Petr Sokol: Návod k použití prezidenta. Jak by se česká hlava státu měla v úřadě chovat a proč

Miloš Zeman deset let usiloval posunout prezidentskou funkci mimo pomyslné hrací pole. Nástup nové hlavy státu je dobrá záminka vrátit nejvyšší ústavní funkci zpět ke kořenům. Základní přístup by se dal popsat těmito slovy: Petr Pavel nesmí být lépe se chovajícím Milošem Zemanem, neměl by být lídrem domácí politiky, ale daleko spíš symbolem státu.

Zdrženlivý reprezentant

Ústava totiž nekoncipuje úřad prezidenta jako hlavu výkonné moci ani alternativní mocenské centrum, jež by se mělo pravidelně poměřovat s vládou a premiérem. Český prezident má v první řadě pravomoci, kterým se někdy říká „kladeč věnců“, i když to není v žádném případě myšleno v hanlivém slova smyslu. Stát zkrátka potřebuje vrcholnou reprezentaci a prezident by měl být především klidným vykonavatelem této role. Proto má hlava státu jako hlavní náplň své činnosti stát symbolicky a v plném lesku reprezentovat. Proto má být na známkách, zahajovat Pražské jaro a být ozdobou nejdůležitějších státních i občanských aktivit.

Žijeme v čase nových médií, éře obrazu a sociálních sítí, a proto může hlava státu klidně jezdit na výstavy na motorce, ale neměla by se odříkat tradičních projevů prezidentské funkce, jako jsou novoroční projevy, úřadování na Pražském hradě či udělování vyznamenání. Atmosféru kolem nich je třeba uklidnit a řády rozdávat rovnoměrně napříč společností a bez větších kontroverzí. Totéž platí i o milostech, jež mohou být nadále využívány, ale jen jako mimořádný prostředek, jak opravit výjimečné případy.

Občanská monarchie

V ústavě to nenajdeme, ale v očích většiny občanů je Česká republika vlastně takovou „občanskou monarchií“. Sídlo na Hradě vysoko nad ostatními institucemi i tradice předcházejících prezidentů od Masaryka po poslední držitele této funkce předurčují českého prezidenta k tomu, být konstitučním monarchou svého druhu. A těm přece sluší ve výkonu jejich funkce zejména zdrženlivost.