Stav legislativní nouze se využívá příliš. Vláda by měla zákony řešit systémově, tím spíš důchody
Poslanecká sněmovna odhlasovala návrh novely zákona ohledně snížení červnové valorizace důchodů. Jednání provázelo několik kontroverzních momentů – zaprvé byl návrh novely zákona projednáván ve zkráceném režimu tzv. legislativní nouze, zadruhé bylo projednání poznamenáno ze strany opozice značnými obstrukcemi.
Novela zákona, která omezí mimořádné červnové navýšení důchodů, byla po pěti dnech jednání Poslanecké sněmovny schválena a přesunula se do Senátu, který ji taktéž schválil a doporučil ji novému prezidentovi Petru Pavlovi k podepsání. To i přes to, že ústavněprávní výbor Senátu doporučil návrh novely zákona zamítnout. Petr Pavel má nyní možnost zákon vetovat. O svém rozhodnutí, zda tak učiní, bude veřejnost informovat zřejmě až po schůzce se zástupci hnutí ANO, která je naplánována na 15. března. Opozice již avizovala, že v případě, že novela projde, tedy bude schválena a zveřejněna ve Sbírce listin, podá stížnost k Ústavnímu soudu.
Legislativní nouze – ano či ne?
Stav legislativní nouze představuje výjimku ze standardního zákonodárného procesu. Jde o speciální právní institut, který umožňuje projednat a schválit zákon ve zkráceném režimu. Ten spočívá v tom, že se kromě jiného vůbec nekoná první čtení zákona, ve druhém čtení může být upuštěno od obecné rozpravy a může být mimo jiné stanovena i maximální řečnická doba.
K omezení řečnické doby došlo právě i při projednávání výše zmíněné novely. Poslanecká sněmovna odsouhlasila omezení řečnické doby i pro poslance s přednostními právy (Mezi osoby s přednostním právem na vystoupení patří prezident republiky, členové vlády, předseda a místopředsedové sněmovny, předseda poslaneckého klubu, poslanec, který je předsedou politické strany nebo politického hnutí, pozn. red.). To však zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny zakazuje. Andrej Babiš (hnutí ANO) se proto rozhodl omezení řečnické doby nerespektovat, a i přestože byl vyzýván ke skončení své řeči a byl mu dokonce vypnut mikrofon, pokračoval dále v řečnění. Další opoziční poslanci Babiše podpořili tím, že ho obestoupili, aby nemohl být ze sálu vyveden.
Aby mohl být vyhlášen stav legislativní nouze, musí dle zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny nastat za mimořádných okolností jedna z následujících situací: Buď musí být zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo bezpečnost státu nebo musí státu hrozit značné hospodářské škody. A právě hrozbou značných hospodářských škod argumentuje koalice svůj postup projednávání zákona ve stavu legislativní nouze. S tím však opozice nesouhlasí a právě z toho důvodu se chystá obrátit na Ústavní soud a požadovat zrušení zákona, pokud vstoupí v platnost.
Ohledně odůvodněnosti stavu legislativní nouze nemá jasno ani odborná veřejnost. Klíčovou otázkou je, zda jsou v této situaci dány mimořádné okolnosti a naplněny další podmínky zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Na jedné straně bývá zdůrazňováno, že pokud by nastalo zvýšení důchodů dle plánované valorizace, došlo by k opravdu zásadním hospodářským škodám a zásahu do státních financí s dlouhodobými následky, a tedy projednání zákona ve stavu legislativní nouze je zcela na místě. Mimořádnou okolností je dle tohoto názorového proudu samotná aktuální inflační krize.
Druhý tábor kritizuje vládu za to, že zneužívá stav legislativní nouze k tomu, aby omezila obstrukční jednání opozice. Vláda si totiž musí být vědoma toho, že standardním zákonodárným procesem by novela nestihla projít i právě kvůli právu opozičních stran na rozpravu, předkládání pozměňovacích návrhů apod. Vláda se zároveň snaží využitím stavu legislativní nouze zhojit i svoji předchozí pasivitu v rámci úpravy škrtů, důchodového systému a finančních výdajů.
Osobně mám za to, že je institut legislativní nouze nadužívaný a naši zákonodárci ho rozhodně neuplatňují pouze ve výjimečných případech. V minulosti (prosinec 2022) například Poslanecká sněmovna v rámci stavu legislativní nouze schválila novelu zákona, která zvýšila přídavky na děti. V tomto případě však nikdo stížnost k Ústavnímu soudu nepodal a ani nenamítal uplatnění stavu legislativní nouze. Pojďme se ale podívat na některé příklady z minulosti, které se dostaly až před Ústavní soud, a na to, jaké závěry vynesl.
Stavební spoření
V roce 2010 obdržel Ústavní soud návrh skupiny poslanců, kteří se domáhali zrušení přijatého zákona měnícího podmínky stavebního spoření. Zákon snižoval výši státní podpory a zaváděl mimořádné zdanění příspěvku na stavební spoření za rok 2010. Tento zákon byl taktéž schválen v rámci stavu legislativní nouze, která byla odůvodněna hrozbou značných hospodářských škod.
Poslanci namítali, že pro tento postup nebyl dán důvod a zároveň že kvůli tomu byla omezena jejich práva jako menšinových poslanců. Tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek se vyjádřil v tom smyslu, že pokud by nedošlo k přijetí zákona, došlo by k podstatnému navýšení schodku státního rozpočtu o zhruba 45 mld. Kč nebo by došlo k navýšení schodku nad rozsah schválený zákonem o státním rozpočtu České republiky.
Ústavní soud nakonec novelu zákona o stavebním spoření zrušil s odůvodněním, že zákon byl přijat ve zkráceném jednání bezdůvodně.
Pandemický zákon
Jiným příkladem schválení zákona ve stavu legislativní nouze z předchozího volebního období byl pandemický zákon (Zákon o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19.) I ten byl ze strany skupiny poslanců napadnut a požadovali jeho částečné zrušení. Ústavní soud jejich návrh zamítl s tím, že „Nelze a priori odepřít využití stavu legislativní nouze v situaci, kdy jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody, jen proto, že neprojednání zákona v běžné zákonodárné proceduře bylo zapříčiněno liknavostí, politickou neochotou či jiným – byť i zaviněným – důvodem. Proto (minimálně hypotetická) možnost legitimního využití zjednodušujících legislativních mechanismů musí být (při respektování ústavněprávních kautel) zachována vždy, nehledě na skutečnost, zda jejich využití mohlo být předejito.”
Mám za to, že ani přes minulá rozhodnutí Ústavního soudu nelze nyní s naprostou jistotou říct, zda schválení zákona ohledně snížení valorizace důchodů v režimu legislativní nouze bylo v rozporu se zákonem. Osobně se domnívám, že poslanci by měli omezit využívání institutu legislativní nouze a začít ho uplatňovat jako mimořádný nástroj. Pokud se vládní koalice nyní pokouší o „utáhnutí kohoutku” tak, aby nezvyšovala státní dluh, což je zcela pochopitelné, měla by k tomu přistoupit systémově, s dostatečným časovým předstihem, využívat standardní legislativní proces a nepřicházet s návrhy téměř s křížkem po funuse.
Autorka je právnička
