Adéla Knapová: Marian Jurečka vede křesťanské demokraty přímou cestou do pekla
A nejen do pekla voličského, jež hrozí ztrátou posledních věrných. KDU-ČSL je pod jeho vedením momentálně nejhorší stranou vládní koalice. Marian Jurečka se chová jakkoliv, jen ne zodpovědně, uvážlivě a s rozvahou. S elegancí buldozeru diskredituje stranu a kromě svého MPSV navíc ještě i ministerstvo životního prostředí, kam dál tlačí na ministerský post svého chráněnce Petra Hladíka, přestože ten je prošetřován policií kvůli možné účasti na majetkových machinacích v Brně (není v kauze ‘jen' v pozici svědka).
Jurečkova přikázání
Je zjevné, že Jurečka chce být novým silným a viditelným alfa vůdcem za každou cenu. Z pozice svého ministerstva rozhazuje plnými hrstmi plošně hlavně důchodcům. Mezi nimi mají křesťanští demokraté stále část voličské základny, a tak je vhodné si ji populisticky pojistit.
Současně ale prohlašuje, že je třeba zvyšovat daně, a to ne zrovna málo. Jeho představy o opravdu výrazném zvýšení nejen DPH, ale také o progresivním zdanění už byly moc i na jeho spolustraníky a aspoň v tomto se mu postavili na odpor ti, co umí počítat a tykají si s příčetností. Jeho vize tedy zůstaly naštěstí zatím za zdmi budovy Charitas na Karlově náměstí.
Jurečka zkrátka káže vodu a pije víno a naivně doufá, že si toho nikdo nevšimne. Rozhazuje a utrácí, zároveň ale mluví o nutnosti zvýšit příjmy do státní kasy na úkor občanů.
Hladík místo svetru
I uvnitř strany jsou si mnozí vědomi toho, že se Jurečka urval ze řetězu. Ale vnitrostranická opozice zatím nesebrala dost síly, aby ho klepla přes prsty. A vzhledem k tomu, jak jsou jeho odpůrci uvnitř KDU-ČSL roztříštěni, k tomu možná dojde až poté, co jejich strana skončí na politické periferii.
Nelze se ubránit dojmu, že se Jurečka inspiroval u Jana Hamáčka z ČSSD. Předvádí bezhlavý sólový tah na bránu, ať už to znamená cokoliv. Jedno jeho prohlášení zpochybňuje to předchozí, ale jde o výroky dostatečně průrazné a média je stěží mohou ignorovat. Zvlášť v situaci, kdy zbytek vlády dál zastává mantru minimální komunikace s občany, je ho slyšet.
Nechtěné přiznání
V čele křesťanskodemokratické strany, jež se stále ještě – byť čím dál slabším a méně důvěryhodným hláskem (lapálie kolem poslance Jiřího Navrátila a jeho dobrodružství s masérem v tom hraje jen malou roli) – dovolává křesťanských hodnot, předvádí Jurečka smutný makabrozní tanec.
Tragikomicky pak působí jeho snaha protlačit Hladíka na ministerskou funkci prý proto, že strana údajně nemá lepšího a většího odborníka na environmentální problematiku. Toto účelové heslo je ale víc než kontraproduktivní: pokud je to pravda, pak jde o nechtěné přiznání, že KDU-ČSL nemá ve vládě co dělat, protože nedokáže obsadit ‘svá' ministerstva lidmi, kteří jsou nejen odborníci a profesionálové, ale zároveň morální, čestní a podezřeními na možné spáchání trestného činu nezatížení lidé. Premiér by jim měl v takovém případě ministerstvo životního prostředí vzít a dát jiné koaliční straně.
