Elektřina, otrava, nebo ani jedno? Je Kramný dvojnásobný vrah, nebo se žádná vražda nestala?
Minulý týden začalo u Krajského soudu v Ostravě jednání o návrhu Petra Kramného, odsouzeného k výjimečnému trestu odnětí svobody v délce osmadvaceti let, na obnovu řízení. Kramný trvá na tom, že je nevinný. Jeho advokátka dokonce tvrdí, že k žádné vraždě, natož pak dvojnásobné na dovolené v červenci 2013 v egyptské Hurghadě nedošlo. Jak tedy Monika a Klára Kramné, manželka a dcera Petra Kramného, zemřely? A opravdu je možné, že je Petr Kramný nevinný?
Volejte Poirota
Kauzu smrtí Moniky a Kláry Kramných obestíral mrak pochybností a záhady od začátku. Zemřít zřejmě téměř najednou (dodnes neznáme přesný čas a pořadí úmrtí) na dovolené v Egyptě v luxusním hotelu plném dalších českých dovolenkářů, to je jako z bestselleru Agathy Christie.
A jako v jejích dnes již klasických a dosud nepřekonaných detektivkách, i tady byl hned podezřelý manžel a otec. Navýsost nesympatický muž, který smrt obou žen ohlásil, sám měl mít podle vlastních slov příznaky otravy, ale mírnější, a proto přežil. Choval se divně, málo plakal a stal se ideálním maňáskem bulvárních novinářů, kteří v podstatě navedli velkou část společnosti k hromadné nenávisti vůči němu (vzhledem k jeho necitlivému vystupování to nebylo zase tak těžké).
Tím, že úmrtí nastala daleko od vlasti, pod rozpáleným červencovým prázdninovým sluncem v oblíbeném dovolenkovém ráji, vyšetřování se přirozeně ujaly tamní egyptské úřady a k nám proudily mimo bulvár jen kusé informace, vzniklo ideální podhoubí pro spekulace. Navíc Kramný musel do uzavření šetření smrtí tamními orgány zůstat v Egyptě, což nahrálo teorii, že je pro Egypťany podezřelý (nebyl). Čeští vyšetřovatelé jsou taky jen lidi a zjevně čtou bulvár, a vyslyšeli tedy vox populi. Po návratu Kramného sledovali a posléze zatkli a obvinili z dvojnásobné vraždy.
Kramný celou dobu trval na své nevině. Důkazy proti němu byly víc než chabé, respektive žádné. Všechno v podstatě stálo na tom, že podezřelý je nesympatický chlap a divný pavouk, co téměř nedává najevo city a emoce (což je fakt), a že jak nakonec řekla i soudkyně, jež ho viditelně nemohla vystát, to mohl udělat.
V takovýchto okamžicích přichází u Christie na scénu geniální belgický detektiv Hercule Poirot a zjeví pravdu (ať již ve prospěch obžalovaného či naopak). My nikým s tak výkonnými šedými mozkovými buňkami nedisponujeme, a tak došlo nejen k procesu, ale i následnému rozsudku.
Vytknout emoce
Věnuji se této kauze od samého začátku, byla jsem u všech soudních přelíčení, slyšela jsem svědectví, četla dokumenty, posudky, výslechy, hovořila s odborníky i mimo ČR… Mimo soudní síň jsem se setkala s rodinami jak Petra Kramného, tak jeho ženy Moniky. A ano, Petr Kramný je nesympatický a dost často se choval hloupě, necitlivě až cynicky. Mohl svou ženu a dceru zabít. Ale nikdo mu to nedokázal.
Vyšetřovatelé a žalobce šli k soudu zcela bez důkazů a nepřipraveni. Spoléhali na náladu veřejnosti a touhu někoho za ta úmrtí exemplárně potrestat – nikdo nebyl ideálnější než Kramný. Spoléhali na to, že jim soudní lékaři půjdou na ruku (šli) a najdou aspoň zdánlivé potvrzení jejich teorie o vraždě elektřinou. Když údajné stopy na tělech obou zemřelých našli, těla nechali zničit a posléze zlikvidovali i těch pár odebraných vzorků. Řečí autorů detektivek dokonale zahladili stopy, nikdo jim tudíž nemůže dokázat, že snad pracovali na zakázku, práci odflákli a/nebo nehledali skutečnou příčinu úmrtí obou žen.
Bohužel, kvůli tomuto neomluvitelnému a vysoce neprofesionálnímu jednání nebude nikdy možné zjistit, na co a jak ženy opravdu zemřely.
A jsme zpět u geniálního mozku, jež by přesto dokázal záhadu egyptských úmrtí osvětlit. Ten však u nás bohužel není. Co však je, jsou předsudky a emoce – stačilo, abych napsala, že Kramný žádá o obnovu procesu, a můj e-mail a mobil zaplavily emocionální výkřiky typu “bože, snad to nepovolí”, “jen ať shnije v lochu, vrah”, “zaslouží si za jejich smrt pykat”, “jsem si jistá, že to udělal, je to na něm vidět” a “je mi z tebe na blití, jak můžeš hájit vraha”.
Právo na spravedlnost
Tak znovu a lépe i pro ty, co reagují na moje texty, aniž by je zjevně skutečně četli: nikdy jsem nenapsala, že je Petr Kramný nevinný. Na časté otázky, jestli to udělal, odpovídám upřímně, že nevím. Možná ano, možná ne.
Jediné, co vím, je, že byl odsouzený za dvojnásobnou vraždu bez důkazů a že se k němu soudkyně od prvního okamžiku chovala jako ke zlosynovi, jímž pohrdá. Ale i nesympatický člověk má právo na spravedlivý proces. Oprava – měl by mít právo. A o tom celá kauza rodiny Kramných je. O právu na spravedlnost.
Nejen pro Kramného, který by měl být ve vězení, protože byl nezvratně usvědčen z vraždy svých nejbližších, a ne proto, že se nechoval tak, jak většina z nás čekala a považovala za správné.
Na spravedlnost by měly mít právo i nebohé Monika s Klárou. Soudní fraška s Petrem Kramným však byla spíš urážkou a výsměchem vůči nim. Ani v nejmenším nešlo o to, zjistit, co se jim skutečně stalo, jak a proč zemřely.
Kvůli šlendrijánu (těžko se asi dozvíme, nakolik záměrnému) během českého vyšetřování a nakládání s těly jim budeme odpověď na tyto otázky zřejmě už navždy dlužit. Spravedlnosti by se mohl dočkat alespoň Petr Kramný, pokud bude jeho návrhu na obnovu vyhověno, mohl by se stát zázrak a soud by mohl proběhnout tak, jak má, tedy na základě faktů, a ne divokých a nepotvrditelných teorií. Třeba bude opět odsouzen. A třeba ne. A možná se objeví Poirot.
Reportáž z jednání o obnově najdete v Premium+ nebo v novém vydání Reflexu.
