Oliver Adámek: Pavel napoprvé vládu nepotopil, i když mohl. Ukázal, že prezident nemůže jen spojovat
Petr Pavel udělal první zásadní prezidentský krok: rozhodl se nevetovat zákon, kterým vláda zpomalí zvyšování důchodů a který prohlasovala v legislativní nouzi. Zároveň ale podporuje opozici ve snaze napadnout zákon u Ústavního soudu, o jeho ústavnosti Pavel taky pochybuje. Přesto se tímto krokem voličům opozice nezavděčí a začíná logicky rozdělovat společnost – jako ostatně každý politik.
Že svým krokem Pavel společnost rozdělí, ostatně sám uznal na tiskovce: „Ať už moje rozhodnutí bude jakékoli, tak vždycky se negativně dotkne poměrně velké skupiny lidí,“ řekl prezident. Je otázka, zda sám svou vetovací pravomoc trochu nepřeceňuje – prezidentské veto totiž může parlament přehlasovat, stejně jako třeba nedávno u státního rozpočtu. Ten prezident Zeman vetoval kvůli vysokému deficitu (jenž mu u Babišových rozpočtů nevadil…).
Špatné a méně špatné řešení
Vláda Pavla postavila do nepříjemné situace: kdyby důchodový zákon vetoval, otevřel by úřadování ostrým výpadem proti vládě, jejíž voliči ho zjevně volili. Když nevetuje a zákon podepíše, dá klacek do ruky Babišovi a Okamurovi, aby dál říkali, že je nominant pětikoalice.
Druhá rovina věci je, že obsahově si Pavel rozhodnutí celkem slušně obhájil. Pokus vlády omezit valorizace podpořil s ohledem na rozpočet, na druhou stranu vyjádřil pochybnosti o tom, zda byl postup vlády v souladu s ústavou. Je fakt, že prezident nemá posuzovat ústavnost přijatého zákona. Dobrá zpráva je, že si to Pavel uvědomuje a ctí rozvržení kompetencí. Je to taky potvrzení, že nebude naskakovat na každou příležitost širokým výkladem pravomocí vystupovat proti vládě.
Co je retroaktivita?
A teď zpátky ke kontroverzím kolem důchodů. Dle některých interpretací je zákon retroaktivní – podle opozice nárok na valorizaci vznikl ke 31. lednu. Právě z hladiny inflace k tomuto datu se počítá valorizace, ke které má dojít v červnu. Teoreticky by se tak mohl stát modelový příklad: zaměstnanec v důchodovém věku se rozhodl jít do penze právě proto, že očekával valorizaci vypočítanou v lednu, takže vstoupil do důchodu v očekávání jiných podmínek, které vláda zpětnou úpravou změnila. Nemluvě o ostatních důchodcích, kteří s přídavkem mohli počítat ve svých finančních plánech, protože na něj již ze zákona měli nárok. Je na Ústavním soudu vyložit, co všechno znamená pojem retroaktivita, tedy zpětná účinnost zákona.
Druhá ústavní výhrada pak směřuje k tomu, že zákon byl přijat v režimu legislativní nouze – ta je vyhrazená třeba případům, kdy mohou vzniknout pro stát „závažné hospodářské škody.“ Nabízí se říct, že hospodářské škody se chystá způsobit sama vláda svým výhledem schodků, dle kterého plánuje Česko zadlužit víc než jakákoli vláda předtím. Opět půjde o interpretaci pojmu.
Nejhůř z toho celého vychází samotná vláda – zalepit deficit je potřeba, ale začít zrovna tvrdošíjným, ústavně hraničním snížením důchodů, to je extrémní nešikovnost. Při případném zamítnutí ze strany Ústavního soudu se tohle téma s vládou může ještě dlouho vléct. Přitom se blíží půlka volebního období a na pořádné úspory a reformy zatím marně čekáme.
