Miloš Zeman vetující, končící. A oklikami kráčící k odkazu odpovědnosti
Byla to jedna z mála posledních příležitostí, jak ještě zanechat zářez na své prezidentské pažbě. Miloš Zeman ji vetováním novely rozpočtu na tento rok využil. A jakkoliv šlo o samostatný, suverénní krok, dá se na to nazírat i v souhrnu s jeho nedávnými dalšími počiny.
Nejdřív k vetu samotnému. „Důvodem mého veta je skutečnost, že příjmová stránka rozpočtu je nižší, než by mohla být, pokud by předložené novele zákona o státním rozpočtu na rok 2022 předcházela novela zákona o daních z příjmů,“ uvedl Miloš Zeman ve svém zdůvodnění.
A na dovysvětlení dodal, že mu jde především o nezrušení zrušení konceptu tzv. superhrubé mzdy. Neboli, že se daňové sazby u zaměstnanců nevrátily zpět na vyšší úroveň, jak mu slibovali při schvalování změny před dvěma lety.
Mimochodem, jen pro připomenutí, snížení daní tehdy prošlo díky hlasům ANO, ODS a SPD, dočasnost opatření pak Miloši Zemanovi sliboval tehdejší premiér Andrej Babiš…
Nemusí pršet
Za pozornost ale spíš stojí nynější prezidentův krok. Na jednu stranu je hezké, že dbá o rozpočtovou zodpovědnost, nezapře v sobě ale svoji levicovou inklinaci. Vadí mu nižší příjmy víc než vysoké výdaje. Neboli, problémem není obrovská míra přerozdělování – tady jen obvykle opakuje mantru o potřebě státních investic, přestože jejich efekt bývá často sporný – nýbrž to, že na to není kde brát.
Sněmovna nejspíš jeho veto přehlasuje, takže zůstane u politického gesta. A také u vylepšení politického odkazu, k čemuž je každá příležitost na konci mandátu vítána. Miloš Zeman se nyní může tvářit jako zodpovědný státní hospodář, byť tady by bylo nespravedlivé ho vinit z nějakého oportunismu – jeho negativní postoj k rušení konceptu tzv. superhrubé mzdy je trvalý.
Spíš na to jde ale nahlížet v balíku s dalšími předchozími kroky. Například, když se otočil zády k Moskvě a uznal agresivnost ruského vojenského vpádu na Ukrajinu. Anebo při předávání státních vyznamenání k 28. říjnu, když se až na několik „malých domů“ ubránil skandálnějším výběrům, jak se to stávalo v uplynulých letech.
Sečteno a potvrzeno, Miloše Zeman konec svého prezidentského mandátu tráví jednak v ústraní a k tomu se prezentuje jako odpovědná hlava státu. Jeho kritikům je to sice asi už šumafuk, svůj veřejný obraz tím také nijak drasticky nevylepší. Pro blaho státu ale nemusí zrovna pršet, stačí když kape…
