Zeman a Babiš odešli. Noví vůdci lidu útočí na Národní muzeum
Včerejší demonstrace Česko proti bídě skončila dramatickým střetem s policií na schodech Národního muzea. Není na tom vlastně nic překvapujícího, řečníci, kteří na Václavském náměstí burcovali dav jen chtějí uspokojit poptávku po populismu, která tu zůstala po Zemanovi s Babišem.
Politické kumpánství těch dvou výtečníků nespadlo z nebe. Bez dosti velké podpory občanů by to tak daleko oba páni nedotáhli, i když drželi oba nejmocnější politické posty v zemi. Na slavnosti, která následuje tradičně po inauguraci nového prezidenta, byli zastoupeni skoro neviditelně. Jejich pozice zmizela jak loňský sníh, náhodným úkazem v české politice ovšem nebyli. Měli primitivní populistickou politiku, každý trochu jinou. Oba se nebáli k občanům lísat, když byla ta potřeba. Spojovalo je vlastní velikášství a pohrdání těmi, kteří to tak vysoko jako oni nedotáhli.
Nikdy si nevšimli, že nevládnou, že jen vystihují nálady té věčné části občanstva, kterou ze zdvořilosti nazvu odvrácenou tváří českého lidu. Svinčík, který po nich zůstal na Hradě, vystihuje jejich politiku trefněji než politologické studie. Neměli žádnou politiku, aby se mohli volně obracet podle větru a náhodných voličských tužeb, které sami vyvolávali. Ani nezametli, nevyvětrali, jen zhasli a odešli. Leccos vzali sebou. Srnčí z Lán, atd…
Po čase se zas něco takového v české politice objeví, protože ta odvrácená tvář neodešla. Je věčná, má stále silný hlas a jednoho dne tím hlasem přivolá nové spasitele, aby se zastali národa. Éra Zeman-babišismu je pryč a už se nevrátí. Příští zbrusu novou bídu české politiky budou přestavovat jiní kofři. Mladší a troufalejší. Tu odvrácenou tvář lidu chtějí zastupovat mnohem lépe než Zeman s Babišem. Poptávka tu je. Už dnes na Václaváku požaduje nový vůdce s Rusy v zádech pád vlády, která nynější krizi nevyvolala. Aby vláda padla, prokopnout dveře Národního muzea. Visí tam prý vlajka ukrajinského židonacistického agresora, který přepadl Rusko.
