Náklady na státní dluh prudce rostou, za tři roky dosáhnou 100 mld. Kč. Veřejné finance se silně zhoršují
Zatímco stát ve svém rozpočtu počítal s tím, že v roce 2022 bude hospodařit s deficitem 375 mld. Kč, nakonec hospodařil se schodkem ve výši jen 360,4 mld. Kč. To je na první pohled lepší, než se čekalo, ale stále je to šílený deficit.
Politici, kteří chtějí své působení ve vládě trochu vyšperkovat, mohou s daty dále čarovat a říct, že po očištění o příjmy z Evropské unie a finančních mechanismů, stejně jako o výdaje na tyto projekty činil schodek pouhých 316,1 mld. Kč a meziročně klesl o 92,5 mld. Kč. To je určitě lepší číslo, ale ať se na mě nikdo nezlobí, je to stále divočina.
Za zlepšením situace stojí růst příjmů než výdajů. Příjmy vlády rostly o 9,2 %, zatímco výdaje jen o 4,1 %. To je pro hodně lidí asi hodně překvapivé. Všude totiž slyší, že stát potřebuje vyšší daně, protože má nízké příjmy. O tom, že by stát mohl také šetřit a snížit výdaje, se už tolik nemluví.
Daňové příjmy rostly díky inflaci o pěkných 10,2 %
Z pohledu objemu je nejdůležitější inkaso daně z přidané hodnoty (DPH). To je pro stát nejpodstatnější daň dosahující 345 mld. Kč. Tady se výběr zvýšil o úctyhodných 15,6 %. Pokud by si někdo myslel, že to je dáno tím, že se státní úředník snažil a lépe vybírá daně, mýlil by se. To je dáno převážně inflací. Jak rostou ceny, musí růst i výběr DPH. Překvapivě tady stát očekával, že vybere ještě více. Vybraná částka činila jen 98,2 % plánu.
Druhou objemově nejvyšší daní je daň z příjmu právnických osob. Tady stát vybral 152 mld. Kč, což představuje meziroční nárůst o 17,3 %. I zde je vidět vliv inflace. Vyšší ceny při v procentech stejných maržích generují vyšší příjmy.
Daň z příjmu fyzických osob už tolik z inflace nevytěžila. Celkový výběr činil 123,6 mld. Kč, což představuje nárůst o 13,4 %. To je dáno tím, že mzdy rostly pomaleji než inflace. Většině lidí bylo přidáno až v lednu 2023 a některým ani tehdy ne. Musím se přiznat, že tady jsem čekal menší růst. I vláda počítala s menším růstem. Zde vláda vybrala o 4,1 % více, než počítala. To by mohlo signalizovat nevítaný přeliv inflace do mezd.
Sečteno a podtrženo, stát vybral na daních o 1,1 % více, než ve státním rozpočtu plánoval. Dojnou krávou zde byla daň z příjmu právnických osob. Tady stát vybral o 15,3 % více, než čekal rozpočet, což v korunách znamená nečekaný příjem 20 mld. Kč. Zde stát evidentně čekal horší hospodaření podniků. Jinými slovy, podnikatelé se s válkou a drahými energiemi vyrovnali nad očekávání dobře.
Výdaje katapultovaly důchody
Běžné výdaje rostly o 3,9 %. Největším běžným výdajem jsou sociální dávky. Ty tvořily 768 mld. Kč, což představuje meziroční nárůst o 10,9 %. To bylo v zásadě dáno růstem důchodů.
Další velkou položkou jsou platy úředníků. Zde bude asi hodně lidí překvapených. Tato položka sice činí 154 miliard korun, ale rostla jen o 0,5 %. Nicméně většina lidí asi chápe, že když přijde nečekaná inflace během roku, platy vyskočí až v následujícím roce. Tuto kolonku bude proto dobré hodnotit až za rok.
Deficit mě ani neděsí, děsí mě dluh
Myslím, že do budoucna bude nejsledovanější položkou obsluha státního dluhu. Tedy to, kolik nás stojí dluh. Tato položka meziročně vyskočila o 17,7 %. To je alarmující. Ještě pár takových let a dluh nás požere. V řeči korun, a nikoli procent to vypadá děsivěji. Zatímco v roce 2019 nás dluhová služba stála 39,6 mld. Kč, v roce 2022 to bylo už 49,7 mld. Kč a v roce 2025 to bude podle vládní predikce neuvěřitelných 100 mld. Kč.
Zatímco v roce 2019 činil státní dluh 28,3 % hrubého domácího produktu, v roce 2022 to je už 43,4 %. Ani nechci protahovat trend, abych viděl, kdy se dostaneme na 100 %.
Když od příjmů ve výši 1624,4 mld. odečteme výdaje 1984,8 mld. Kč, dojdeme k deficitu 360,4 mld. Kč. Vzhledem k tomu, že jsme v recesi a ve válce, to mohlo být i horší. Během války jsou dluhy normální.
Vlastně mě tento dluh ani neděsí. Děsí mě výhled, který říká, že vláda ani neví, jestli bude mír či válka, a přesto počítá s dalšími deficity. Vlastně nikdo už nepočítá s tím, že by také mohlo přijít období přebytků. Přebytky jsou přitom dlouhodobě nutné. Představa, že budeme žít navždy na dluh, vydrží přesně tak dlouho, dokud nám bude někdo půjčovat.
Autor je hlavní ekonom investiční skupiny CFG
