Dron z obchodu proti ruskému „AWACSu“ aneb Novodobí běloruští partyzáni v akci proti ruské armádě
O celé operaci je minimum informací, pravděpodobné je ale jedno – běloruští odbojáři se pokusili zasáhnout na letišti u Minsku „ruský AWACS,“ letadlo A-50, které koordinuje nálety na Ukrajinu. Sama opozice tvrdí, že se letoun podařilo výrazně poškodit a dlouho si nezalétá, Rusko a Bělorusko mlčí nebo informace popírají. Pokud je to pravda, jde o významný aspekt války ukazující, že Bělorusové pasivně nepřihlížejí a zničit strategický cíl dokážou i obyčejné aparáty dostupné v běžném obchodě.
V neděli bylo v okolí městečka Mačuliščy jižně od Minska rušno. Dopravní policisté zastavovali na každém rohu auta a nahlíželi do kufrů, na místo se sjely těžké náklaďáky s ozbrojenci patřícími k ministerstvu vnitra, kteří pročesávali místní lesy. Příčinu neobvyklého ruchu se obyvatelé dozvěděli až k večeru, kdy se na opozičních kanálech v Telegramu objevila zpráva, že exploze na vojenském letišti v Mačuliščy poškodily ruský výzvědný letoun A-50, alternativu stroje Boeing E-3 Sentry (AWACS) používaného silami NATO.
Běloruská opoziční organizace ByPol, kterou tvoří vesměs bývalí příslušníci bezpečnostních složek přeběhnuvší k opozici, později oznámila, že letadlo zničili běloruští „partyzáni.“ Jak se to konkrétně stalo, nespecifikovala. S největší pravděpodobností ale útočníci použili drony s výbušninou, které navedli z bezprostředního okolí letiště.
Později pak běloruská policie indentifikovala podezřelého. Měl jím být devětadvacetiletý Nikolaj Švec narozený na Krymu, který se v tu chvíli stal nejhledanější osobou v celém Bělorusku. Nevím, kdo to je," řekl portálu Zerkalo Aljaksandr Azarau, šéf ByPolu. „Možná náhodou šel po ulici a hned je z něj podezřelý,“ prohlásil o mladíkovi, kterého prý nezná, ale celá akce prý může být výsledkem toho, že běloruští policisté prostě jen dostali za úkol vytipovat podezřelé, a tak konají.
Cílem byl letoun za 7,5 miliardy
Zatím ale nevíme víc, než že v Mačuliščy proběhla bezpečnostní akce, pátrá se po nebezpečném diverzantovi a na letišti něco vybuchlo. O poškozeném A-50 se jen spekuluje, podle běloruského opozičního kanálu Hajun k tomu došlo „shozením neznámého předmětu z výšky“ a letadlo prý na satelitních snímcích „změnilo barvu“. Ruská a běloruská oficiální místa mlčí nebo útok popírají.
„Pokud bereme v úvahu to, že nejsou žádné oficiální reakce, jsem hluboce přesvědčen, že jde o další dezinformaci směřující ke zpochybnění naší národní bezpečnosti,“ komentoval to pro agenturu Reuters náměstek běloruského ministra zahraničí Jurij Ambrazevič. Vzhledem k tomu, že se dosud neobjevily žádné fotografie poškozeného letadla (to se ale může rychle změnit), je ve hře tak i varianta, že k žádnému útoku nedošlo nebo pokus nebyl tak úspěšný, jako ho prezentuje ByPol.
Objevila se o tvrzení, že letadlo poškodil dron vypuštěný až z Ukrajiny. To by ale musel uletět vzdálenost stovek kilometrů a toho je schopen snad jen padesát let starý Tupolev 141 Striž, které má Ukrajina stále k dispozici a modernizovala je. Tato bezpilotní letadla byla zřejmě použita při útoku na strategické bombardéry na základně Engels v Povolží, škody způsobené tímto poměrně mohutným aparátem by ale byly více viditelné.
Každopádně je A-50 pro Ukrajinu lákavým vojenským cílem. Vždy když vzlétne, Kyjev vyhlašuje letecký poplach, protože A-50 dokáže podobně jako AWACS NATO koordinovat vojenské aktivity a má přehled o tom, co se děje ve vzduchu a na zemi v poměrně širokém okruhu kolem něj. Ukrajina se v souvislosti s ním obává hlavně toho, že může koordinovat raketové útoky na své území a určovat cíle.
Současně s A-50 obvykle vzlétají i stíhačky MiG-31 schopné nést balistické rakety Kinžál, které na rozdíl od jiných střel a dronů nedokáže sestřelit protivzdušná obrana. I když jde o poměrně starý stroj, který začal sloužit v sovětské armádě od roku 1985, je stále nejdražším letadlem v ruském letectvu. Cena jednoho stroje činí v přepočtu 7,5 miliardy korun, úplně stejně jako jeho alternativa E-3 Sentry v NATO.
Rusko má strojů A-50 jen devět, část modernizovaných na verzi U a od začátku války na Ukrajině jsou nasazené na sledování tamního bojiště. Kvůli své vysoké hodnotě a početné posádce (19 lidí, z toho 11 operátorů sledovacích systémů) létají přitom v bezpečné vzdálenosti od ukrajinského území a mívají ochranu stíhaček.
Partyzán s dronem jako bojovník budoucnosti
Pokud se informace běloruských opozičních sil zakládají na pravdě, znamenalo by to, že superdrahý stroj poničily obyčejné drony. Zřejmě takové, které lze koupit v běžném obchodě za částku kolem třiceti tisíc korun. Ostatně drony zaznamenaly ve válce na Ukrajině obrovský boom. Používají se aparáty všech kategorií, od nejmenších komerčních čínské výroby přes velké staré sovětské Tu-141, moderní útočné turecké Bayraktary až po íránský „kamikadze“ Shahed-136 přezdívaný kvůli zvuku motoru „moped“.
Například v noci na 28. února Rusko zaznamenalo hned několik dronů nad svým územím, přičemž jeden doletěl až do města Kolomna v moskevské oblasti, kde se (dle místních úřadů) zřítil na průmyslový objekt a nezpůsobil žádné škody. Jiný ale zřejmě zasáhl závod v Tuapse na jihu Ruska a objekt zapálil. Vše nasvědčuje tomu, že Ukrajina dokáže vyrobit bezpilotní aparáty se značným dosahem, a i když nezpůsobí žádné dramatické škody, lze s nimi Rusko alespoň efektivně strašit a ukázat, že ani jeho objekty a obyvatelé nejsou v bezpečí.
Způsob použitý pravděpodobně v Bělorusku, tedy kdy operátor z řad diverzantů hnutí odporu vypustí dron v blízkosti ostře střeženého cíle, je sice pro všechny zúčastněné velmi riskantní, ale efektivní. Klasický radar protivzdušné obrany přitom takto malé drony nevidí. Existují sice speciální systémy ochrany jako třeba Groza-S umístěná v dodávce s několika anténami, od operátorů to ale vyžaduje stálou ostražitost a stává se, že jim cíl unikne.
Podobně zaznamenávají malé drony i na základnách rotujících kontingentů NATO v Pobaltí. Operátory jsou místní obyvatelé, kteří pak zřejmě předávají informace Rusům. Sice po nich pátrá místní policie, nemá ale prakticky žádné páky, jak jim špionáž dokázat, a tak vše obvykle končí pokutou, někdy se je ani najít nepodaří.
I vojska NATO spolu s místními armádami se brání a instalují protidronové systémy. Jisté však je, že dron naváděný operátorem, diverzantem v hloubi území nepřítele, je taktikou budoucnosti a i vojáci by takovému aspektu vojenské operace měli věnovat náležitou pozornost.
