Devět statečných: Špinavá kampaň a bezduší kandidáti. Nový prezident vyplave na hladinu ostudy
Ve volbě jsme pokročili. Prezidenta už skoro známe jménem, bude to jeden z devíti statečných, kteří prošli kontrolou v kanceláři na vnitru. Zvládli napsat a podat přihlášku podle nepříliš složitých předpisů. Když to zvládli, budou z nich jistě pěkní prezidenti.
Jsou to osobnosti dost otrlé. Vědí, co je čeká. Ze všech stran je pomluví, obviní, nařknou a když ne je, tak příbuzné. Co ukradli, kde lhali, s kým se znali, zda bili ženu nebo děti. Je taková hra, že každý Čech s maturitou se přes tři lidi zná s Hitlerem, nebo Stalinem. Já se znal režiséra Vávru, ten znal Bárovou, ta znala Hitlera. Na FAMU jsem měl kolegu Jána Zemana z Bratislavy. Jeho otec, kdysi generál, znal Stalina. Na Vajnorské v Bratislavě o tom mají Zemanovi v kredenci fotografie. Světový vrah tam v náručí hýčká malého režiséra Zemana, táta generál se culí vedle něj. Všichni jsme dnes nevolitelní. Najděte pak prezidenta.
Plyne z toho, že na každého kandidáta prezidentství se něco objeví. Špinavost, která ulpí. S nevinným kandidátem se potáhne navždy a špinavosti kandidáta, který byl estébákem a chodí k soudu kvůli podvodům, však ho znáte i vy, se v záři těch nedoložených špinavostí ztratí. Pravda a nepravda se smíchají a znehodnotí. Stát se tak mění v republiku špinavců. Předvolební hymna zní, inspirovaná W + V: Už prabába mé prabáby, která byla synovcem svého nevlastního zetě, kradla prý stranické průkazy… Marně se brání kandidát: Já neměl žádnou prabábu, natož synovce!
A těch devět se toho nebojí. Potřeba být prezidentem je silnější než strach. Unese každou špínu. Až to všechno skončí, budou z uchazečů oškubané zchátralé postavy zhanobených ubožáků. Ten, co jeho bratranec kradl měď, ta, co její prateta z druhého kolena hajlovala. Ti odmítnutí vypadají uboze už nyní: většina z nich nasbírala podivně mnoho falešných podpisů. Hrbaté duše voličů jim zasolily. Já ti dám, parchante bejt prezidentem! Tvoje babička byla trubačem u Hitlerjugend a privatizovala s Bilakem továrnu na saka. Těm, kteří mají něco na svědomí, je v takovém prostředí dobře. Ale kteří to jsou?
Přímá volba prezidenta měla očistit tento vrcholný státní akt, prý sněmovnou pošpiněný za volby prezidenta Klause, ale opak je pravdou. Umožnila mimořádnou porci nedůstojnosti, která by sněmovnou ani neprošla. A o Hrad usiluje nemyslitelná záplava nesoudných lidí, kteří ani žádost nedokáží správně vyplnit. Mstiví voliči je všechny do jednoho pocákají jakýmsi bahnem, vina, nevina. A v této záplavě jeví se pak i u soudu stíhaný estébák jako jezulátko.
Nic slavnostního v té volbě hlavy státu už teď není. Ulice se jí posmívá, ti vyšší metají bláto. A to jsme mysleli, ještě za Havla, že budeme mít prezidenty kdovíjaké. Vnuky TGM.
