Data místo nářků: Ekonomové straší bídou, ale nikdo se podle toho nechová
Vyhlížení čtyř jezdců Apokalypsy se stalo v poslední době oblíbenou činností řady ekonomických analytiků. Nakonec ten Mor v podobě covidu už máme skoro za sebou, Válku na krku teď nás prý čeká Hladomor a Smrt přijde vždycky.
Teď prý brutálně chudneme. Nejvíce v naší moderní historii. Reálné mzdy letos poklesnou o 8,3 procenta a nezaměstnanost naroste na neuvěřitelných 3,8 procenta, hlásí experti společnosti Cyrrus a ani dál nás nešetří. V příštích dvou letech vzroste alkoholismus a budeme se více rozvádět. Taky se bude krást, sebevraždit a chodit za školu.
Není sice zrovna vhodný čas na zpochybňování skutečnosti, že řada hůře situovaných domácností narazí na vážné potíže s placením topení a elektřiny a mnohé matky samoživitelky to budou mít těžší než dřív. Ale je třeba také vidět celkový obrázek, z něhož lze vyvozovat, co můžeme očekávat a jak bychom se měli chovat. A takový obrázek je od apokalypsy dost vzdálený. Což dokumentuje třeba záhadný fakt, že příspěvek na bydlení čerpá jen čtvrtina lidí, kteří na něj mají nárok. To jsou opravdu ty tři čtvrtiny lidí takoví pitomci, že se nedokážou vypořádat s administrativou, která sice je tradičně česky pobuřující, ale nikoli nepřekonatelná? Nebo pro ně není ten problém s cenami energií až tak nepřekonatelný?
Především však ten pokles reálných mezd, tedy to, co vám vyjde, když od letošního průměrného navýšení platů o nějakých sedm procent průměru odečteme více než patnáct procent průměrné inflace. Jenže to se počítá z hrubé mzdy. A shodou okolností těch 8,3 procenta odpovídá tomu, jak loni po experty nyní proklínaném zrušení superhrubé mzdy narostla průměrná čistá mzda, tedy to, co rozhoduje o tom, jak chudí nebo bohatí se cítíme. A k tomu můžeme připočítat i to, že mimořádné valorizace významně přilepšily důchodcům. Lze tedy předpokládat, že chlastat a rozvádět se budeme jako předloni, což sice nebylo málo, ale zcela nepochybně se to dalo přežít. Stejně jako se dá přežít to, co nyní žijeme.
Krize, kterou procházíme, je pořád jen mírným pohlavkem za to, co všechno děláme špatně, a měli bychom to brát výchovně a přemýšlet, co s tím můžeme udělat hned a co bude chvilku trvat. A vzdělaní ekonomové k tomu mají jistě co říci. Pokud nebudou redukovat problém našich veřejných financí na návrat předloňského zdanění mezd, pokud vidí, že zaostávání v inovacích a konkurenceschopnosti je hlubší problém než nízké státní podpory. Chápou, že nové technologie jistě ozelení energetiku, ale až tehdy, když budou vyvinuty do použitelné komerční podoby a budou mít konkurenceschopnou cenu oproti technologiím starým, také to, že nahrazovat auto s nějakou užitnou hodnotou a cenou za elektroauto s nižší užitnou hodnotou a vyšší cenou je prostě blbost atd. To když nezměníme, tak přijde opravdová chudoba, proti níž je to, co zažíváme, nepodstatnou lapálií.
