Ratingové agentuře vychází, že vládní dluh poroste. Nemá proto smysl si lhát, že se veřejné finance zlepšují
Minulý týden jsem do Reflexu napsal článek o tom, že jsme s veřejnými financemi na řecké cestě, protože jen za dva první měsíce roku máme deficit přes 119 mld. Kč, což je nový rekord. Vyvolalo to velké reakce.
Tak to je ale s kritikou rozpočtu vždy. Pamatuji si, jak jsem kdysi něco podobného napsal o Babišových rozpočtech. I ten se tehdy rozčílil a napsal článek, že nemám pravdu. Za pár let se ovšem ukázalo, že jsem pravdu měl.
Když jsem tentokrát napsal, že i Stanjurův rozpočet jde řeckou cestou, neozval se sice sám ministr, ale někteří novináři, kteří potřebovali tvrdit, že nemám pravdu a že rozhodně nejsme na řecké cestě.
Musím se tomu smát. Letošní rozpočet je šílený a výhled je ještě horší. Jenže někteří lidé se s tím nemohou smířit a za nic na světě nepřipustí, že není velký rozdíl mezi rozpočty stávající vlády a té předchozí, protože to mají tak jednoduše nastavené, že vše z předchozí vlády je špatné a vše ze stávající vlády je dobré. Mají černobílé vidění světa a snaží se současnost vylepšit tvrzením, že rozpočet je sice špatný, ale čekalo se, že to bude ještě horší, takže se ze špatných čísel nakonec máme radovat. Tato prezentace dat je falešná.
Jinými slovy, trvám si na svém. Měl jsem pravdu s Babišem a za pár let se ukáže, že se Stanjurou jsem ji měl také.
Jsme na řecké cestě!
Řekové měli dlouhodobě špatné rozpočty, protože ať se dělo s jejich ekonomikou cokoli, stále měli deficit rozpočtu. Až jednoho dne vygenerovali takový dluh, že se toho lekl celý svět a začala dluhová krize.
U nás je to ale přece úplně stejné. I tady máme deficit nehledě na to, zda ekonomika roste, či klesá. Čeští ministři financí ztratili nad rozpočty kontrolu. Všechny rozpočty od roku 1999 byly sestaveny jako schodkové. Systematicky vyrovnané rozpočty měly naposledy vlády dnes tak zatracovaného Václava Klause. Tam by se měli všichni učit.
Ano, Andreji Babišovi se jednou podařilo dosáhnout přebytkového rozpočtu, ale to bylo omylem, protože i tento rozpočet byl sestaven s deficitem ve výši 70 miliard korun. Obecně lze říct, že rozpočty z dílny ANO trpěly tím, že zde byl vždy velký rozdíl mezi tím, jaký deficit se plánoval a jaký nakonec byl. Plánovaný rozpočet byl jen velmi orientační a jelo se tak, že to nějak dopadne.
Chci vidět nějakého ministra financí, který sestaví přebytkový rozpočet
Problémem českých veřejných financí je, že dlouhodobě nepočítají s přebytky. Žádná z vlád od roku 1999 s nimi nepočítala. Všichni byli spokojeni, když deficit rozpočtu poklesl pod 3 % hrubého domácího produktu. To je ale málo.
Zatím se politici mohou plácat do prsou, že máme nižší dluh než mnohé vyspělé západoevropské ekonomiky. To je pravda, ale my je rychle doženeme. Ratingová agentura Fitch očekává, že letos vzroste státní dluh ze 44,6 % na 45,6 % a v roce 2026 naroste až na 49 %. To je ta mnou zmiňovaná řecká cesta.
Nejde o výši dluhu, ale o trend. Stávajícím tempem by se měla Česká republika přiblížit tzv. dluhové brzdě (55 % HDP) už v roce 2032. V tu chvíli bude vláda donucena sestavit najednou vyrovnaný nebo přebytkový rozpočet. Takže ano, na řecký dluh někde kolem 180 % HDP se nedostaneme kvůli brzdě, snad ale všichni chápou, že jsem řeckou cestu vždy myslel jako přirovnání špatného trendu, a nikoli nominálních hodnot.
Vůbec si neumím představit, co bude, až nastane dluhová brzda
Vláda by měla najednou z roku na rok seškrtat výdaje třeba o 150 miliard a o dalších 150 miliard zvýšit příjmy, a to nikoli jednorázově, ale trvale. Přitom právě tento nepředstavitelný scénář je tím nejpravděpodobnějším.
O tom, že to je možné, svědčí valorizace důchodů. Všichni věděli o ohromné inflaci a potřebě zvýšit důchody, a stejně odkládali tento nepříjemný krok tak dlouho, až museli problém řešit v legislativní nouzi. Vůbec bych se tedy nedivil, kdyby to tak bylo jednou i s rozpočtem.
A teď je otázkou, jestli nepříjemný krok vyřeší příští vláda, která bude existovat těsně pod dluhovou brzdou, anebo se na to vláda zase vykašle a nechá to té následující vládě už jako tikající a neřešitelnou bombu. Vláda, která se dostane k moci v roce 2030, už nebude mít kam utéct. Na tento scénář bych si skoro vsadil. Co znamená šetřit, se tedy teprve ukáže. Zatím jsme to neviděli.
Dalším scénářem je, že si dluhovou brzdu posuneme. I to je řešením. V Americe to tak dělají často. Nicméně to je z většího nadhledu to nejhorší řešení. Proč nějak cítím, že to tak nakonec skončí?
Autor je hlavní ekonom investiční skupiny CFG
