Nohavica exklusivně pro Reflex: Moji kritici neznají mé písně, život ani mne osobně
Jaromír Nohavica a jeho písničky čas od času dokáží vzbudit vášně. Tentokrát se na něj snesla kritika když v jedné ze svých nejnovějších písní úsměšně glosoval mezinárodní politickou situaci. Na čem aktuální kauza stojí a jak na vlnu společenského opovržení reaguje sám Nohavica?
Co to ten Jarek zase provedl? Říkal jsem si, když jsem si na sociálních sítích všiml nových odsudků a drsných urážek ostravského písničkáře.
„Nohavica je především osoba, která dostala naloženo víc, než unesla. Takže na rozdíl od jeho nynějších politických kamarádů, kteří pouze prospěchářsky kalkulují a zneužívají lidi v obtížné situaci, zaslouží ze všeho nejvíc lítost,“ napsal například Petr Honzejk z Hospodářských novin. „Nohavica sepsal přiblblou, dezolátní, kolaborantskou říkanku a dostává za to oprávněnou sodu.“ Dan Přibáň, cestovatel trabantem. „Nohavica má jako Darmoděj jed pod jazykem. Škoda těch písní.“ Ján Simkanič, Deník N. „Jarek Nohavica je totální odpad. Vždycky byl zrádce. Dementní písní o americkém prezidentovi svojí kariéru zločineckého estébáckého hajzla završil.“ Pavel Šafr, Fórum24.
Tak jsem si píseň, nebo spíše satirický popěvek Počkáme, co řekne, poslechl. „Na Vánoce bude kapr, nebo husa? Počkáme, co řekne prezident USA… Uděláme koncert Landy, nebo Klusa? Počkáme, co řekne prezident USA… Ta raketa byla Ukrajince, nebo Rusa? Počkáme, co řekne pan prezident USA. Proč nám nefunguje horká vládní linka? Pan prezident spinká, spinká.“
Slyšel jsem mnoho hlubších i veselejších písní Jaromíra Nohavici, které mě provázejí životem a vždy budou. Zvláště ty, které jsou spjaty s mým rodným krajem, případně mi pomáhaly snášet druhou polovinu bolševicky přiblblých osmdesátých let. Nicméně mě jeho aktuální posměšek vůči nekritickým podporovatelům americké zahraniční politiky (vůbec to není píseň o americkém prezidentovi ani jeho urážka) nějak zvlášť nepobouřil a nečekal bych ani, že vzbudí takový povyk. Kýhají potrefené husy? Opravdu majitelům jediné pravdy načural do mraveniště? Otázky, na které si každý odpoví podle svého politického naturelu nebo vztahu k tvorbě a postojům Jaromíra Nohavici.
Poté, co Rusko v únoru napadlo Ukrajinu, Nohavicovi začali někteří pořadatelé rušit koncerty (je přece Putinův podporovatel). Nohavica nabídl nadaci Člověk v tísni výtěžek z jednoho ze svých koncertů ve prospěch Ukrajiny, byl ovšem odmítnut a vzápětí veřejně vyzýván, aby vrátil Puškinovu medaili, kterou dostal v roce 2017 od ruského prezidenta Putina za přínos na poli rusko-české kulturní spolupráce. (Nohavica mj. překládal a zpíval písně/básně ruských básníků Bulata Okudžavy nebo Vladimíra Vysockého). Ten kolotoč kolem něj mě tehdy dovedl k tomu, že jsem s ním vedl pro Reflex krátký rozhovor, ve kterém mi tehdy řekl: „Spousta lidí je hluchých, a když i teď zavolám: Nejsem podporovatel prezidenta Putina, natož jeho politiky a válku odsuzuji – nebudou mne chtít slyšet. Protože už jsou takoví.“ Vysvětlil, že po „přešlapu“ s Člověkem v tísni skončí jeho peníze v dobrých rukou a že jeho ukrajinští přátelé u něj mohou bydlet, jak dlouho budou potřebovat.
O Jaromíru Nohavicovi jsem tehdy vedl poměrně ostrou polemiku s kolegou Bohumilem Pečinkou. Zjednodušeně řečeno: Já jsem považoval celou kauzu Nohavica za přepjatou a pokryteckou, on naopak připomínal, že Putin páchá na Ukrajině válečná zvěrstva a že by mu Jaromír Nohavica medaili rozhodně vrátit měl, protože jeho společenská odpovědnost je velká.
Nové kolo „nohavicovské“ polemiky, tentokrát kvůli písničce Počkáme, co řekne, už se mi vést nechce. Vše podstatné bylo řečeno, vykopané zákopy jsou nezasypatelné a stejně jako dříve i dnes se pod tímto článkem objeví diskuse, která se bude hemžit výrazy jako proruská filcka, dezolát, Putinův agent atd. Někteří poplivou Nohavicu, druzí se jej zastanou. (Jsem přesvědčen, že ten první tábor je sice hlasitější, ale daleko menší. Ale na tom moc nesejde.)
Napsal jsem Jaromírovi Nohavicovi osobní e-mail a zeptal se jej, jak snáší novou vlnu kritiky, a on, který si tradičně udržuje odstup od toho, aby svou tvorbu nějak vysvětloval nebo interpretoval, mi překvapivě odpověděl, a to s dovětkem, že jej můžu citovat. Tak tady jeho autentickou reakci máte:
„To, co se děje dnes, znám už celých těch 40 let, co skládám a zpívám písně.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
