V Česku fungují školy bez kvalifikovaných učitelů. Kvůli nerovným šancím zchudneme všichni
V některých regionech Česka je časté, že na základní škole učí drtivá většina učitelů bez pedagogického vzdělání. Výsledky vzdělávání jsou tam násobně horší než v bohatých městech. Je zjevné, že v českém školství nejsou rovné šance a že to, jaké vzdělání dostanete, obrovsky závisí na tom, kde a do jaké rodiny se narodíte, a to víc než ve zbytku Evropy. Proč se z řešení tohoto problému stává ideologická válka?
Na Twitteru vznikla minulý týden plamenná debata kolem článku Apoleny Rychlíkové na webu iRozhlas.cz s titulkem Domácí úkoly? Smysl mají jen tehdy, když nepřispívají k prohlubování vzdělanostních nerovností. V určitých kruzích vyvolal článek pozdvižení, často byl spouštěč negativních reakcí samotný pojem „nerovnost ve vzdělávání“, pod kterým si leckdo představí třeba to, že různě nadané děti dostávají na vysvědčení různé známky.
Podstata pojmu je ale jiná – jde především o nerovnosti v příležitostech, ne ve výsledcích (i když ty jsou samozřejmě z části odrazem příležitostí). Ilustrovat to jde na potížích v distanční výuce během pandemie: některé školy zvládly přechod do online formy hladce, jiné distanční výuku nezprovoznily prakticky vůbec. A to nemluvě o rozdílech v tom, jak moc se dětem mohli při domácí výuce mohli věnovat rodiče. Při několikaměsíční pauze měly zvlášť rozdíly mezi schopností škol se adaptovat obrovský význam.
Regiony bez učitelů
A pak jsou tu nerovnosti dlouhodobé. V krajích, kde chybí pedagogické fakulty, je již dlouho velký nedostatek kvalifikovaných učitelů. Například v Karlovarském a Ústeckém kraji se mnohdy stává, že většina učitelů na základní škole nemá ani pedagogické minimum. Takové učitele může škola přijmout v případě, že nejsou dostupní ti s požadovaným vzděláním. Naopak v Praze a dalších bohatších regionech je kvalifikace samozřejmostí, nekvalifikovaných pedagogů je jen velmi málo a jsou výjimkou.
Z toho plyne jedna věc: Ačkoli všichni rodiče platí stejné daně, vzdělání pro jejich děti je dle regionu propastně odlišné. Výsledkem jsou i velké rozdíly ve vzdělávací neúspěšnosti. Třeba na Tachovsku nedokončí základní školu téměř 15 % žáků (Karlovarský kraj), kdežto na Vsetínsku (Zlínský kraj) jsou to jen 2 %. Vzdělávací neúspěšnost koreluje taky s mírou exekucí a dalšími strukturálními problémy, veškeré souvislosti rozebírá v datech například institut PAQ research ve svém projektu Mapa vzdělávání.
Je samozřejmě pravda, že rozdíly ve výsledcích vzdělávání jsou logické, jsou běžné všude ve světě a budou tu vždycky. V Česku jsou však ve srovnání s dalšími zeměmi Evropy rozdíly skutečně extrémní, startovací pozice jako region a sociální statut rodiny oproti jiným zemím daleko více ovlivňují výsledky žáků a studentů, což plyne třeba z uznávaného mezinárodního měření PISA. V Česku socio-ekonomické zázemí rodiny vysvětluje rozdíly ve výsledcích testů ze 17 %, kdežto třeba ve Finsku a Velké Británii je to 9 %, v Estonsku 6 % a průměr zemí OECD je 12 %. Jednoduše řečeno: v Česku vzdělání, jaké dostanete, oproti jiným zemím daleko více závisí na tom, do jaké rodiny se narodíte.
Jak získat nové učitele
O změnu k lepšímu se snaží například organizace Učitel naživo nebo Začni učit. Obě poskytují kurzy pedagogického minima pro lidi s diplomem, kteří chtějí do školství přijít z jiných oborů. „Vznikají nám skvělé školy, které ujíždějí dobrým směrem, a naopak je spousta těch, které zaostávají, a to často na regionálním principu,“ řekl nedávno v rozhovoru pro Reflex ředitel Učitele naživo, sociolog Martin Kozel. Nedostatek kvalifikovaných učitelů je dle něj skutečně velká bolest českého vzdělávacího systému: „Problém kvalifikovanosti je celkem jednoduchý, málo kvalifikovaných učitelů je v Ústeckém a Karlovarském kraji, kde nejsou fakulty. To je potřeba podpořit cílenými investicemi,“ dodává Kozel.
Když už se tedy vzdělávací nerovnosti dostávají do veřejného prostoru, stává se z diskuze o nich často přehlídka ideologických nálepek. Nerovnosti ve vzdělávání bývají nálepkované jako levicové, nebo dokonce komunistické téma. Příkladem budiž toto Twitterové vlákno:
Na důsledcích problému však tratíme všichni – méně vzdělaná společnost dělá méně kvalifikované práce, je méně bohatá a méně se rozvíjí. Vznikají v ní obrovsky odlišné bubliny, které nemají šanci se navzájem pochopit a před volbami jsou z nich znepřátelené tábory. Pro předvolební kampaně je to možná moc složité téma. I tak by ale politici mohli nehledět na ideologické nálepky a zkusit regionům s nedostatkem učitelů pomoct.
