Cena Senátu za manželskou věrnost? Možná pošetilé, ale určitě ne diskriminační
Z politicko-marketingového hlediska je to skvělý počin. Senát nebudí příliš pozornosti u voleb, natož při běžné činnosti – byť možná nezaslouženě. Nyní ale stačil jeden návrh, který navíc vzešel z teprve nově vzniklého senátního orgánu, k tomu pouze podvýboru, a je tomu naopak. Tím návrhem je Cena Senátu za věrnost pro manželské páry.
O zatím pouze navrhovaném ocenění se už několik dní vede vášnivá diskuse, trochu v médiích a ještě víc na sociálních sítích. Cena byla také tématem jednoho z pondělních pořadů na Českém rozhlase Plus. Alespoň ale ve zkratce pro ty, které toto stěžejní téma české podzimní politiky minulo.
Oceňovány by měly být páry, které v manželském svazku setrvaly 50, 60 či dokonce 70 let. Buď bronzovou, stříbrnou či zlatou medailí, čímž se manželství svým způsobem přesunulo mezi sportovní disciplíny. Navrhovatelkou ceny je senátorka Jitka Chalánková (nezávislá, dříve TOP 09, ještě předtím KDU-ČSL), kterou podpořila její kolegyně a exministryně spravedlnosti Daniela Kovářová (též nezávislá, ve vládě byla za ODS, koncem 80. let krátce v KSČ). Zvláště angažmá druhé ze senátorek je asi jednou z příčin, proč návrh vzbudil takovou pozornost.
Druhým a hlavním důvodem je, že se to vnímá jako další pokus o formální potvrzení tradiční rodiny, potažmo heterosexuálních svazků. Což bylo znát i při pondělní debatě na ČRo Plus: „Základní jednotkou státu je rodina, tedy muž, žena a jejich děti. Je to jediná jednotka, která se může reprodukovat, a může tak udržet stát i národ,“ konstatoval lidovecký senátor Jiří Čunek. Návrh mu tematicky přijde v pořádku, zřízení ceny ale jako nutné nebere a ruku by pro to prý nezvedl.
Jeho názorovým protipólem v pořadu „Pro a proti“ byla nezávislá senátorka za Piráty Adéla Šípová. Asi nepříliš překvapivě se vymezila jak vůči ceně za manželskou věrnost, tak proti jejímu významu: „Jako právnička nesouhlasím, protože definice rodiny jako muže, ženy a dětí nikde v právu není. Mám velký respekt ke všem formám rodin, které mohou mít různé podoby,“ uvedla.
Což je z právnického hlediska nejspíš správně, ale dodala ještě dvě věci. Jednak že senátní podvýbor pro rodinu, který se má zřízením ceny zabývat hned na svém středečním úvodním zasedání, má k projednání důležitější věci: například potíže rodičů-samoživitelů, domácí násilí a samozřejmě problematiku LGBT komunity. A hlavně že „pokud bychom privilegovali jen jednu skupinu rodin, byla by to facka do tváře těm jiným rodinám“. Samozřejmě včetně párů stejného pohlaví…
A právě v tom je zakopán pes. Zřízení ceny může znít pošetile a může to být diskutabilní. Manželství se vždy nerovná věrnost, pevnější svazky mohou mít i některé nesezdané páry a stejně tak vytvářet lepší rodinné prostředí. A pokud zůstaneme u partnerského aspektu, tak tady samozřejmě může být u věrnosti řeč i o párech stejného pohlaví. Ale nemusí.
Podobně jako není podpora akcí typu Prague Pride diskriminací heterosexuálů či prostě odpůrců pochodu, nebylo by diskriminací ani navrhované ocenění manželské věrnosti. Když už, tak zúžením veřejného uznání dlouhodobých svazků na jednu, tradiční a institucionalizovanou podobu. Ostatní by tím snad netrpěli.
A že jde svým způsobem o pokus tento model podpořit? Však to před pár dny přiznala i Daniela Kovářová: „V době, kdy do rodiny kdekdo kope a adoruje naopak všelijaké výstřelky, je moc důležité, když se oficiální státní orgán postaví za ty, díky nimž je svět pořád ještě trochu normální.“
Proti ceně lze mít i námitky „zprava“. Například že stát by se neměl lidem dívat do soukromého života či snad do ložnice. Cena jako taková by ale těžko napáchala nějaké zlo. A i kdyby její životnost skončila středečním projednáním na senátním podvýboru pro rodinu, aspoň bylo pár dní o čem mluvit…
