Víra v politiky, důvěra v leže. O čem vypovídají žebříčky popularity a přímá prezidentská volba
Zodpovědní politici hlásají, že politika je o hodnotách. Pro většinu lidí je ale buď o výhodách, které jim kdo naslibuje, a hlavně o personáliích. Tomu věří, tomu nevěří, jakkoliv to může být iracionální. A v tomto duchu je třeba číst i žebříčky popularity politiků. Jako například ten, co v pátek zveřejnil institut CVVM.
V médiích se z pochopitelných důvodů citovalo hlavně pořadí podle obliby: 1. Andrej Babiš, 2. Tomio Okamura, 3. Miloš Zeman, 4. Petr Fiala, 5. Vít Rakušan… A také neobliby, kde s 65 procenty „zvítězila“ šéfka Poslanecké sněmovny a TOP 09 Markéta Pekarová Adamová (kompletní výsledky zde).
Neboli, žebříčku vévodí zástupci opozice, oba si i polepšili. U vládních představitelů jsou změny různé – premiér Petr Fiala si pohoršil o pět procentních bodů, zatímco Ivan Bartoš, Marian Jurečka a dokonce i takový Jozef Síkela si polepšili. Ale to jsou jednotlivosti.
Nevěřit nikomu
Z průzkumu vyplývá jedna společná, znepokojivá věc. Sondáž dělal CVVM na přelomu roku u prezidenta, členů vlády, předsedů obou parlamentních komor a šéfů parlamentních stran a hnutí. A u všech hodnocených vyšla jako vyšší nedůvěra. Od rozdílu v pár procentních bodů až po desítky (rekordmankou opět Markéta Adamová Pekarová s negativním rozdílem 42 procentních bodů).
Takže, pokud bychom průzkumům měli věřit průzkumům, znamenalo by to, že se tady obecně politikům nevěří. Minimálně těm exponovaným. A pokud to tak je, znamená to celkovou nedůvěru v politiku a je na místě se za myslet nad příčinami. Jsou to slova o „blbé náladě“? Nebo mantra „všetci kradnú“? Nebo něco jiného? Nebo je to jen statistická chyba?
Protože zájem o politiku u nás pořád panuje, což ukázaly i uplynulé prezidentské volby. Stačilo trošku vyšponovat kampaň, vyhrotit finální souboj a k volebním urnám přišlo přes 70 procent voličů, což je v polistopadové době neobvyklé.
Takže to není nedůvěrou v politiky jako takové, ale v instituci či úřad. A v konkrétní lidi. Sněmovna je žvanírna, Senát je zbytečný, vlády jsou k ničemu, protože topení je drahé. A prezident je modla, ten za nic nemůže…
…což může samozřejmě hrát do karet nově zvolené hlavě státu, penzionovanému generálovi Petru Pavlovi. Tedy občanskému kandidátovi a „nepolitikovi“. Takže, těšme se na nový žebříček.
