Minimální mzda se zvýší, ale výplaty zůstanou stejné. Jurečka chce přechytračit odbory i zaměstnance
Je to už taková zažitá tradice. V listopadu a prosinci se nelicituje jen o podobě státního rozpočtu na příští rok, ale například i o výši minimální mzdy (a od ní se odvíjejí úrovně zaručených mezd). Letos přichází vláda se šalamounským a velice drsným řešením. Ministerstvo práce a sociálních věcí navrhuje zvýšit minimální mzdu o 1100 na 17300 korun, ale úrovně zaručených mezd (kromě jedné skupiny) nechat na stejné úrovni. Jinými slovy nepřidat nic. Pokud to tak dopadne, tvrdě to odskáčou stovky tisíc nejméně vydělávajících lidí.
Pro úplnost dodejme, že šéf lidovců Marian Jurečka nedávno uvedl, že by minimální mzda měla být na úrovni 41 procent průměrné mzdy v České republice. V řeči tvrdých čísel by to znamenalo zvýšit minimální mzdu přibližně o 350 korun a její výše by tak od nového roku činila 16 550 korun. Naopak odbory ústy svého předsedy Josefa Středuly žádaly kvůli vysoké inflaci valorizaci minimální mzdy o 2000 korun ještě v letošním roce.
Ale zpět k návrhu z Jurečkova ministerstva. Pokud by jeho návrh, kterému fandí i zástupci firem, vešel v platnost, v příštím roce by státem měli zaručený vyšší výdělek jen lidé se základní minimální mzdou a pak ti, kteří spadají do 8. skupiny zaručené mzdy (nejnáročnější práce zásadního významu), neboť 8. skupina má mít dle zákona zaručenou mzdu na dvojnásobku minimální mzdy. Jen pro dokreslení: v první skupině se základní minimální mzdou jsou zcela nekvalifikované profese a tuto měsíční gáži bere v Česku asi 150 tisíc osob. Lidé ve skupinách 2 až 7 by tak neměli ze zákona garantovaný růst platů žádný. A zde hovoříme o stovkách tisíc zaměstnanců.
V příštím roce tak může nastat pořádná mela. V České republice je sice stále takřka plná zaměstnanost a firmy se o zaměstnance spíš přetahují. Nicméně s poklesem ekonomiky, kterým procházíme, zcela nepochybně nastane situace, kdy firmy či některá odvětví budou propouštět. Tím zmizí tlak z trhu práce a zároveň i síly, které tlačily růst mezd směrem vzhůru.
Při pohledu na časové řady a mzdové statistiky dle odvětví za poslední léta si je možné všimnout dvou hlavních tahounů růstu průměrné mzdy v České republice. Byl to státní sektor a právě pak nejhůře placené práce. Výdělky lidí v těchto sektorech právě tlačila vzhůru pravidelná valorizace minimální a zaručené mzdy. Tento vzlínací efekt pak zespodu tlačil výši platů i u dalších lidí, kteří vydělávali mírně více, než kolik garantovaly ministerské tabulky. Tento tlak může zmizet a spousta lidí na vyšší výdělky od nového roku pak může i zapomenout. Zatímco v pohostinství si personál přivydělá na dýškách, lidé zaměstnaní v textilním, potravinářském či zpracovatelském průmyslu takové možnosti nemají a mít nebudou.
Výše minimální mzdy byla vždy politikum. Její výše začala stabilně narůstat až s příchodem ČSSD do vlády v roce 2013. Díky jejímu pravidelnému růstu se postupně začala zvedat životní úroveň a kupní síla nejméně vydělávajících lidí. A přestože zástupci firem při ohlášeném zvyšování minimální mzdy každoročně strašili zánikem desítek tisíc pracovních míst, nestalo se vůbec nic. Nyní je situace o to povážlivější, že Česko čelí inflaci atakující téměř hodnoty 15 až 20 procent, brutálnímu zdražení potravin či energií a kvůli růstu cen klesají i reálné příjmy.
A pokud bude tento přístup pokračovat, může být v příštím roce hezky „veselo“. Pokud firmy nebude nic nutit svým lidem přidat, velká část z nich to neudělá. Jestli nyní lidé skřípou zuby kvůli drahotě a ztrátě úspor, tak v příštím roce dostanou ještě větší ránu. Inflace nezmizí, zdražování bude pokračovat, ale oni si za své peníze koupí ještě méně než nyní.
Obecně nejsem zastáncem státních zásahu do chodu ekonomiky. Respektuji zákonitosti volného trhu a střetu nabídky s poptávkou. Nicméně současná situace si vyžaduje i určitý sociální akcent, který by mírně tyto procesy usměrňoval. A je tu ještě jedna rovina. Nespokojená, frustrovaná a zklamaná masa lidí, kteří budou stále více řešit své existenční starosti, je úplně ideální základnou pro různé demagogy a slibovače rychlých a snadných řešení. Jejich posluchači pak nebudou zkoumat, zda tito mesiáši mají pravdu či jejich recepty reálný základ. Oni budou chtít slyšet řešení hned a podle toho budou pak chodit volit.
Myslím, že vláda a všechny odpovědné síly by tuto problematiku měly ještě jednou pořádně zvážit a přijít s rozumnější variantou, která je vůči lidem vlídnější. Může jít o pár stovek měsíčně. Jejich současné ušetření sice může nyní vypadat lákavě, ale v budoucnu může způsobit hezkou polízanici. Abychom se pak všichni jednou nedivili.
