Jeden Fischer přeceňovaný, druhý podceňovaný. Jak moc v klání o Hrad věřit průzkumům?
Zavedením přímé prezidentské volby se nejen proměnila podoba boje o post hlavy státu, ale přineslo to i nejeden moment překvapení. Řeč je o průzkumech veřejného mínění, které se mnohdy rozcházely s politickou realitou.
Nyní, když už je o kandidátech konečně jasno, proto stojí za to některé z dřívějších přešlapů připomenout. Třeba i proto, abychom tušili, čeho se můžeme dočkat tentokrát. „V důsledku diskuzí kandidátů nelze vyloučit velké změny v preferencích, u individuálních kandidátů – navíc v případě, kdy nejsou veřejnosti dobře známí a jsou zároveň nadstraničtí – se mohou preference hýbat rychleji než u politických stran,“ připomíná Petr Jüptner, ředitel Institutu politologických studií UK.
Nejdříve ale malý výlet do nedávné historie. Zřejmě „nejslavnější“ zmýlená nastala hned u první přímé prezidentské volby před deseti lety. Ještě v prosinci – tedy pár týdnů před volbami – byl hned několika agenturami favorizován bývalý premiér Jan Fischer. Pro první kolo se mu předpovídalo až 26 procent, volební realita byla nakonec o deset procentních bodů horší, především ale skončil až třetí.
Ještě o několik měsíců dřív bylo přitom jeho zvolení bráno jako téměř tutovka. Obecně se soudí, že Jan Fischer „přepálil“ start kampaně, že začal příliš brzy a špatným načasováním vyčerpal svůj potenciál. A jakkoliv žádné dva případy nejsou totožné, občas se tam dělá paralela s nynější kampaní generála Petra Pavla.
Ale zpátky na konec roku 2012, nebyl to totiž jediný omyl průzkumů. Ty lehce podcenily Jiřího Dienstbiera (například prosincový Median mu prorokoval pouze osm procent, u voleb pak dostal dvojnásobek) a těžce pak Karla Schwarzenberga (stejný Median mu předpovídal jen 9,5 procenta, prosincový STEM pak pouze 6,1 procenta, u voleb přitom postoupil do finále s 23,4 procenta a jen lehce zaostal za vítězným Milošem Zemanem).
Naopak o něco větší šance většina agentur dávala Přemyslu Sobotkovi, který pak u voleb pohořel s tristními 2,5 procenta.
U druhé přímé volby už byly průzkumy přesnější, možná se už dopilovala i metodika dotazování. Například prosincové sondáže agentur Kantar TNS a Median, respektive CVVM vcelku správně odhadly pořadí kandidátů (1. Miloš Zeman, 2. Jiří Drahoš), byť oběma zvláště CVVM „podstřelil“ jejich podporu (u Zemana to bylo 32 procent oproti volebním 38,6 procentům, u Drahoše 21,5 procenta oproti volebním 26,6 procenta).
A ani tady nebyl procentním omylům konec. V průzkumech byly shodně podceňováni i Pavel Fischer a Marek Hilšer. Například ve zmíněných průzkumech z prosince 2017 bylo Fischerovi přisuzováno 3-5 procent (volilo ho nakonec 10 procent), Hilšerovi jen 2-4 procenta (dostal necelých devět procent). Mimochodem, oba kandidují i tentokrát…
…čímž se dostáváme do současnosti. Jako favorité z většiny průzkumů vystupují bývalý premiér Andrej Babiš - ten dokonce ještě před oznámením své kandidatury - a již zmiňovaný generál Petr Pavel, a to v různém pořadí. Například nejnovější volební model agentury Median o pár desetin umístil do čela prezidentského peletonu generála Pavla.
V posledních měsících ale roste i podpora Danuše Nerudové. Není vyloučené, že se může mezi tento vedoucí tandem vklínit, zvlášť vzhledem k jejímu protežování ve veřejném prostoru.
„Je zřejmé, že Petr Pavel jako favorit na postup do druhého kola přijal roli soupeře Andreje Babiše, snaží se být nad věcí a být tak trochu nad ‚peletonem‘ dalších kandidátů, kteří o druhé kolo usilují. Z tohoto důvodu se moc neprofiluje, aby si voliče nepopudil, a připravuje se v podstatě již na druhé kolo,“ uvedl k tomu dále politolog Petr Jüptner z Univerzity Karlovy. „Naopak Danuše Nerudová se musí profilovat, musí zaujmout a vyjadřovat se, aby byla (nejen) pro liberální voliče první volbou a mohla do druhého kola postoupit právě na úkor Petra Pavla,“ dodal.
Každopádně bude zajímavé porovnat například prosincové průzkumy s tím, jak to v lednu dopadne u volebních uren. Bylo by překvapivé, pokud bychom se ani tentokrát nedočkali nějakého, alespoň malého překvapení…
