Mnoho povyku pro prezidenta. Češi by si měli konečně vybrat, kdo jim má vládnout
Dnes probíhá na Pražském hradě inaugurace nového prezidenta Petra Pavla. A je to tradičně velká sláva. Mnohem větší než prezidentovi vzhledem k jeho pravomocem a roli v našem politickém systému přísluší.
Zeman končí, Pavel začíná. Styčný bod jejich funkčních období proběhl ve dvanáct hodin obědem ve zlatém salonku Pražského hradu. (Ano, skutečně má zlaté zdi). Potom se Petr Pavel odebere na společnou schůzi obou komor parlamentu ve Vladislavském sále, kde složí slib. Pak je z Petřína odpáleno 21 čestných salv. Následně z balkonu na III. nádvoří Pražského hradu pozdraví občany, z nichž mnozí zde čekali dlouhé hodiny, aby se mohli na nového prezidenta podívat. Potom položí květiny k soše Masaryka i k lebce sv. Václava. Následuje číše vína s hosty, koncert filharmonie a bohoslužba v katedrále svatého Víta, kterou bude sloužit arcibiskup Graubner. Obvykle bývá ještě vojenská přehlídka, tu si ale nově zvolený prezident nepřál.
Tento velkolepý rituál možná kromě funkčního období nového prezidenta začne i jeho pomatení, ke kterému u dosavadních hlav státu docházelo. Vypadá to spíš jako korunovace nového krále než jako uvedení do úřadu člověka, který sice je nejvyšší ústavní činitel, nicméně jeho pravomoci i ústavou definovaná role směřují spíš k tomu, aby byl pouze reprezentantem a „úředníkem“ než někým, komu národ svěřuje tuto zemi do péče.
Nelze se pak divit tomu, že se prezidenti chovají poněkud jinak, než jak po nich ústava a její zvyklosti žádají. Přímá volba, táhlá a ostrá volební kampaň, masivní mediální pokrytí, velkolepá inaugurace a nakonec i budova Pražského hradu notně navozují dojem něčeho většího, než co ve skutečnosti české prezidentství je. Takže prezidenti občas zapomenou na jejich skutečné místo a chtějí si tu vládnout po svém, jako se to dělo třeba u Miloše Zemana.
Češi by si měli konečně vybrat. Buď chceme parlamentní politický systém, pak ale přestaňme prezidenta formálně stavět na piedestal a nevolme jej přímo. Vládne nám vláda v čele s premiérem a ta úřaduje v podhradí. Anebo chceme prezidenta krále, který sedí na Hradě, kam ho přímo dostaly miliony voličů, a on jejich jménem panuje. Pak ale musí mít podstatně větší pravomoce, jinak by byl jen rozvratnou figurou.
