Pavel Páral: V Česku máme jen mírnou recesi. Ale naděje nikde neklíčí
Známé dilema na téma, zda je sklenice napůl plná, nebo poloprázdná, připomíná hodnocení výkonu české ekonomiky v minulém roce, který vskutku nebyl procházkou růžovou zahradou. Přesto za celý rok česká ekonomika přidala na svém výkonu velmi slušná dvě a půl procenta. To je ten pohled na poloplnou sklenici. Když se srovnáme s průměrem celé Evropské unie, uvidíme to z toho druhého pohledu. EU totiž v průměru rostla o 3,6 procenta a Česko je spolu se Španělskem jediné, které stále ještě nedosáhlo předcovidové úrovně hrubého domácího produktu z roku 2019.
Ještě zřetelnější je tenhle pohled, pokud se podíváme pouze na poslední čtvrtletí minulého roku. V tom česká ekonomika vyprodukovala o 0,3 procenta méně bohatství než ve třetím kvartále, a pokles tak zaznamenala podruhé za sebou. Zase je to lepší, než se čekalo. Analytici spočítali pokles na 0,6 procenta, ministerstvo financí prognózovalo v lednu 0,9 a ČNB v posledním výhledu v listopadu dokonce minul 1,3 procenta. Takže nakonec všechno dobré a zase bude líp?
Ani ne. Dvěma mezikvartálními poklesy po sobě je splněna oficiální definice recese a tu v Evropě plníme jako jediní. A celá EU zůstala v posledním čtvrtletí loňského roku oproti tomu předcházejícímu na nule. A především se opět ukazuje to, co jsme viděli v posledních dvou letech. S každým problémem, ať už s covidem, nebo s energetickou krizí, se srovnáváme hůře než jiné země. Když se vše okolo nás propadá, padáme rychleji, a když ekonomiky oživují, oživujeme pomaleji. Něco v ekonomice je špatně. Podnikatelskému sektoru chybí pružnost, trh práce je zamrzlý a i při poklesu výkonu se nepropouští a pro nové podnikání se nedostává pracovní síly. Dlouho budovaná závislost na Německu vede k tomu, že když německá firma chytne rýmu, jejího českého dodavatele čeká zápal plic. Své odvádí i ztuhlá byrokracie a stále rostoucí rozsah státních zásahů do ekonomiky.
A v posledním půl roce se k tomu přidává zřejmě i ne zcela optimální měnová politika, jejíž důraz na stlačení inflace je nedostatečný a nebudí důvěru, že se růst cen brzy zastaví.
Na zpomalení ekonomiky měla vliv prakticky jen zabrzděná poptávka domácností, které přestaly nakupovat. Ve strachu ze stále zdražující energie i dalšího růstu životních nákladů začali lidé šetřit, přestože jim úspory znehodnocuje inflace. Podnikům zjevně horší prodeje nevadí, protože cenová exploze zpomaluje pomalu a v podnikovém sektoru je stále peněz dost. Dokumentuje to i skutečnost, že na rozdíl od maloobchodních tržeb se dobře vyvíjely investice firem, které stavěly nové kapacity navzdory zvýšeným úrokům. A dobře šel i export, který úspěšně vzdoroval sílící koruně. Z toho lze vyvozovat, že sazby nastavené ČNB jsou stále nízké. Poptávku dostatečně nebrzdí, nevedou k uvolnění pracovní síly a lidé nevěří, že inflace brzy klesne. A bankovní rada tento čtvrtek s vysokou pravděpodobností rozhodne, že na dosavadní umírněné politice nehodlá nic měnit.
