Petr Pešek: Babišovo odcházení. Prezidentská prohra byla začátkem konce, ať už tvrdí cokoliv
Byl to risk a je třeba ocenit odvahu, s jakou Andrej Babiš do prakticky předem prohraného prezidentského boje šel. Nyní ale nastal čas zúčtování. A otázka, zda chce jít do dalších voleb, řídit dál svůj politický projekt, nebo ukročit do stínu, je jen otázkou formy. Obsah je zřejmý. Politická hvězda Andreje Babiše pohasíná, jakkoliv to může ještě nějakou dobu fungovat.
Ve středu nastala v čele hnutí ANO očista. Jeden z rebelů, moravskoslezský hejtman Ivo Vondrák, opustil vedení tohoto politického projektu, který tu uplynulé desetiletí čeří pořád trošku neusazenou polistopadovou stranickou strukturu. Neboli, Andreji Babišovi zmizela i teoretická konkurence.
Ale zbývá ta hlavní otázka, co bude dál se samotným předsedou? Objevují se různé spekulace. Například, že poslancování „vydrží“ ještě do jara, i když je samozřejmě k debatě, zda aktivně či pasivně. A že třebas do příštích sněmovních voleb místo sebe do čela nastrčí agilního Karla Havlíčka, jak to predikoval zpravodajský web Novinky.cz.
Je samozřejmě iluzorní představa, že by ANO mohlo úspěšně fungovat bez svého otce-zakladatele a mecenáše v jedné osobě. Prakticky možná ano, i hnutí je svým způsobem firma a dosazený šéf to může organizačně nějakou dobu řídit. Kouzlo ale postupně vymizí. Ani Karel Havlíček, ani Alena Schillerová či někdo z dalších stranických podřízených nemá babišovské politické fluidum, které navíc i z něho samotného vyprchává.
A trocha politické historie, která může předjímat i budoucnost. ANO 2011 navzdory letopočtu ve svém názvu formálně vzniklo v roce 2012 (takže něco podobného jako s bolševickou říjnovou revolucí, co byla v listopadu…). Možná ta číslovka „11“ odkazuje na 11. května, který je uváděn jako datum vzniku. Ale to je podružné…
Projekt, který úspěšně luxoval voličské hlasy nejdřív ve středopravém, potom ve středolevém a nakonec krajně levicovém spektru, zapadl do poptávky po „nepolitické politice“. Tedy stranách pragmaticky účelových, neideologických. Navíc plnících poptávku po něčem novém v prostředí, které média ocejchovala jako stranicky zprofanované. Ostatně slovo „tradiční strany“ se stalo jedním z nejoblíbenějších Babišových pejorativ.
Jenže v tom spočívají i limity ANO. V první řadě je to samozřejmě vůdcovské pojetí strany, potom ale i hodnotová neukotvenost. Když to funguje, je to pro všechny, ale v opačné situaci pro nikoho. A když se nedaří předsedovi, nedaří se ani hnutí. Volný pád už začal, i když bude asi pozvolný a dlouhý.
