Snaživý a schopný. Agent Bureš slaví čtyřicáté výročí podpisu spolupráce se Státní bezpečností
V bratislavské vinárně U Obuvníka proběhla 11. listopadu 1982 konspirační schůzka za účasti důstojníků Státní bezpečnosti. Podle dochovaných dokumentů na ní podepsal vázací akt agent s krycím jménem Bureš. Shodou okolností se jedná o současného prezidentského kandidáta Andreje Babiše, jenž vědomou spolupráci nadále odmítá. Co tomu předcházelo?
Andrej Babiš byl od roku 1980 členem komunistické strany a díky svým kádrovým předpokladům rychle postupoval v kariérním žebříčku. Vyšvihl se až na pozici zástupce ředitele obchodní skupiny bratislavského Podniku zahraničního obchodu Petrimex, kde pracovala nomenklaturní elita. V té době si ho Státní bezpečnost vytipovala jako možného spolupracovníka a označila ho registračním číslem 25 085.
„Vyhodnocen jako snaživý, schopný pracovník, má však menší praktické zkušenosti z komerční práce. Jeho jazykové vlastnosti jsou na dobré úrovni. Po politické stránce pramen hodnotí jmenovaného pracovníka jako soudruha, který se v praxi přidržel hospodářské politiky KSČ a je oddaný našemu zřízení,“ uvádějí tehdejší záznamy komunistické tajné služby.
Ze Šumanovy zprávy
Schůzka s Andrejem Babišem proběhla U Obuvníka před čtyřiceti lety, dne 11. listopadu 1982 v odpoledních hodinách. Zdokumentoval ji nadporučík Július Šuman, jenž měl „snaživého soudruha“ naverbovat ke spolupráci. Uvedl i útratu za občerstvení ve výši 65 korun z režijních nákladů Státní bezpečnosti.
Z jeho zprávy poprvé citoval týdeník Euro v prosinci 2011. Zveřejnil část archivních dokumentů v době, kdy začal Babiš uvažovat o vstupu do politiky. Co tehdy o průběhu schůzky napsal Šuman ve zprávě, kterou stvrdili jeho nadřízení důstojníci Rostislav Mátray a šéf ekonomické kontrarozvědky Milan Greguš?
„Kandidát byl vytěžen k ohlasům na úmrtí soudruha Brežněva, o čemž je zpracován samostatný záznam. Poté byl kandidát vyzván, aby se vyjádřil, zda chce nadále spolupracovat s orgány kontrarozvědky, s čímž jmenovaný souhlasil. Po vyjádření souhlasu bylo jmenovanému oznámeno, že splňuje předpoklady kladené na spolupracovníka československé kontrarozvědky a byl mu předložen k podpisu písemný závazek, který byl zakamuflovaný v propagační brožuře. Kandidát po přečtení podepsal bez dalších otázek a souhlasil, aby bylo nadále používáno krycí jméno Bureš.“
Nesu vám dokumenty…
Na stejné bratislavské adrese je dnes místo vinárny U Obuvníka podnik Dobrá nálada. Těžko odhadnout, jaká nálada panovala mezi účastníky vázacího aktu před čtyřiceti lety, ale jistě byla plodná a inspirativní. Podle historika Patrika Dubovského tuto vinárnu vybrala Státní bezpečnost i z toho důvodu, že v ní byly oddělené boxy, „kde se dalo pohodlně sedět a povídat si, aniž by vás někdo druhý slyšel“.
Z dochovaného spisového materiálu lze rovněž vyčíst další detaily ze spolupráce agenta Bureše, jenž se dnes staví do role oběti komunistického režimu. Tvrdí, že byl tehdy pod tlakem kvůli „emigračkám“ v rodině, což mu ovšem nebránilo zastávat lukrativní pozici obchodního delegáta v zahraničí.
Záznamy Státní bezpečnosti hovoří o spokojenosti s jeho zodpovědností či o konkrétních schůzkách v bratislavských bytech. Zmiňují i konspirační heslo „Nesu vám dokumenty od pana Bureše“. Svazky obsahující jeho krycí jméno jsou archivovány v bratislavském Ústavu paměti národa. Část těchto materiálů byla spolu s mnoha dalšími skartována v prosinci 1989 z rozkazu generála Alojze Lorence.
Soudní spory bez výsledku
Andrej Babiš od počátku vědomou spolupráci odmítá a v roce 2012 podal na Ústav paměti národa žalobu. Slovenské nižší soudy mu zpočátku daly za pravdu. Opíraly se především o svědectví bývalých řídících důstojníků StB Júlia Šumana a Vladimíra Kuľhy, zpochybňující dokumentaci shromážděnou pracovníky ústavu.
Obrat nastal po verdiktu slovenského Ústavního soudu v říjnu 2017. Rozhodnutí nižších soudů zrušil a vrátil případ k novému projednání. Žalovanou stranou ve sporu neměl být Ústav paměti národa. Především ale přelomově zpochybnil věrohodnost bývalých příslušníků Státní bezpečnosti vypovídajících v Burešův prospěch, což musí brát v úvahu i budoucí soudy. Kvůli nezbavení mlčenlivosti byly jejich výpovědi nezákonné.
Poslední soudní líčení proběhlo v červenci 2022, kdy bratislavský krajský soud definitivně ukončil desetiletou soudní anabázi. Pokud se bude chtít Babiš nadále soudit, musí žalovat slovenský stát. Nebude to však mít jednoduché.
Patnáct udání
„Máme k dispozici třináct svazků, které se nacházely na pěti různých místech. Svazky byly dále podepsané kontrolními podpisy pracovníků různých řídících orgánů Státní bezpečnosti a dokonce i zástupci ministerstva vnitra,“ uvedl tehdejší ředitel Ústavu paměti národa Ondrej Krajňák.
Vyloučil, že by mohlo v tomto případě dojít k falšování údajů o evidenci. Znamenalo by to, že o falšování věděli lidé z více oddělení StB, od těch nejnižších pozic až po vysoce postavené náčelníky. Něco takového by se nedalo jednoduše zatajit. Tyto svazky se zachovaly v originále a příslušní důstojníci by se jejich falšováním dopouštěli nezákonné činnosti, což v případě agenta Bureše nedávalo žádný smysl.
Stejného názoru je badatel Radek Schovánek, který dříve pracoval v Ústavu pro studium totalitních režimů a svědčil proti Babišovi u bratislavského soudu. Podle něj existují dokumenty nasvědčující tomu, že agent Bureš předal minimálně patnáct udání. Navíc byl hodnocen jako jeden z nejspolehlivějších.
„Agenta Bureše si nechali i po poradě u federálního ministra vnitra v roce 1984, kde řešili, že mají velký počet agentů a z nich jen malý efekt. Po revizi na 3. odboru zbylo ze 127 agentů jen 57 nejspolehlivějších. A Bureš tam zůstal, což znamená, že zjistili, že přináší výsledky a vyplatí se mít ho v síti,“ uvedl Jerguš Sivoš z Ústavu paměti národa.
Na Hrad bez zábran
Andrej Babiš stále trvá na svém a opakuje, že již tři soudy rozhodly, že byl v seznamech Státní bezpečnosti veden neoprávněně. Jenže jejich rozsudky jsou anulovány a případné nové soudy mu za daných podmínek dávají jen mizivou šanci na úspěch.
Výsledkem dlouholetých soudních sporů je skutečnost, že šéf ANO je nadále evidován v registračních protokolech Státní bezpečnosti a nemá čisté lustrační osvědčení. V boji o Hrad to pro něj ovšem není žádná zábrana, stejně jako probíhající soud kvůli dotačnímu podvodu. Snaživost a schopnost překračovat kvůli svému prospěchu hranice normálu mu zůstaly, stejně jako agentu Burešovi před čtyřiceti lety.
