Viliam Buchert: Okamurovo žvanění dlouhé 10 hodin a 45 minut má světové parametry. Boří rekordy
Při příležitosti rekordního obstrukčního projevu Tomia Okamury v Poslanecké sněmovně přinášíme znovu komentář Viliama Bucherta, který se zabývá nejdelšími projevy historie. Aktualizovali jsme ho o poslední zářez předsedy hnutí SPD, který se sice nedal moc poslouchat, ale jeho délka má výjimečné parametry i ze světového hlediska. Proslov trval 10 hodin a 45 minut. Žvanílek Okamura tak vstoupil dokonce do moderních dějin. Známe sice i o hodně delší projevy, ale byly různě přerušované, nebyla to řeč v jednom kuse. Pozoruhodné bylo, že Okamura vše zvládl dobře i po fyzické stránce, což není nijak jednoduché. Podívejme se proto do historie na extra dlouhé projevy a vystoupení. Často je provází velké bizarnosti.
Když začněte hledat pod slovy „nejdelší politické projevy historie“, tak se vám objeví odkaz na vystoupení kdysi známého diplomata a politika Vengalila Krišny Menona, kterému se přezdívalo indický Rasputin. U něj je registrován v lednu 1957 na půdě OSN projev dlouhý 7 hodin a 48 minut. Jenže Menon nehovořil v kuse. Po pěti hodinách diplomat, který byl známý svou výřečností, inteligencí, ale i arogancí, zkolaboval a musel být ošetřen. Po chvilce se však vrátil a pokračoval dál. Jeho projev ale vstoupil do dějin a je popisovaný jako epický. Písemný přepis čítá 160 stran. Indický politik v něm reagoval na pákistánskou propagandu ohledně dodnes sporného území Kašmír, o které se přou Pákistán a Indie. Extra dlouhé vystoupení mělo otupit pákistánské argumenty a získat si podporu komunistického Sovětského svazu, který zasedal v Radě bezpečnosti OSN. Následně sovětský zástupce skutečně rezoluci OSN o Kašmíru vetoval. „Bylo úžasné sledovat, jak Menon dokázal celé hodiny rozvíjet jemnosti ve své řeči a střídat je s velmi agresivními výpady, aniž by se řídil připravenými poznámkami,“ napsal například Suhaš Čakravarty, autor knihy VK Krishna Menon and the Indian League.
Mluvící hlava Fidel Castro
Minulé doby v OSN byly přitom dlouhým projevům hodně nakloněné. Například sovětský vůdce Nikita Sergejevič Chruščov v září 1960 vystřihl ve světové organizace projev dlouhý 2 hodiny a 20 minut. Ovšem druhý nejdelší projev na půdě OSN přednesl 26. září 1960 na 872. plenárním zasedání Valného shromáždění legendární kubánský levicový vůdce Fidel Castro. Projev trval 4 hodiny a 29 minut.
Přitom Castro drží v tomto směru svůj vlastní rekord z 24. února 1986, kdy hovořil 7 hodin a 30 minut v Havaně poté, co ho tamní Národní shromáždění znovu zvolilo prezidentem na pětileté funkční období. A Castro měl vždy o čem hovořit. Za svůj život například oznámil, že přežil 634 pokusů o atentát nebo spiknutí. Strůjcem těchto „zločinů“, jak jinak, měla být především americká zpravodajská služba CIA. O život prý měly Castra připravit jedovaté pilulky, toxický doutník, vybuchující měkkýši nebo chemicky kontaminovaný potápěčský oblek. Další údajný plán zahrnoval podání prášku, po kterém by mu vypadaly ikonické vousy a který by tak podkopal jeho popularitu. O takových vymyšlenostech se povídá skutečně dobře.
Kdo další hovořil a hovořil
Jeden z rekordů v případě projevů pak drží Strom Thurmond, americký demokratický senátor za Jižní Karolínu. Ten předvedl v roce 1957 obří obstrukci, která měla zabránit přijetí zákona o občanských právech. Thurmond začal mluvit 28. srpna 1957 ve 20:54 hodin večer a vystoupení trvalo až do 21:12 hodin následujícího dne, tedy celkem 24 hodin a 18 minut.
Thurmond při něm recitoval z dokumentů včetně volebních zákonů všech států USA, dále z rozhodnutí Nejvyššího soudu či z projevu prvního amerického prezidenta George Washingtona. Ovšem senátor své vystoupení přerušoval, protože tak dlouho by samozřejmě nedokázal hovořit. Původně byla galerie senátní síně, kde mluvil, zaplněna stovkami diváků, ovšem v brzkých ranních hodinách dalšího dne tam už seděl pouze lobbista Clarence Mitchell Jr. a Thurmondova manželku Jean. Ráno 29. srpna se pak Thurmondův hlas změnil v mumlání a jeho tón byl stále monotónnější. Vůdce republikánů William Knowland z Kalifornie proto kolem poledne toho dne požádal Thurmonda, aby mluvil víc nahlas, protože neslyšel, zda nejsou činěny nějaké návrhy. Thurmond reagoval návrhem, aby se naopak Knowland posunul co nejblíže k němu, aby ho slyšel, ten to ale odmítl. Senátorovi Thurmondovi byly v průběhu vystoupení umožněny přestávky, protože ostatní mu kladli dlouhé otázky. Kdyby se tak nestalo, zřejmě by zkolaboval.
O něco podobného se pokusil v roce 2013 republikánský senátor Ted Cruz, který hovořil proti zdravotnické reformě Obamacare dohromady 21 hodin a 19 minut. Jenže ani to nebylo celistvé vystoupení. Bylo přerušováno poznámkami ostatních senátorů jeho strany. K velmi unaveně vypadajícímu Cruzovi se tak postupně přidávali konzervativci Marco Rubio, Rand Paul a Pat Roberts.
Superřečník i superřezník Chávez
Pokud jde o extra dlouhá vystoupení, pak těmi proslul i venezuelský diktátor Hugo Chávez, který byl prezidentem své země v letech 1999 až 2013. Každou neděli od 11 hodin dopoledne měl mnoho let vlastní živý televizní pořad s názvem Aló Presidente (Dobrý den, prezidente). Pořad neměl scénář a Chávez si říkal, co chtěl. Někdy pořad trval čtyři hodiny, jindy pět a rekordem je až osm hodin.
U Cháveze to byla podle mediálních odborníků kombinace maniakálního exhibicionismu a výdrže baviče. Údajně nejslavnější scéna z Aló Presidente pochází z roku 2006, kdy Chávez seděl u stolu na poli před skupinou svých venkovských příznivců a za ním na obrazovce švihají krávy svými ocasy. „Jste ignorant,“ říkal u toho s pohledem upřeným přímo do kamery Chávez na adresu tehdejšího amerického prezidenta George W. Bushe a pokračoval: „Jste osel, pane Nebezpečný, jste zbabělec a vrah… Jestli jednoho dne dostanete šílený nápad napadnout Venezuelu, budu na vás čekat na tomto poli.“ Oči Cháveze u toho doslova plály a dav vedle něj jásal.
Je zřejmé, že se Tomio Okamura zapsal do historie a uznejme, že jeho skoro jedenáctihodinový projev, který předvedl v Poslanecké sněmovně, byla věc skutečně výjimečná a on ji zvládl dobře, protože něco podobného není vůbec nic jednoduchého. Samozřejmě když neřešíme obsah.
Tak kdo další se zapíše do historie?
