Jefim Fištejn: Putin Rusům nabízí novou civilizaci. Nic z toho ale není pravda
Hlavní překvapení spojené s Putinovým výročním projevem k poslancům Státní dumy, potažmo k ruské a světové veřejnosti bylo to, že v něm nebylo zbla nic nového. Žádné nové návrhy či iniciativy, až na pozastavení rusko-americké odzbrojovací smlouvy omezující jaderné zkoušky a počty hlavic. Dokonce žádný rozbor nebo zmínka o situaci na bojišti.
Projev byl očividně sepsán v duchu socialistického realismu, jehož hlavním principem je „zápas dobrého s ještě lepším“. Nějaká válka sice někde probíhá, leč tu válku vede výlučně Západ. Rusko na ni pouze odpovídá „zvláštní vojenskou operací“, což, uznejte, není totéž. Jinak se Rusko má nadmíru dobře, skoro stejně jako Severní Korea. Bude-li pokračovat ve stejném duchu, budou se jeho občané mít ještě lépe.
Není to jízlivý vtip, dají se vymyslet i lepší. Je to vcelku střízlivý popis toho, co se za přívalem Putinových slov skrývá. Zaprvé v Putinově bezbarvém vystoupení lze vystopovat určitou ideovou linii, kterou ruské vedení prosazuje v posledních měsících a jíž se jistě bude řídit také v dalším Putinově volebním období, bude-li jaké. Základem této ideologie je představa o zcela specifických, výtečných vlastnostech ruského národa, které jiným národům nejsou vlastní. Právě to činí Rusko nikoli jen jednou ze zemí světa, nýbrž zcela jinou, lepší, a tudíž nadřazenou civilizací.
To, co dříve bylo řečeno a napsáno o „zvláštní ruské cestě“ a bylo pokládáno za zcela marginální fantazie a úděl nacionalistických snílků, se nyní stává oficiální ideologií. Zatímco Západ uvízl v osidlech merkantilních zájmů, Rusko se stará o duchovno svých občanů. A to jsou úspěchy, které se počítají. V této oblasti Rusku nikdo nemůže konkurovat. Rusové možná mají nějaké drobné problémy, které úspěšně překonávají, kdežto problémy Západu jsou neřešitelné, neboť souvisí s morální degradací.
Mimochodem i setkání Bidena se Zelenským je ruskou propagandou podáváno jako rande dvou zamilovaných gayů, kteří se drží za ruce a při polibku si vyměňují mnohoznačné pohledy. Putin to vše zasazuje do rámce tvrzení, že západní svět ztratil smysl pro tradiční morálku: „Pedofilie je jejich novou normou.“
Tato ideová konstrukce ruského misionářství a nadřazenosti by měla kompenzovat obyvatelům ten příval svízelí, útrap a křivd, které jsou a ještě budou spojeny s Putinovým vládnutím. Navíc ona „zvláštní cesta“ má být zárukou nezávislosti ruského státu. Nová ideologie, která teprve bude rozpracována prorežimními propagandisty, sice neutvoří nového člověka, jak ho neutvořila ani ideologie komunistická, ale zajistí konformistům duševní klid.
Putinovo poselství má také další aspekt: dokázat, že proces, který v Rusku zrovna probíhá, je proces všestranné normalizace. Normalizace války. Normalizace represálií. Normalizace bídy. Nic nekazí obraz mírového a spokojeného života lidí. Nic neruší spokojenost občanů poslušných zákona – ani počty mrtvých, ani zmizení sousedů a známých, ani náhlé propuštění ze zaměstnání. Válka a válečný stav jsou Putinem prezentovány jako nová norma.
Nenabídl ani vysvětlení cílů války, ani konkrétní kroky, které by ji umožnily ukončit, ani celkovou představu o tom, jak bude vypadat vítězství Ruska – nic z toho. Z obrazu, který načrtl Putin, je jasné, že válka je zcela přirozený nadčasový proces, kolem něhož bude i nadále fungovat společnost a stát. Nic v jeho projevu nebylo pojmenováno pravými jmény: ani mobilizace živé síly či materiálních zdrojů, ani mimořádné pravomoci úřadů. Mimořádný stav není a nebude vyhlášen. Válka se stává formou a normou života, trvalou realitou. V ní lidé neumírají, jen se rodí a odcházejí na zaslouženou věčnost. Život ve válce a smrt v boji je ten nejdůstojnější způsob fyzické existence a žádaná cesta kolektivního přechodu na onen svět.
Válka navíc otevírá nevídané ekonomické možnosti. I přes drobný pokles HDP ruské národní hospodářství prožívá opravdový boom. Odchod cizích společností z ruského trhu je v podstatě požehnáním pro místní výrobce. Jako by neexistovala žádná předchozí zkušenost s mezinárodní izolací. Putin radí podnikatelům co nejvíce investovat do této perspektivy, neboť za stabilizací poměrů nemůže nenásledovat hospodářský vzmach. Není to samozřejmě pouhá rétorika, je to pokus zbavit společnost všech negativních konotací spojených s válkou, vnutit jí premisu, že smrt mnoha lidí není ztrátou, ale příležitostí. Snížit citlivost k násilnému zmizení bližních, vytvořit co nejširší vrstvu těch, kdo na válce vydělávají: dostávají přidáno, přebírají uvolněné byty a majetek. Tak vzniká „národní stát“ založený na kladném vztahu k permanentní válce.
Problém není v tom, že Putinovi nelze věřit ani nos mezi očima. Problém je ve snaze mnoha západních pozorovatelů hledat v záplavě lží nějaké náznaky pravdy. Pokud Rusko uvádí nějaká fascinující čísla, západní analytici mají tendenci korigovat je směrem dolů v domnění, že tak se přiblíží nepokřivenému obrazu reality. Když ruská statistika uvádí podporu svého prezidenta na úrovni 80 %, lidé mají tendenci vyvozovat z toho, že alespoň poloviční údaj musí být pravdivý.
Tento princip nás nemůže přiblížit k poznání skutečnosti, ale může nás tomu vzdálit. Je to jako ve vtipu: „Jedni říkají, že dvakrát dva jsou čtyři, jiní tvrdí, že dvakrát dva je šest. Zvolme tedy zlatou střední cestu a vycházejme z toho, že dvakrát dva je pět.“ Precizní věda tak nefunguje. Všechno, ale sakumpakum všechno, co přichází z říše lží, je vylhané a nemůže být bráno v potaz. Nic z toho, co nabízí ve svém projevu Putin, není pravda.
