Viliam Buchert: Jsme ve válce. Ne, že ne. A situace se zlepšovat nebude, naopak
Česká politika někdy nabízí mimořádně bláznivé situace. Andrej Babiš zavlekl do prezidentské kampaně téma války a Tomio Okamura mu u toho přitápěl pod kotlem. Vášnivá diskuse o tom, zda jsme ve válce, či nikoli, se pak přelila až do dnešních dnů. Prostoduší věrozvěstové dokonce na sociálních sítích tvrdí, že české muže brzy čeká mobilizační teror a že je Fialova vláda šoupne na Ukrajinu, kde budou muset bojovat. Je to nesmysl. Ale mnoho válek skutečně vedeme, jen jsou poněkud jiné.
Situace v debatě o válce zašla až tak daleko, že někteří občané se obrátili na Úřad vlády s dotazem na základě zákona 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím. Ten dotaz zjednodušeně zněl – jsme skutečně ve válce, když premiér Petr Fiala opakovaně říkal „že jsme válce“? Oficiální odpověď ze Strakovy akademie byla, alespoň pro mě, překvapivá: Prý máme slova předsedy vlády chápat jako „metaforické vyjádření“. Metaforické k čemu? My přece jsme ve válce.
Jsme ve válce Západu s Ruskem, která se dnes odehrává především na území Ukrajiny. Netvařme se, že to tak není. U Mariupolu, Bachmutu či Chersonu se rozhoduje o budoucím uspořádání Evropy a pokud tu válku Západ nevyhraje, budeme se s jejími důsledky potýkat mnoho let.
Jsme v otevřené informační válce s nepřáteli euroatlantické civilizace. Od Číny až po domácí kverulanty.
Jsme ve finančně náročné válce o zdroje surovinové i energetické, o to, kolik a kde se bude vyrábět čipů a jak budou fungovat dodavatelsko-odběratelské řetězce v globálním měřítku.
Jsme ve válce s radikálním islamismem i dalšími ideovými a náboženskými fanatiky.
Jsme ve válkách kulturních na školách (od těch základních až po univerzity), v online prostředí, na sítích, v práci, doma i v hospodách.
Jsme ve válce o to, jaká bude politika při řešení otázek klimatu, líté boje provázejí diskusi o budoucnosti našich aut, povolení eutanazie, manželství homosexuálů atd.
Jsme ve válce o názory, dokonce i o tom, zda si něco můžeme, či nemůžeme myslet a zda něco můžeme či nemůžeme říkat.
Slovy Úřadu vlády České republiky jsou to ale všechno jen „metaforická vyjádření“. Myslím si, že nikoli. Slovo válka totiž v našich projevech a vystoupeních nahradilo slovo diskuse.
Naštěstí většina lidí je pořád rozumná a snad se ještě neřítíme do záhuby, přestože za každým rohem číhá nějaká ta válka.
Malé války vedeme i my v redakci Reflexu. Máme prostě různé názory na různé věci. Jedna taková „válčička“ se strhla před několika dny ohledně rozhovoru s mluvčím prezidenta republiky Jiřím Ovčáčkem, který najdete v novém vydání našeho časopisu a v plné verzi na webu Reflex.cz. Některé kolegyně a kolegové tvrdili, že člověku, který léta veřejně lhal, nemáme dávat slovo. Že tím mu vlastně pomáháme. Já si myslím, že Reflex je dost silný na to, aby snesl i velmi vyhraněné názory a postoje, ale měl by k nim zaujmout jasný postoj. A to se v novén vydání Reflexu stalo. Použil bych u toho slova známého českého historika a politika 19. století Františka Palackého. Ten řekl: „Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm.“ Ano, byli jsme před Ovčáčkem a budeme i po něm. I když pomyslnou válku o jeho slovech a roli právě teď vedeme.
Text vyšel jako úvodník nového Reflexu, který si můžete koupit v našem Ikiosku >>>
