Viliam Buchert: Fialova (ne)vláda často nabízí řešení, která nespokojené neuklidní a příznivce rozladí
Chceme stát, který nežije na dluh. Chceme stát, který je chytrý, efektivní a úsporný. Pod tato slova se Reflex může podepsat. Je snad ale takový náš stát? Nikoli. Úvodní dvě věty přitom pocházejí z Programového prohlášení vlády České republiky, které bylo schváleno 6. ledna 2022. Kabinetu pak sněmovna vyslovila důvěru loni 13. ledna. Po roce můžeme hodnotit. Kdyby se ale třída, kterou vede brněnský profesor Petr Fiala, vracela domů ze školy s vysvědčením uplynulého roku, čekal by ji pořádný výprask.
Jistě, dopady covidového marasmu, důsledky konfliktu na Ukrajině a tristní ceny energií jsou spojené s nesmírnou finanční zátěží a není jednoduché je vyřešit. Vlády tu ale nejsou od toho, aby se na to pořád vymlouvaly. To Fialův kabinet dělá, v mnohém přešlapuje na místě a často nabízí řešení, která nespokojence neuklidní a příznivce rozladí.
Přitom po sněmovních volbách v říjnu 2021 se zdálo, že konečně budeme mít v pražské Strakově akademii sestavu, která prosadí alespoň některé potřebné změny a bude hospodařit s rozvahou a střídmě. Že časy chaotického a vše slibujícího Andreje Babiše budou zapomenuty. Nestalo se.
Čekání na nic
Místo toho jsme viděli nepochopitelně dlouhé a zmatečné váhání v případě řešení cen energií. Ministr obchodu a průmyslu Jozef Síkela se u toho potácel ve slovním marasmu a sériově vyvracel sám sebe. Vysoce postavený úředník jeho ministerstva mi minulý týden řekl, že „ministr se v té době učil komunikovat s veřejností“. Skutečně? Jeden z nejdůležitějších lidí, který má na starosti české hospodářství, se to začal učit v průběhu funkce? To jako kdyby někdo najel na krkolomnou zledovatělou silnici v horách a v každém smrtelně nebezpečné zatáčce si za jízdy dělal řidičák.
O některých členech Fialovy vlády pak ani nevíme, že existují. Škarohlíd by dodal, že to je dobře, protože kdoví, co bychom se dozvěděli. Další ministry zase vidíme pořád, ale někdy je u toho lepší si zacpat uši a zavřít oči.
Kam například zmizel kdysi jeden z nejviditelnějších politiků země, pirátský kapitán Bartoš? Místopředseda kabinetu pro digitalizaci a ministr pro místní rozvoj zaujal spíše diskusí na sociálních sítích, kde rozebíral, zda na pizzu patří ananas.
Co dělá paní Langšádlová, ministryně pro vědu, výzkum a inovace? Země jako Česko by se měla primárně zaměřit právě na tyto oblasti, jinak nás konkurence dravé Ameriky a zrychlené Asie smete. Ministryni ale tyto úkoly intelektuálně zjevně přesahují.
Ministr zdravotnictví Válek pak pořád slibuje, že „léky budou“. Už? Kotrmelce na ministerstvu školství po stanařské kauze Dozimetr vedly nakonec kam? Ministr Balaš je nijaký a reformy vzdělávání jsou už opět jen verbálním blufem? Bez nich ale moderní efektivní stát nepřijde.
A jmenovat můžeme další problémy, s kterými se stát potýká, ale komunikace vlády o nich je někdy zmatečná, jindy tristní:
- Vláda říká, že chce šetřit, protože se dál zadlužujeme, ale současně tvrdí, co všechno se chystá brzy občanům rozdat. Říkala, že daně určitě nezvýší. Takže je určitě zvýší.
- Vláda vypouští balonky, jak to bude s reformou důchodů. Zjevně na tom ale není ani ve vlastní pětikoalici, ani s opozicí domluvená.
- Vláda neumí hodnověrně vysvětlit, proč máme dražší elektřinu než jinde, proč máme dražší potraviny atd.
„Když je vládce a lid ve sporu, nebezpečí číhá i ve zdánlivé bezpečnosti.“ Tuto větu měl vyslovit politik Kuan Čung žijící v době Jar a podzimů, což bylo období ve starověké Číně. Zdánlivě poetické. Jenže v těch slovech je skryta předtucha možných zlých časů. A skutečně, jako kdyby zdánlivá bezpečnost mohutné vládní většiny ve sněmovně a Senátu Fialu a jeho kolegy brzdila a poutala k zemi. Místo toho, aby nás zalil gejzír odvážných nápadů a myšlenek, míří na nás slabý pramínek, který nechává českou myšlenkovou zahrádku vyprahlou a společnost neuklidňuje.
Co s tím? Vláda musí zrevidovat své programové prohlášení (to už připravuje). Petr Fiala by měl zásadně obměnit ministerskou sestavu, jenže k tomu se podle všeho nechystá. Vládnoucí pětikoalice by pak měla více říznout do některých věcí. Abychom si mohli opět připomenout věty z úvodu: Chceme stát, který nežije na dluh, chceme stát, který je chytrý, efektivní a úsporný. K tomu ale s touto vládou nevládou nemíříme. Chybí odvaha.
