Zastropované ceny energií průmysl nespasí. Zelená ideologie bude škodit dál
Tak se nakonec dočkaly i velké průmyslové podniky a vláda potvrdila, že i na ně se budou vztahovat stropy na ceny energií ve stejné výši, jako platí v případě domácností a malých a středních firem. I průmyslové podniky budou tedy platit šest korun za kilowatthodinu elektřiny a tři koruny za kilowatthodinu plynu. Cena bude omezena na osmdesát procent nejvyšší denní spotřeby dosažené v jednom z posledních pěti let.
Určitě to spoustu firem ochrání před bankrotem, ale slibované zachování konkurenceschopnosti tuzemského průmyslu se nekoná. Německo dotuje ceny energií pro svůj průmysl mnohonásobně více. Tam je cena u elektřiny pro firemní zákazníky v přepočtu 2,90 Kč a u plynu jen koruna sedmdesát, s limitem sedmdesát procent dřívější spotřeby. Země, které nejsou svými energetickými sítěmi tolik propojené s Německem a Francií a nebyly závislé na ruském plynu mají energii levnější často i bez stropů.
Německo bez ohledu na legitimní obavy svých sousedů z nerovných podmínek podnikání na společném evropském trhu prostě a jednoduše zneužilo svou finanční sílu k dotacím, na které jiní nemají, přestože nakonec snížilo objem balíku dotací pro domácnosti a firmy dohromady z dvou set na sto miliard eur. Pořád je to pro nás v Česku i po přepočtu na obyvatele nedostižná suma, kterou si rozpočet dovolit nemůže. I těch čtyřicet miliard, co na to příští rok u nás padnou je příliš mnoho a nebude možné v tom moc dlouho pokračovat.
A nemůžeme situaci řešit ani odpojením našeho energetického systému od německého, s nímž jsme dávno pevně srostlí. Naopak potřebujeme výrazně posílit ropovod ze západu a získat přístup na nově budované terminály pro příjem zemního plynu v Německu.
Pokud by byla naděje, že se ceny energií za rok, či dva vrátí na nějakou výrazně přijatelnější úroveň, asi bychom se stěhování firem z Česka nemuseli příliš obávat. Jenže k tomu s velmi vysokou pravděpodobností nedojde. Německo se spolu s většinou Evropy nadále hodlá ubírat směrem k obnovitelným zdrojům energie, jejichž produkce prý nahradí ruská fosilní paliva nejlevněji. Jenže tyto zdroje dodávají do sítě ještě méně spolehlivě než Putin, a tak vyžadují extrémně drahé vyrovnávání svého nepravidelného výkonu závislého na svitu slunka a foukání větru. A také obří investice do přenosových sítí. A to nemá v dohledné době žádnou levnou bezemisní alternativu. Výsledná cena dodávek energií tak musí zůstat velmi vysoká.
Průmysl, a nejen ten energeticky opravdu náročný, jako jsou sklárny, hutě, či cementárny, se tak bude z celého regionu stěhovat pryč. Například Volkswagen opět odložil své rozhodnutí vybudovat gigafactory na výrobu baterií v Česku a váhání se projevuje i u mnoha menších projektů. Dlouhodobě neudržitelné dotování cen elektřiny a plynu na tom nic změnit nedokáže.
