Systém, který nechrání: Co čeká na oběti domácího násilí, které se nebojí postavit se agresorovi?
Oběti domácího násilí nejsou zcela ochráněny ani po odchodu od agresora. Trestní oznámení a celý proces jsou pro oběti domácího násilí natolik traumatické, že ji srovnávají s násilím samotným. V komentáři si řekneme, proč tomu tak je. Pohodlně se usaďte. Je to jediné pohodlí, které vás u následujících řádků čeká, zejména pokud máte pocit, že náš systém nápomocen obětem domácího násilí.
Oběti domácího násilí nemají na růžích ustláno ani po odchodu od agresora. Místo okvětních lístků je čeká spíše trní. Nejčastěji se píší dva scénáře:
1) Nepodáte trestní oznámení:
Pokud nepodáte trestní oznámení, znamená to v očích veřejnosti a rodiny, že se vám prakticky nic nestalo. Svět je stále krásné místo plné duh a jednorožců. A za vaše traumata si přece můžete sami. Jste asi moc citliví.
2) Podáte trestní oznámení:
Druhý scénář je složitější než první. Musíte si najmout právníka, kterého vám zaplatí stát, musíte mu vyložit všechna svá traumata na stůl, podat trestní oznámení a... tím to stále nekončí. Následuje výslech číslo jedna, který trvá několik hodin. Modlíte se, aby vyšetřovatel nebo vyšetřovatelka nebyli zakomplexovaní chudáci nebo neměli špatný den. Všechno ze sebe vydáte. Máte několik dní flashbacků, můžete dostat deprese. Psychiatr vám předepíše medikaci. A budete mít klid? Kdepak.
Následuje série posudků, zda máte posttraumatický stresový syndrom, jakou jste osobnost, co jste měli na sobě, co jste komu psali, jak jste se bránili. Už by to mohlo skončit, že? Ne. Následují další rozhovory. Pak se také může stát, že vám zavolá velmi empatický policista, který se vás při placení rohlíků v Lidlu zeptá, jaké to bylo, když vás váš partner mlátil tím kabelem ve sprše. A pak dodá, že si myslí, že ve vaší výpovědi jsou nesrovnalosti. Myslíte si, že už je toho dost? Pokud budete mít štěstí, nemusíte absolvovat další výslech. Nicméně, s největší pravděpodobností budete mít smůlu a budete muset všechno projít znovu.
Poté následuje soud, kde budou předloženy výpovědi a všechna trauma. Agresor o vás bude tvrdit hrozné věci, jako třeba, že jste byl/a násilníkem v rodině a že jste magor. Budou se konat znalecké posudky a psychologická vyšetření. Nakonec se všichni shodnou na tom, že jste skutečně byli/la týráni/a násilníkem. Státní zástupce/zástupkyně navrhne trest podmínky. Soud uzná, že násilník je vinen a dostane navrženou podmínku. Nicméně, násilník se bude odvolávat a bude se považovat za nevinného. Poté bude podmínka potvrzena.
Po třech letech soudních tahanic zjistíte, že váš/vaše ex je na svobodě a "jen" s podmínkou. Vy však budete mít celý život poznamenaný traumaty, flashbacky a možná i existenčními problémy. Systém, který má chránit oběti, vám celou dobu házel klacky pod nohy. Proč? Protože je potřeba plnit políčka úspěšnosti a rychle se zbavit toho případu domácího násilí, který leží u soudu už tak dlouho. Nikomu nevadí, že se to může opakovat někde jinde.
Pokud se o případu napíše, dozvíte se, že je to vlastně chyba oběti, že proč neodešel/neodešla dřív. Oblíbené fráze jsou "Kdo ví, jak to bylo" a "Jsou tam dvě strany."
Odpověď na otázku, proč se domácí násilí hlásí jen v minimálním počtu případů, spočívá v tom, že systém nedostatečně chrání oběti a adekvátně netrestá agresory. Vítejte v České republice.
Autorka je spoluzakladatelka iniciativy Pod svícnem.
