Pavel Páral: Burzovní tarif na elektřinu je lákavý, ale má svůj rub
Že nevědí, co chtějí, a nedají pokoj, dokud to nedostanou, je dnes silně nekorektní, machistická, a tudíž moc nepoužívaná charakteristika našich milých žen. Ale ona by se objektivně dala vztáhnout i na četné muže, jak ukazuje čerstvá kauza „zákazu“ spotových tarifů pro dodávky elektřiny, nyní hojně ventilovaná ve veřejných diskusích.
Ještě před pár měsíci lkali podnikatelé, že se jim hroutí byznys, protože ceny energií na jejich spotovém tarifu jsou astronomické a nelze je zaplatit. A dnes naříkají běžní spotřebitelé, že vláda fakticky zakázala spotové tarify, protože je podmínila instalací špatně dostupného a drahého měřáku. A přitom oni musí platit za elektřinu vysoké ceny podle vládních stropů, i když ceny na burzách jsou už podstatně nižší. Strop je bez započtení DPH na pěti korunách za kilowatthodinu a na burze se cena už dostala citelně pod tři koruny.
Je to docela pochopitelné. Energie jsou prostě drahé a možnost pomoct si při klesajícím trendu na burze je nesmírně lákavá. Zvláště když nepodstupujete žádné riziko, protože přece platí cenové stropy a váš dodavatel vám v případě nějakého cenového skoku musí dodat za pevně stanovenou maximální cenu na vládním stropu, a pokud nakupuje sám na burze dráž, musí mu rozdíl i se ziskovou marží uhradit státní kasa.
Nechme to tak
Jenže ono to má i rubovou stranu. S masovým rozšířením spotových tarifů by brzy začali mít problém dodavatelé, kteří nakupují naprostou většinu elektřiny od elektrárenských společností rok až dva dopředu. Nakoupili ji tak často za ceny nad stropy a nyní ji těžko mohou prodávat za burzovní cenu. Tedy mohou, ale budou u toho generovat ztrátu. Samozřejmě nemusí dle vlastního rozhodnutí spotový tarif nabízet, ale konkurenční, zejména menší společnosti je pak začnou připravovat o zákazníky.
A hlavně je to bude motivovat k méně odpovědné obchodní politice. Nakupovat méně dopředu a více na krátké termíny, nebo na spotovém trhu. Budou potřebovat méně kapitálu a díky tomu i více vydělávat. Jak je to prozíravé, jsme se přesvědčili ne úplně dávno při krachu Bohemia Energy. Opravdu chceme, aby stát dával takové podněty trhu?
Ekonomický liberál v autorově duši se samozřejmě bouří proti jakýmkoli zákazům a je pro spotové tarify všema deseti. Jenže takový kontrakt by musel být zaprvé bez stropů, které jednostranně přesouvají riziko takové spekulace na stát, a k tomu velkými písmeny nadepsán konstatováním, že přijetím takového kontraktu se klient vzdává všech budoucích náhrad a pomocí čerpaných od státu kdykoli v budoucnosti v případě, kdy se kvůli nečekanému vývoji cen dostane do potíží. Ale v našem pramálo liberálním světě, kde je něco takového nemyslitelné, je asi lepší nechat to tak, jak to je.
