Hodnotíme první rok Fialovy vlády: Stabilita navzdory krizi, test volbami a slibná zahraniční politika
Je to přesně rok, kdy Babišovu vládu vystřídal kabinet Petra Fialy, což vybízí k zhodnocení první čtvrtiny jejího funkčního období. Poprvé v historii máme v čele státu koalici pěti stran. Ostatně počet stran účastnících se na vládě se dokonce stal marketingovým nástrojem Babišovské a Okamurovské opozice, která ráda s opovržlivým nádechem mluví o „pětikoalici“ či dokonce „pětikolce“. Přes šíři vládního týmu, ale za celý rok nedošlo k žádné zásadní koaliční roztržce.
Překvapivá jednota
Možná za to vděčíme nejenom konsenzuálnímu politickému stylu Petra Fialy, ale i faktu, že menší volební koalice v koalici – Piráti a STAN – se brzo sami dostali do pozice, kdy na rebelování ve vládě neměli moc myšlenky. Piráty už ve volbách zdecimovala kroužkovací tsunami od voličů STAN a stanaři se brzo sami stali otloukánkem vlády, když se jeho ministři a členové vedení měnili jako na běžícím pásu, strana se zapletla do problematického výběru šéfa tajné služby a vše dorazilo pravděpodobné zapojení jejich pražského lídra do kauzy Dozimetr. Paradoxně tak největší obláček na jinak čistě blankytném koaličním nebi přineslo pirátské referendum o setrvání ve vládě, které ale bylo vyvoláno právě problémy původního koaličního souputníka pirátů – hnutí STAN.
Obrázek až nečekané koaliční soudržnosti navíc podtrhuje také fakt, že dokonce i lidovci, kteří byli dlouhodobě známí jako vnitřní opozice v každé vládě, se zatím zmohli snad na jediný výstřel tohoto typu, když navzdory největší straně v koalici a lídrovi SPOLU začali veřejně volat po zvyšování daní pro fyzické osoby.
Pro Ukrajinu
Bez ztráty kytičky se zatím vláda Petra Fialy projevuje v oblasti politiky, která život u nás nyní tolik ovlivňuje, tedy v zahraniční agendě.
Česká republika se pod vedením tohoto kabinetu stala jedním z nejvýraznějších podporovatelů Ukrajiny, když ji napadl Vladimír Putin. Vedle Polska, Velké Británie, USA a pobaltských zemí to je naše země, která hrála klíčovou roli při udržení Ukrajiny jako samostatného a obranyschopného státu po ruské agresi.
Zároveň se vládě podařilo manažersky zvládnout příchod stovek tisíců ukrajinských uprchlíků. Rychlá a odvážná reakce kabinetu na vlnu válečných uprchlíků výrazně kontrastovala s tím, jak se předcházející kabinet ztrácel ve vlastním chaosu a nepřetržitých vládních tiskovkách za covidové doby. Ostatně rozvolnění zbytečně přísných omezení loni o Vánocích bylo první ukázkou jiného přístupu Fialovy vlády v této oblasti.
Nenaplnily se ani obavy některých komentátorů, že spojení eurorealistické ODS a liberálních silně prounijních stran povede k tomu, že Česká republika bude mluvit v Evropské unii mnoha rozdílnými hlasy. Vláda naopak bez zaváhání prošla evropským předsednictvím, v jehož rámci mimo jiné uspěla s klíčovým udržením jaderné energie mezi podporovanými zdroji elektřiny.
Čekání na úklid
Klíčovou oblastí pro hodnocení každé vlády, ale samozřejmě i v mezinárodně rozbouřené době zůstává domácí kolbiště. Na něm se babišovská opozice po celý rok snažila kabinet trápit nesmiřitelnými parlamentními obstrukcemi u každého důležitějšího bodu, ale moc toho zastavit nedokázala. Vláda prosadila několik svých zásadních programových bodů, jako bylo třeba zrušení EET, ale její agendu nejvíce zaměstnávala energetická krize. Při jejím hašení se kabinet logicky dostal do kleští protichůdných požadavků. Levicová opozice chtěla vše řešit rozhazováním peněz z vrtulníků, řada ekonomů naopak volala po tom, aby se bezodkladně začalo s napravováním stavu státní kasy a přestaly se dělat schodky státního rozpočtu. Fialova vláda se na tomto poli nenechala „vybláznit“ k rozhazování peněz, přestože v klíčových věcech sáhla k programům vládní podpory proti drahým energiím. Úklid ve veřejných financích ale musela logicky nechat na zbytek funkčního období, i když se odhodlala zavést i mimořádnou daň pro banky a energetické společnosti, tzv. windfall tax.
Bez volebního výprasku
Tahle okolnostmi vynucená zlatá střední cesta se sice neprojevuje v průzkumech nějak vysokými hodnotami důvěry ve vládu, ale základním testem popularity přesto vláda neprošla vůbec špatně.
Dokladem, že Fialova vláda v prvním roce svého trvání ustála složitou ekonomickou a sociální situaci, se totiž stal zatím jediný volební test této sestavy. Andrej Babiš se jako novopečený opoziční vůdce doslova těšil na protivládní tsunami v podzimních senátkách a komunálkách. Realita u volebních uren ale byla dost jiná, přestože podobné volby „druhého řádu“ tradičně slouží k tomu, aby voliči vytrestali aktuální vládní sestavu. Místo toho v senátních volbách zažilo doslova demolici Babišovo ANO a komunální měření sil skončilo plichtou u volebních uren a výrazným úspěchem vládních stran při vytváření nových místních koalic. Jak jinak popsat stav, kdy největší vládní strana – ODS – má nyní více starostů okresních měst a velkých pražských obvodů, než držela dosud.
Po prvním relativně úspěšném roce proto teď vládu čeká další výzva, při níž se bude sžívat s novou hlavou státu.
