Petr Sokol: Také na Kypru šlo v prezidentských volbách o vztah k Rusku. Vyhrál zastánce třetí cesty
Novou hlavu státu si před pár dny nezvolili jen Češi, ale také Kypřané. Zatímco na středomořském ostrově se v trochu ospalé kampani řešila hlavně otázka vztahu s Tureckem a znovusjednocení ostrova, kterému zatím brání existence Tureckem podporované Severokyperské turecké republiky na části jeho území, v zahraničí se nejvíce sledovalo, jaký dopad bude mít osobnost nového prezidenta na vztahy Kypru s Ruskem.
Kyperská republika totiž patří mezi ty členy EU, kde je role Ruska tradičně nejsilnější. Dokonce, když se schvalovaly první unijní sankce proti Rusku po jeho invazi na Ukrajinu, panovaly obavy, zda je Kypr nebude vetovat. V prezidentském paláci v Nikósii už sice tehdy neseděl absolvent moskevské univerzity a lídr kyperských komunistů, kteří jsou stále jednou ze dvou největších stran na ostrově, Demetris Christofias, ale i tak bylo nutné počítat s tím, že Rusko má silný vliv na kyperskou politiku. Na ostrově totiž sídlí a investuje řada ruských oligarchů a Rusové byli do vypuknutí války klíčovými klienty zdejšího turistického průmyslu.
Zlaté pasy pro oligarchy
Mnoho bohatých Rusů si také na ostrově koupilo tzv. zlaté pasy, které umožňují získat občanství tohoto členského státu EU výměnou za investice na Kypru. Takhle se ke kyperskému občanství dostal třeba i známý ruský oligarcha Oleg Děripaska, ale na druhou stranu i jeden z nejbohatších Ukrajinců Igor Kolomojskij.
Do vypuknutí války na Ukrajině platilo, že Kypr byl vůči Rusku i po okupaci Krymu více méně smířlivý a i vláda konzervativní strany DISY se občas dostávala do podezření, že se pokouší obcházet nebo změkčovat protiruské sankce. Administrativa konzervativního prezidenta Nikose Anastasiadese, ale nakonec držela basu se Západem, když šlo o invazi na Ukrajinu, ačkoli i její rétorika byla vůči Putinovi v evropském srovnání hodně umírněná.
Komunista v druhém kole
Prozápadním jestřábem byl v únorových prezidentských volbách snad jen nový lídr kyperských konzervativců Averof Neofytou, který podporoval dokonce i myšlenku vstupu tradičně neutrálního Kypru do NATO. Neofytou byl vůbec vůči Rusku tvrdší než jeho stranický kolega a dosluhující prezident Nikos Anastasiades, ale ani to mu nepomohlo k postupu do druhého kola. Stal se kvůli tomu vůbec prvním prezidentským kandidátem strany DISY v dějinách, který nepostoupil do finále prezidentské volby.
V ní se proto střetl kandidát podporovaný kyperskými komunisty ze strany AKEL a diplomat Andreas Mavroyiannis s bývalým ministrem zahraničí Nikosem Christodoulidesem. Ten oficiálně kandidoval jako nezávislý, ale ve volebním klání ho podporovaly malé středové strany. Christodoulides ovšem není v kyperské politice žádný nepopsaný list, protože donedávna působil jako ministr zahraničí v konzervativní vládě prezidenta Anastasiadese. S ním ho ostatně pojila i poměrně smířlivá politika vůči Moskvě a našli se i tací, kteří za jeho odchodem od konzervativců viděli ruské vlivy.
Sankce zůstanou
Christodoulides v druhém kole dokázal relativně těsně porazit kandidáta komunistů, v jejichž řadách je mnoho těch, kteří otevřeně říkají, že za válku na Ukrajině může USA a Západ. Nový prezident ovšem hlasy získal zejména kampaní, v níž zdůrazňoval tvrdý postoj vůči Turecku a požadavek na generační obměnu v kyperské politice, ačkoli on sám byl zmiňovaným dlouhodobým spojencem dosavadního prezidenta.
Christodoulides krátce po zvolení vyhlásil, že jeho administrativa bude dodržovat všechny unijní sankce vůči Rusku a rozptýlil tím spekulace, že bude hledat jiná řešení. Zároveň ale platí, že nový kyperský prezident bude ztělesňovat třetí cestu nejenom mezi ostrovními konzervativci a komunisty, ale i jejich odlišnými názory na vztahy s Ruskem. A protože na Kypru je přímo volený prezident i premiérem, bude ostrovní stát nadále hrát umírněnou roli vůči dnešnímu Rusku.
