Jefim Fištejn: Prigožin a jeho žoldáci pro špinavou práci jsou známkou úpadku Ruska
Žoldáci z Wagnerovy skupiny dnes obsadily vojenská stanoviště ve Rostově a Voronoži na jihu Ruska. Hrozí také dalším pochodem směrem na Moskvu. Její vůdce Jevgenij Prigožin dlouhodobě kritizuje velení ruské armády za špatný postup ve válce na Ukrajině. Evropský parlament v minulosti navrhl vrcholným orgánům Unie prohlásit tuto soukromou vojenskou společnost za teroristickou organizaci. Kdo je Jevgenij Prigožin, vlastník této paramilitární organizace přezdívaný Putinův kuchař?
Prigožin a celá jeho rodina, včetně matky, manželky a dětí, jsou už dávno součástí sankčních seznamů v různých zemích světa. Ruský kvazipodnikatel je právem pokládán za Putinova pobočníka, a ačkoli nemá žádné politické zařazení, mluví se o něm jako o možném vůdci Ruska, ať už se jeho funkce bude jmenovat jakkoli. Neformální vliv, zcela nestandardní podnikatelské aktivity a zločinecké mravy – toť typické vedlejší známky celkového procesu úpadku ruské státnosti.
Jevgenij Prigožin na výpad Evropského parlamentu reagoval pro současné Rusko typicky: na svém účtu v Telegramu napsal: „Dle ruského zákona počínaje dnešním dnem prohlašujeme Europarlament za rozpuštěný.“ Na přiloženém videu jacísi muži otevírají houslové pouzdro, v němž je místo nástroje kovářské kladivo s rukojetí potřísněnou krví. Je to neskrývaná narážka na způsob, jakým jeho banda likviduje nepřátele, přičemž videa s nahrávkami skutečných vražd jsou široce distribuována pod hlavičkou zlopověstné Wagnerovy armády. Miliardář se tím nejenže netají, naopak se snaží šířit svou krvavou image tak, aby styl jeho práce, jeho bestiální metody byly snadno rozpoznatelné i za hranicemi jeho vlasti.
Přezdívka „Putinův šéf“
Rusko nyní prožívá dobu zmatečnou. Z dějin víme, že taková doba se vyznačuje výskytem různých lžipanovníků a samozvanců. Ty poznáme podle toho, že jejich oficiální životopisy se hemží neúplnými či zcela smyšlenými údaji. Jejich pravý původ a raný vývoj jsou přísně střeženým státním tajemstvím. Dodnes nevíme nic o pravé rodině Stalina nebo Putina. Tajemstvím je obestřen také původ Jevgenije Prigožina. Letos ruský vyhledávač Yandex vymazal takřka veškeré zmínky o rodině a útlém dětství podnikavého oligarchy – údajně s odvoláním na ruský zákon o „právu na zapomnění“. Teď má možnost upravit životopis, jak jen bude chtít.
S jistotou lze jen tvrdit, že Jevgenij se narodil 1. června 1961 v Leningradě. Jeho otec Viktor brzy zemřel. Matka Violetta dělala v nemocnici „špinavou práci“, ať už se tím rozumí cokoli, než se stala dolarovou miliardářkou a dostala se na sankční seznamy Západu. Jediná škola, kterou mladý Prigožin v roce 1977 prokazatelně vychodil, byl sportovní internát, kam ho umístil otčím Samuil Žarkoj, lyžařský trenér. V oficiálních životopisech je občas uváděno vzdělání farmaceutického prokuristy, které údajně Jevgenij nabyl, když absolvoval leningradskou chemicko-farmaceutickou vysokou školu, jenže on sám v rozhovorech vždy tuto skutečnost vehementně popíral.
Vzhledem k tomu, že druhou přezdívkou povedeného podnikatele je „Putinův šéf“, není jeho životopis bez zajímavosti. Je to zářný příklad uskutečnění „ruského snu“, příklad toho, jak to obyčejný kriminálník pod křídly tajných služeb může dotáhnout do úctyhodného podnikatelského stavu „kmotra všech kmotrů“. Zločinecké prostředí učarovalo chlapci dávno před tím, než dosáhl plnoletosti. Proto jeho první trest – za šmelinu a vykrádání bytů – byl podmíněný. Soud zjevně věřil v jeho možnou nápravu. Ta se ovšem nekonala. Druhý trest, dvanáct let natvrdo, odpovídal závažnosti prokázaných zločinů, mezi nimiž nechyběly ty nejtěžší – podvody, loupeže, pasáctví, prznění nezletilých, účast na vraždách. V Americe za obdobné činy má jeden šanci skončit na elektrickém křesle, ale ruský soud je z podstaty humánní – zvlášť pokud je nenapravitelný zločinec chráněncem KGB. Pak není divu, že byl po deseti letech předčasně omilostněn, a dokonce od leningradského magistrátu (za vedení reformátora Sobčaka, jehož pravou rukou a šéfem bezpečnostních služeb byl Vladimir Putin) dostal nečekanou pomocnou ruku – peníze na otevření vlastního byznysu.
Vyšší ambice párkaře
Stánek s párky v rohlíku byl pro Jevgenije Prigožina výhrou v lotynce, neb jeho majitel začal dostávat štědré úvěry na nákup obchodních domů, cateringů a nejdražších restaurantů. Obzvlášť se povedl établissement New Island, přímo na luxusním parníku kotvícím na petrohradském rejdišti. Nejdříve uspokojoval rostoucí potřeby „nových Rusů“, ale brzy se ukázalo, že zdatný hostinský má vyšší ambice. Již v roce 1999 tu tehdejší předseda vlády Stěpašin hostil šéfa MMF Michela Camdessuse. Ale doopravdy šťastnou ruku na známé měl oligarcha v roce 2000, kdy se prezidentem Ruska stal Vladimir Putin a podniku New Island se dostalo pravého geopolitického věhlasu. V přepychových prostorách se zatemněnými skly vítal Vladimir Putin v roce 2001 francouzského kolegu Jacquesa Chiraka a o rok později mohl skvosty ruské kuchyně ochutnat i George Bush mladší. Na lodi svého kámoše v roce 2003, v nejužším kruhu několika stovek přátel, slavil Putin narozeniny. Ruský prezident neskrývá, že ho s talentovaným obchodníkem pojí pouta pevného „zákopového“ kamarádšoftu, nezřídka zdůrazňuje Prigožinovy schopnosti a srovnává ho s americkým burziánem Georgem Sorosem.
Není zde možné vypočítat všechny majetky „Putinova kuchaře“, které vlastní díky velkorysým státním zakázkám. Jsou mezi nimi obchodní domy, obytné areály, zdravotnická zařízení, mediální a průmyslové holdingy, potravinové a servisní řetězce, monopol na zásobování armády zbrojními a obslužnými systémy. Přezdívku Kuchař dostal poté, co obdržel výlučná práva na cateringy pro potřeby Kremlu a ministerstva obrany.
Trollí farma
Zvláštní prezidentovu přízeň vydobylo Prigožinovi zřízení a vlastnictví trollí farmy, továrny na výrobu zpravodajských fejků a cílených anonymních komentářů. V Petrohradě k tomuto účelu slouží velká kancelářská budova v Savuškinově ulici číslo 55. Oficiálně se jmenuje Agentura pro výzkum internetu, neoficiálně se jí říká „továrna na fejky“, zaměstnanci mají přezdívku Kremlobotové. V tisku lze najít celou řadu výpovědí bývalých spolupracovníků agentury, kteří vyprávějí o tvorbě a pašování provládních komentářů a smyšlenek diskreditujících opoziční činitele do médií. Z rozhovorů vyplývá, že agentura pracuje v režimu 24/7, týmy „kreativců“ se střídají po dvanácti hodinách, jejich nástupní plat činil v době vzniku 40 tisíc rublů měsíčně, což byl před deseti lety slušný novinářský plat. Jevgenij Prigožin stojí také za vznikem a financováním Federální zpravodajské agentury, což je jeden z největších mediálních holdingů v Rusku, zastřešující 16 zpravodajských portálů, jimž se souhrnně říká „mediální továrna“.
Pro špinavou práci
Avšak vskutku hvězdnou hodinou pro neúnavného všeuměla se stalo rozhodnutí ruského ministerstva obrany vytvořit soukromou vojenskou organizaci na „špinavou práci“ doma a v cizině. Nápad řešil přetěžký problém nelegální účasti ruských vojáků v různých současných a budoucích konfliktech. Realizací byl pověřen právě Jevgenij Prigožin. Ten se rozpomněl na své staré styky v podsvětí a oslovil spolehlivého kámoše Dmitrije Utkina, přezdívaného „Wagner“. Zločinec a spolupracovník GRU v jedné osobě uměl operativně dávat dohromady neformální bojůvky. Odsud název Wagnerova armáda.
Profesionální „psi války“ se výborně osvědčili v Sýrii a nyní tvoří údernou sílu ruských jednotek na Ukrajině. Sám Prigožin objíždí věznice a tábory nucených prací, kde verbuje odsouzené do řad soukromé armády, přičemž nejvyšší šarže nabízí těm nejtěžším zločincům – pedofilním vrahům a jiným výtečníkům. Agentura Bloomberg ve své investigaci tvrdí, že Wagnerova armáda působí přinejmenším v deseti zemích Afriky a v řadě latinskoamerických států. Výbušná směsice žoldnéřů a politických technologů zajišťuje těmto zemím služby ochrany, cvičí vojáky a poskytuje předvolební poradenství. Nedávnou cestu ministra zahraničí Lavrova po spřízněných zemích Afriky je třeba vnímat právě v tomto kontextu.
Ti u nás, kdo věří v pravdy ruského světa a snaží se za každou cenu „pochopit Putina“, by měli vědět, jak vypadá opravdové vlastenectví v podání současného ruského režimu. Jevgenij Prigožin a nájemní vrazi jsou jeho dokonalým vtělením.
