volba člověka, který pojede v kolejích, které tu vyryl Miloš Zeman a jeho současná hradní kohorta? Čas, který je pro podobné velkorysé rozhodnutí potřeba, rychle utíká a je slyšet opravdu hodně hlasitě.
